(12.30 hodin)
(pokračuje Paroubek)
Ve stanovisku k vetovanému návrhu zákona prezident republiky tehdy mj. také uvedl, že zákon nejednoznačně upravuje majetkové otázky České národní banky ve vztahu ke státu a státnímu rozpočtu, především pak pokud jde o devizové rezervy a způsob řešení ztráty České národní banky. Byl jsem proto překvapen zjištěním, že předložená novela zákona koncept úpravy týkající se vlastnictví majetku Českou národní bankou, zejména pokud jde o zmíněné devizové rezervy, z velké části z vetovaného zákona převzala.
Navrhovaná úprava spočívá v tom, že devizové rezervy státu v objemu přibližně 800 mld. korun, které Česká národní banka má podle platného zákona ve správě, a to je podle mého názoru zcela vyhovující praxe, mají být nově ve vlastnictví České národní banky. To představuje zcela zásadní změnu statutu devizových rezerv a zaslouží si podle mého názoru vážnou debatu i s ohledem na to, že navrhovaný postup není v rámci Evropské unie tak úplně obvyklý. Naopak, stávající koncept, tedy že devizové rezervy státu jsou v držení a správě centrální banky, je běžný i v jiných státech Evropské unie, např. v sousedním Německu nebo na Slovensku. Pokud tedy navrhovanou úpravu nevyžaduje evropská legislativa, pak mi nejsou zcela zřejmé důvody pro takovou změnu. Proto bych chtěl požádat pana ministra financí a případně i také ve třetím čtení, pokud bude přítomen, pana guvernéra České národní banky o bližší vysvětlení důvodů, které vedou Ministerstvo financí a Českou národní banku ke změně současné úpravy a začlenění devizových rezerv do majetku České národní banky.
Musím přiznat, že se trochu obtížně vyrovnávám s představou, že majetkem České národní banky se stane i tzv. český zlatý poklad, který je součástí devizových rezerv. A to nikoliv proto, že bych snad neměl v Českou národní banku důvěru, i když zrovna v tomto případě můžeme mít z dnešního pohledu určité pochybnosti o výhodnosti prodeje velké části zlatých devizových rezerv z konce 90. let výměnou za zahraniční cenné papíry. Ale uvědomuji si, že osoby a obsazení, které byly tehdy ve vedení České národní banky a dnes, jsou zcela rozdílné. Tuším, že to byly převážně dluhopisy německé vlády, které si tehdy Česká národní banka pořídila. Ale prostě proto, že zlatý poklad, stejně jako ostatní složky devizových rezerv, které slouží k zabezpečení devizové likvidity země a ovlivňování úrovně směnného kurzu, by měly být majetkem státu.
Také si jistě všichni dobře pamatujeme na nedávnou diskusi, diskusi, která probíhala před rokem touto dobou, kolem půjčky 90 mld. korun z devizových rezerv Mezinárodnímu měnovému fondu. Asi nikdo z nás nepochybuje, že otázka půjčky mezinárodní instituci, jíž je Česká republika členem, je navýsost politická otázka a rozhodnutí je plně v kompetenci vlády. Pokud bychom přijali navrhovanou úpravu a devizové rezervy by byly majetkem České národní banky, neumím si představit, jakým způsobem by vláda mohla přimět nezávislou Českou národní banku k poskytnutí takové půjčky.
Dámy a pánové, myslím, že navrhovaná úprava vyvolává celou řadu otázek - možná, že některé odpovědi lze nalézt v pozměňovacích návrzích rozpočtového výboru. Proto bych uvítal, kdyby tady o nich bylo veřejně aspoň ve stručnosti hovořeno - celou řadu otázek, na které je potřeba znát odpovědi. Osobně jsem přesvědčen, že devizové rezervy a majetek, který neslouží k zabezpečení činnosti České národní banky, by měl i nadále zůstat majetkem státu.
Děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji a zeptám se na další přihlášku do obecné rozpravy. Pan ministr Miroslav Kalousek má slovo.
Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Jenom velmi stručnou reakci. Ano, pan poslanec Paroubek tady opravdu zmínil problém nebo úvahu, kterou se Ministerstvo financí, vláda i Česká národní banka zabývaly mnoho, mnoho let, a vedl jsem o tom celou řadu diskusí jak s právními odborníky, tak s odborníky na oddělení pravomocí a především kompetencí, které má Česká národní banka na straně jedné, a zcela odlišné cíle, tedy vláda, na straně druhé, a to, co souvisí s tím, co sledujeme, a to je nezávislost České národní banky na vládní moci.
Já si myslím, že tak jak to zatím bylo vždy upraveno, tak je to svým způsobem zamlženo a umožňuje to dvojí výklad. A já jsem hluboce přesvědčen, že to vyžaduje své definitivní legislativní ukotvení, byť připouštím, že ta diskuse není jednoduchá a že jsou argumenty na straně obou dvou názorů.
Nicméně já jsem hluboce přesvědčen, že devizové rezervy i majetek České národní banky mají být z mnoha dobrých důvodů, posilujících nezávislost a oslabujících možné konjunkturální a nepříliš odpovědné jednání politiků, svěřeny České národní bance jako majetek. Každé přirovnání samozřejmě kulhá a dovedu si vzpomenout a udělat asociaci, přirovnání, s tím, komu patří Svatovítská katedrála - zda státu, nebo církvi, nebo zda Svatovítská katedrála patří Svatovítské katedrále. V duchu těchto úvah jsem přesvědčen, že Česká národní banka patří České národní bance a v tomto smyslu by to mělo být jednoznačně legislativně zakotveno.
Koneckonců ta řečnická otázka pana poslance Paroubka - kdyby to tak bylo, jak by vláda mohla přimět Českou národní banku, aby poskytla ne snad půjčku, ale aby prostě umístila svoje devizové rezervy na aktiva Mezinárodního měnového fondu, a tím vlastně nahradila akci vlády, která by jinak musela půjčit Mezinárodnímu měnovému fondu hotové peníze... No, my jsme se tak chovali už teď. To není tak, že vláda se usnesla. Vláda požádala bankovní radu. Bankovní rada to zvažovala, hlasovala o tom. Myslím, že je namístě říct, že to rozhodnutí nebylo jednomyslné, ale bylo většinové. A protože to bylo rozhodnutí bankovní rady podmíněné tím, že Poslanecká sněmovna poskytne garanci, tak to ta banka udělala. Ale bylo to její svobodné rozhodnutí na žádost vlády. Nebylo to rozhodnutí vlády a nebyl tam ani žádný nátlak.
Jsem totiž přesvědčen, že tak by to mělo být v civilizovaných zemích, kde logicky je vláda odpovědná za jiné cíle než Česká národní banka, která je taky odpovědná za jiné cíle. Ale společnou komunikací tvoří společnou hospodářskou politiku. Já jsem přesvědčen, že takhle by to mělo být. Nicméně přiznávám, že v diskusi zaznělo v odborných kruzích i na mém vlastním ministerstvu mnoho názorů, které v podstatě kopírovaly názor pana poslance Paroubka. Já nechci tvrdit, že existuje jedna jediná pravda. Vláda je přesvědčena, že to má být takhle.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Hlásí se pan poslanec Paroubek. Prosím, v rámci rozpravy máte slovo.
Poslanec Jiří Paroubek: Děkuji panu ministru financí za jeho odpověď. Myslím, že v rámci jeho pohledu byla určitě velmi seriózní. Ale musím říct, že mě nepřesvědčil, zejména pokud jde o tu praktickou stránku. Protože vláda a republika mají určité závazky a může dojít k tomu, že politické závazky na mezinárodní úrovni se dostanou do rozporu s tím, co si bude myslet vedení České národní banky. A to si myslím, že není tak úplně rozumný postup. Nemyslím si, že příští vláda se bude chovat a priori neodpovědně, což tento návrh zákona tak trošku předpokládá. Obávám se, že toto je ten skrytý osten, který v tom zákonu je. Ale pokud to neznepokojuje většinu opozičních poslanců, tak já myslím, že mohu vyjádřit svůj názor hlasováním.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan ministr chce ještě reagovat. Prosím. ***