(15.20 hodin)
(pokračuje Oliva)
Poprosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujal pan senátor Miroslav Nenutil, kterého tady vítám, a zpravodaj výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu pan poslanec Petráň. Obdrželi jste sněmovní tisk 718/5, který obsahuje návrh na zamítnutí a pozměňovací návrhy.
Otevírám rozpravu. Jako první se do rozpravy hlásí pan zpravodaj Petráň. Prosím.
Poslanec Miroslav Petráň: Děkuji za slovo. