(17.50 hodin)
(pokračuje Bárta)
Proto pléduji a proto prosím sociální demokracii o podporu tohoto návrhu, protože já naprosto a Věci veřejné podporují sociální demokracii v tom, že podpoříme senátní návrh na zrušení sKaret, ale jestliže nám tady paní ministryně zcela jednoznačně říká, jaká rizika z toho plynou, tak pokud k tomu vládu nedonutíme, aby měla jednoznačné stanovisko, tak je to naprosto zbytečné gestovité jednání, které naopak, pokud teď pustíme mírnixtýrnix bez další debaty do druhého čtení, tak tím vytváříme jenom další prostor pro to bahýnko, které kolem toho celého projektu je. Proto navrhuji a trvám na procedurálním návrhu, který jsem předložil.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: S faktickou poznámkou kolega Opálka. Prosím. (V sále je velký hluk.)
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo. Já bych se nehlásil, ale bohužel. Jednací řád říká, že k procedurálnímu návrhu neprobíhá debata, že se odhlasuje. Tady se v podstatě spustila debata a já nevím o čem. Vždyť jsme to mohli dávno odhlasovat. Samozřejmě, že to nemůže projít. To je hloupost, co bylo řečeno, protože máme před sebou třetí čtení a mezitím je ještě druhé, takže se tu pan premiér i pan ministr můžou desetkrát vyjádřit a rozhodnutí padne až ve třetím čtení. (Potlesk zleva.)
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Pane kolego, s vaším názorem naprosto souhlasím a chtěl jsem ho říct před vaší faktickou poznámkou. O návrhu na přerušení se hlasuje během rozpravy, po hlasování může klidně rozprava pokračovat.
Takže přistoupíme k hlasování o návrhu pana poslance Bárty. Pan poslanec Bárta navrhuje odročení do doby přítomnosti pana premiéra a pana ministra financí. Přivolám ještě kolegy z předsálí.
O tomto návrhu nechám hlasovat. Kdo souhlasí s tímto návrhem kolegy Bárty, ke kterému právě zahajuji hlasování? Kdo je proti?
V hlasování pořadové číslo 94 přihlášeno 148, pro 11, proti 124. Tento návrh nebyl přijat.
Můžeme tedy pokračovat v rozpravě. Omlouvám se, pane kolego, ještě jsem registroval přihlášku paní kolegyně Sekaninové. Prosím, paní senátorko, máte slovo.
Senátorka Božena Sekaninová: Děkuji. (V sále je stále obrovský hluk a neklid!)
Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, zavedení karet vyvolává obrovské množství otázek. Například proč stát uzavřel smlouvu s Českou spořitelnou na 12 roků bez jakékoliv erudice vyzkoušení v reálném provozu. Proč se stát ve smlouvě s Českou spořitelnou zavazuje vytvořit kontaktní centrum, jehož součástí bude placená linka zřízená a provozovaná ministerstvem? Kolik bude daňové poplatníky stát ročně provoz takového kontaktního centra? Proč Česká spořitelna pověřuje Ministerstvo, aby za ní přebíralo oprávněnou osobou podepsané smluvní dokumenty související s převzetím sKarty a předávalo sKarty oprávněným osobám spolu se smluvní dokumentací vztahující se k jejímu vydání a používání, jinými slovy, proč úředníci placení ze státního rozpočtu vykonávají práci bankovního úředníka? Kdo rozhodl o skutečnosti, že Česká spořitelna při uzavírání smlouvy vycházela z očekávání, že ministerstvo plánuje prostřednictvím sKarty provádět také výplatu důchodů, případně další podobné převody peněžních prostředků vyplacených dalšími orgány státní správy? Jak je možné, že dnes vládní představitelé polemizují o povinných či nepovinných sKartách, ale v předmětné smlouvě je uvedeno, že prostřednictvím systému sKaret má být prováděna výplata alespoň 98 % objemu všech dávek vyplacených v České republice s výjimkou dávek vyplacených v souvislosti s živelními pohromami? (Hluk v sále trvá.)
