(11.50 hodin)
(pokračuje Paroubek)
Považuji nový zákon o Národním parku Šumava po všech stránkách za nebezpečný. Tento návrh by měl být vrácen k přepracování a předložení na období, až bude o věci větší shoda. Už nyní vidíme, že Senát je připraven vládní návrh odmítnout. Vládní návrh je zase v rozporu s návrhem kraje. Oba návrhy pak narazily na výrazný odpor domácí i mezinárodní veřejnosti. Málokdy bylo ve světě, tentokrát i mimo Evropskou unii, vnímáno tak jednoznačně, že Praha je hnízdem škůdců.
Odborníci poukazují na to, že nový zákon má především legalizovat přeměnu chráněných území na stavební pozemky, vytvořit k tomu podmínky, a celkově rozšíření stavebních pozemků na území parku. Nejde tedy vůbec o kůrovce, v tom souhlasím s panem ministrem. To je jen kouřová clona, která na čas oslepila, přiznám se, i mě.
Šumavu už přepadla ostatně zlatá horečka v očekávání zrušení stavebních uzávěr. Ceny pozemků na Modravě jsou teď stejně vysoké jako na Václavském náměstí. Koupit je tedy mohou jen lidé jako multimiliardář Bakala, který má své horské sídlo uprostřed lesa na Modravě. Modrava, a to chci připomenout, tedy také nejvíc vydělala na novém rozdělení sdílených daňových výnosů do obcí, kde se stala kritériem rozloha území obce místo počtu obyvatel. Budiž jí to přáno. Mohla by tak víc vydělat i na dřevu, které bude těženo pod záminkou boje proti kůrovci.
Avšak těžba lesa neznamená, že místní lidé dostanou práci. Já jsem samozřejmě, pane ministře, a jsem rád, že sledujete mé tiskové konference velmi pozorně, nehovořil o mongolských firmách nebo o ukrajinských firmách. Nepochybuji o tom, že se jedná o české firmy. Ale v těch českých firmách pracují často Mongolci a Ukrajinci a víme asi, za jaké mzdy a proč tam pracují. A doplňují je těžké stroje, jako jsou harvestory, které moc dělníků nepotřebují. Proto je také dávána přednost plošné těžbě, která umožňuje nasazení nejvýkonnější techniky.
Místní lidé prodávají své penziony např. pražským advokátům a ti je nechávají přestavět na velká pohostinská zařízení, do kterých jsou najímáni číšníci, kuchaři a další obsluha z jiných regionů České republiky, samozřejmě také z Prahy, nebo v levnějším provedení nízkonákladoví cizinci. O místní lidi není velký zájem, ostatně tolik ani odborníků pro takto pojatá zařízení restauračního stravování a hotelového ubytování by asi nebylo.
Správa národního parku v minulých letech za ředitele Stráského postupovala nezákonně a prohrála všechny soudní spory s ekologickými aktivisty. Pana ministra Tomáše Chalupu varovalo nedávno otevřeným dopisem 72 ředitelů národních parků a odborných institucí z celé Evropy. To je společnost, kterou nelze zlehčovat a vydávat za nějakou partu pomýlených radikálů.
Světový svaz ochrany přírody je připraven v případě omezení bezzásahových zón šumavský park vyškrtnout ze seznamu národních parků. Proděkan Právnické fakulty Milan Damohorský, kterému byl předložen ministerský návrh zákona k legislativnímu posouzení, soudí, že uvedený návrh je natolik jednostranný ve prospěch podnikatelských aktivit a v rozporu s mezinárodními standardy ochrany přírody, že je - cituji - "nezpůsobilý pro další projednávání v legislativním procesu".
Když se však začtete do materiálů, které organizuje bývalý ředitel Národního parku Šumava Jan Stráský a zastánci nového zákona o národním parku, např. publikace Pavel Valtr a kol. - Šumava a její perspektivy, musím konstatovat, že srší sebejistotou. Publikace, která vyšla před seminářem na šumavské téma, který se konal v minulých dnech v prostorách Poslanecké sněmovny, vnímá Světový svaz ochrany přírody téměř jako partu diletantů a seriózní bavorskou nabídku ke spolupráci jako pokus o uchvácení území. Snaží se zesměšňovat zkušenost Národního parku Bavorský les, který byl ponechán volnému působení přírody. Jenže stačí se seznámit s fakty a vidíme, že bavorská strana Šumavy je úspěšnější prakticky ve všech parametrech, které čeští autoři projednávaných návrhů vydávají za svůj cíl.
Zájmové skupiny, které za návrhem zákona o Národním parku Šumava stojí, prosazují snížení ochrany přírody a větší prostor pro developerské projekty a argumentují přitom tvorbou nových pracovních míst a rozvojem regionu. Kácení v prvních zónách odůvodňují tvrzením, že jde vlastně o ochranu přírody a že to je jediný způsob, jak zachovat zelený les. Zkušenosti ze sousedního Národního parku Bavorský les však naznačují, že k těmto cílům vede přesně opačná cesta. Nikoliv rozvolňování, ale dodržování režimu národního parku zvýšilo počet pracovních míst pro místní lidi, protože je třeba více osob v rolích správců, strážců a průvodců. Nikoliv výstavba výstavných hotelů, ale uchování venkovského stylu penzionů dalo více příležitostí místní obsluze spíše rodinného charakteru. Nikoliv kácení, ale spoléhání na semenáčky mezi uschlými a padlými kmeny zahájilo intenzivní přirozené zmlazování lesa. A protože semenáčky mohou být jen ze stromů, které kůrovce přežily, tento les bude odolnější, protože vyrůstá v podmínkách přirozeného výběru.
O stejnou zkušenost se ostatně opírá Nejvyšší správní soud, který nyní zamítl kasační stížnost některých šumavských obcí zapojených i do tvorby nynějšího návrhu zákona a vyslovil se proti zmenšování bezzásahových území. Vyšel z podobné logiky jako předtím Bavorský ústavní soudní dvůr, který v rozsudku z roku 2009 uvedl - cituji: "Obava žalobce, že přirozené lesy ve vysokých polohách budou nenávratně ztraceny v důsledku nekonajících se opatření v boji se škůdci, není ničím podložena. Na území Bavorského lesa a Šumavy po více než staletí bez lidských zásahů vznikala a zůstala zachována velká zalesněná krajina středohor."
Na české straně Šumavy se zatím častěji sázelo na souboj s přírodou a důsledky jsou patrné na první pohled. Ostatně pan ministr také snížil onu kalamitní situaci... Vichřici v 60. letech 19. století - to byl asi první výrazný zásah. A to kácení a zpracovávání dřevní hmoty, které přišlo následně během několika následujících sezón. Les se tedy nejprve vykácel a potom probíhaly opakované pokusy o drahou výsadbu mezi pařezy. Je většinou neúspěšná. Vykácené plochy ve vyšších polohách zůstávají holé. Emotivní prohlášení, že Češi chtějí zelený les, zastírají vyhlídku, že v horních partiích budou mít místo parku leda parkoviště. A to vše v situaci, že by Češi mohli mít na svém území jedinečný přírodní park, nemající obdoby na území od Pyrenejí po Ural, tedy něco, na co by Češi naopak mohli být právem hrdí.
Emeritní profesor lesnictví Josef Fanta upozorňuje na další velice nebezpečný jev. Správa Národního parku Šumava provádí zonaci bůhvíproč nekorektně. Po kalamitě byl znovu dosazován i v nižších polohách jen monokulturní smrk. Jak profesor Fanta vysvětluje, to má smysl jen v osmém lesním vegetačním stupni, který náleží ke skutečnému horskému prostředí. Naopak v nižších polohách by mělo být více smíšených lesů, které tvoří pro kůrovce přirozenou bariéru. Protikůrovcovou rétoriku vedení národního parku tak provází praxe, která nabízí kůrovcům vlastně nově bohatě prostřený stůl. Je tedy zřejmé, že kůrovec je jen zástěrkou pro něco jiného: pro umlčení ochránců přírody, která stojí v cestě developerům. ***