(17.30 hodin)
(pokračuje Cogan)
Samozřejmě nikdo tady nenastínil - bylo tady řečeno, jaká jsou rizika. Nikdo se tady nezabýval tím, jak toto riziko potlačit a jak toto riziko snížit. To riziko, pro kolegy, kteří to nečetli, lze ho nalézt opakovaně ve zprávě o finanční stabilitě České národní banky. Je to poměrně riziko, které postupem let roste, a zatím nikdo, říkám, tady nenavrhl jiné řešení než Ministerstvo financí, které samozřejmě tím systémem toto omezuje. Tato rizika, to znamená, pokud by došlo k rychlému odlivu vkladů, tak aby vlastně byla stabilita toho sektoru, tak to zjevně je řešeno.
Jinak ještě bych zdůraznil jednu věc, bavíme se tady o tom, o základní věci - je vidět, že tady je celkem shoda i všude, takže asi vázanost těch výdajů státu vlastně na konkrétní věci nebude zas takový problém. Je pravda, že konečně by to stavební spoření asi dostalo to, co je v jeho názvu. Nebylo by to totiž státní spoření bez ničeho, ale opravdu stavební spoření plus spoření na další věci, které jsou v podstatě společensky veřejně podporované.
Jinak pokud se podíváme jenom na konkrétní čísla a podíváme se například na konci roku 2012 na naspořenou částku těch 434 miliard korun k tomu konci roku 2012 - s tím, že ale zaúvěrováno - úvěry jsou pouze 282 miliard. A tenhle ten trend klesá. To znamená, že v poslední době klesá procento úvěrů na celkovém množství naspořené částky. To není úplně ukázka toho, že ten produkt je v nějaké úplně výborné formě, a pokud tady více než třetina peněz v podstatě není použita k tomu účelu, který by byl správný, tak to není určitě úplně perfektní vizitka v tom celku. Ten návrh vládní samozřejmě přináší to využití výrazně vhodněji.
Zároveň bych možná řekl, že v rámci takové té nové kultury, o které se bavíme vlastně tady ve Sněmovně, tento zákon je poměrně zajímavý z toho pohledu mediální přitažlivosti, ale byl o něm i seminář, a já si myslím, že by nebylo od věci, kdyby třeba členové - nevím, jestli někdo měl, nebo neměl, já sám za sebe říkám, já jsem žádný lobbistický kontakt ve věci neměl, to znamená, že bych měl osobní kontakt třeba se zástupci stavebních spořitelen, kteří by mě nějakým způsobem ovlivňovali, doporučovali nějaké návrhy, takže já za sebe jako zpravodaj toto tady konstatuji a myslím, že by bylo vhodné, že třeba i ostatní kolegové, kteří ve věci vystupují a řeší, by tento lobbistický kontakt, pokud ho měli nebo neměli, tak by jenom zkonstatovali, abychom tak trošku věděli i jak z toho pohledu té transparentnosti se věc má. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan kolega Urban. Prosím.
Poslanec Milan Urban: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já myslím, že tady ta pře o to, jestli může, nebo nemůže být usnesení hospodářského výboru, po rozhodnutí Sněmovny samozřejmě, základem pro další jednání, je celkem zbytečná. Já bych mohl říct, že skoro není hlasovatelný ten vládní návrh, protože je v rozporu s právem České republiky. Mám na mysli například retroaktivitu. A usnesení hospodářského výboru tu retroaktivitu odstraňuje. Takže já bych si to dovedl představit tak, bez toho, aniž bychom se tady předháněli v nějakých znalostech jednacího řádu a legislativních procesů, že pokud Poslanecká sněmovna přijme usnesení hospodářského výboru jako celek, jako základ pro další projednávání, tak samozřejmě pak bychom projednávali vládní návrh ve znění usnesení komplexního pozměňovacího návrhu hospodářského výboru. Je to celkem jednoduché a myslím si, že není třeba tady hledat nějaké legislativní překážky k tomu. Mně se zdá, že možná ty legislativní překážky jsou vyvolávány proto, že není souhlas s věcným obsahem toho komplexního pozměňovacího návrhu hospodářského výboru. Ale to přece rozhodneme hlasováním.
Čili když Sněmovna rozhodne, že usnesení hospodářského výboru je komplexním pozměňovacím návrhem, který zapadá do toho vládního návrhu, tedy pozměňuje ho v té určité fázi, a to je základem pro další projednávání, tak si myslím, že proti tomu ani legislativa Sněmovny nemůže mít nějaké zásadní výhrady. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji. Dalším přihlášeným s přednostním právem je pan ministr financí Miroslav Kalousek. Prosím, pane ministře.
Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Promiňte, dámy a pánové, já jsem se chtěl vyjádřit až v diskuzi v rámci třetího čtení k pozměňujícím návrhům, nicméně zaznělo několik slov, na která bych opravdu rád zareagoval.
Ta retroaktivita, tak jak je uvedena ve vládním návrhu, vychází důsledně z nálezu Ústavního soudu, takže není v nesouladu s právním pořádkem České republiky. Nicméně je to jeden z pozměňujících návrhů, který kdyby umožnil průchod těm zásadním návrhům, tak se s ním smířím a budu souhlasit s tím, že tam ani tato nepřímá retroaktivita nebude. To avizuji dopředu, možná je dobře, aby to zaznělo.
Velmi také prosím vzhledem k diskuzi, která zněla, abychom dokázali rozlišit mezi stavebním spořením jako produktem a stavebními spořitelnami jako institucemi. Protože někteří kolegové ve svých vystoupeních hájí existenci stavebních spořitelen a přitom mluví o stavebním spoření jako o produktu. Já garantuji, že není možné, aby na základě toho vládního návrhu zaniklo stavební spoření jako produkt nebo bylo jakkoli ohroženo. Nicméně připouštím, že je možné, že časem zaniknou stavební spořitelny jako instituce. Rozhodně si nemyslím, že to bude ke škodě tomu produktu nebo lidem, kteří ten produkt čerpají. V zásadě to bude ke škodě pouze managementu a orgánům stavebních spořitelen, jejichž hojný výskyt v Poslanecké sněmovně v posledních týdnech zaznamenávám. Pokládám to za logické, nepokládám to za nic nelegitimního, ale prosím, rozlišujme produkt, který když bude chtít někdo čerpat bezpečně a dobře, tak je mu celkem jedno, jestli mu to nabízí banka, nebo specializovaná stavební instituce - pardon, specializovaná finanční instituce jménem stavební spořitelna. Ten produkt zaniknout nemůže. A většina vystoupení obhajujících ono postavení stavebních spořitelen a bank hájí tedy existenci institucí, hájí jejich exkluzivitu, nehájí ten produkt. Myslím si, že by to mělo zaznít naprosto jasně, a myslím si, že nemusíme ani příliš spekulovat o těch důvodech. Jsem příliš dlouho v politice, abych si je neuměl představit.
Nicméně diskuze o tom, zda vzít, či nevzít usnesení hospodářského výboru za základ, je opravdu zbytečná. To je prostě vůle Sněmovny. Tak jako nesouhlasím s panem poslancem Urbanem, že vládní návrh je v rozporu s právním pořádkem, tak s ním souhlasím, že samozřejmě když se Sněmovna rozhodne, tak tak učiní. Já s tím hluboce nesouhlasím, já si to nepřeji, ale mám jenom jeden hlas, tak jako každý z nás, tak o tom prostě hlasujme a ono to nějak dopadne. Děkuji.***