Věřte, že podobných nejasností či pro stát evidentně nevýhodných ujednání by se našlo ve smlouvě s Českou spořitelnou mnohem více.
V tomto týdnu za mnou přišla paní, která byla pracovnicí dávkového oddělení úřadu práce telefonicky vyzvána k převzetí sKarty pro jejího manžela. Na počátku tohoto roku u manžela došlo při diagnostickém vyšetření k rozsáhlé mozkové příhodě s fatálními následky - verbálně nekomunikuje, je upoután na lůžko, není schopen sebeobsluhy ani v minimálním rozsahu, potřebuje 24hodinovou péči. Proto mu byl přiznán příspěvek na péči třetího stupně. Manželé mají u České spořitelny sporožirový účet více jak 40 roků. Proto paní úřadu práce sdělila, že nechce zřídit další účet. Manžel není fyzicky schopen si dávku vyzvednout ani z bankomatu ani v hotovosti. Úřad práce ale trvá na svém - sKarta je připravena a manželka si ji musí převzít. Kdo sKartu připravil? Kdo k tomu dal předchozí souhlas? Příjemce dávky je účastník řízení se svými právy a povinnostmi. Jak je možné, že komerční bankovní subjekt disponuje osobními údaji člověka bez jeho předchozího souhlasu? Proč úřad práce požaduje, aby sKartu převzala manžela příjemce? Nutí tak starší a nemocné občany, aby vyřizovali další formality, přinejmenším notářsky ověřenou plnou moc. Tedy další stížení dostupnosti sociální dávky, další starosti, další výdaje. O nějaké dobrovolnosti nemůže být vůbec řeč. Jedním z donucovacích prostředků k převzetí sKarty je fakt, že karta současně slouží i jako průkaz ZTP, který pán potřebuje například při dopravě k lékaři.
Jestli tady zaznělo, že bylo vydáno 250 tisíc těchto sKaret, tak by tady mělo zaznít, kolik klientů tyto sKarty využívá. Já si troufnu říct, že pouze jedna třetina.
Jinak bych touto cestou závěrem chtěla poděkovat za diskusi, která tady proběhla, a zároveň vás požádat o propuštění do výborového čtení. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji. Ptám se pana kolegy Paroubka. Faktická poznámka? Je to omyl. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Pan kolega Jaromír Drábek. Prosím, pane kolego, máte slovo.
Poslanec Jaromír Drábek: Dobrý podvečer, vážené kolegyně, vážení kolegové. Dovolte i mně, abych se po téměř čtyřech hodinách rozpravy k tomuto tisku vyjádřil k předloženému tisku, a všechny ujišťuji, že nebudu příliš zdlouhavý, že moje vystoupení bude poměrně stručné, protože za uplynulé roky jsem k tomuto tématu hovořil mnohokrát. Nicméně považuji za důležité zopakovat některé údaje a některá fakta, která jsem tady sice již několikrát říkal, ale přesto i v dnešní rozpravě byly v řadě případů zpochybňovány či uváděny mylné či nepravdivé informace. Protože nechci, aby se naplnilo to oblíbené české rčení, že stokrát opakovaná lež se stane pravdou, tak tady si dovolím opět některé věci uvést na pravou míru.
Za prvé. Celý projekt sKarty byl motivován zejména potřebou snížení nákladů státu na administraci dávek. Dobře víte, že v roce 2010 i 2011 jsme projednávali řadu zákonů, které omezovaly výši sociálních dávek. A já jako ministr odpovědný za hospodaření resortu jsem měl dvě možnosti - buď ušetřit na nákladech státu, anebo ještě více škrtat na sociálních dávkách. To je prostě jednoduchý pohled, který má řešení buď ano, nebo ne. ***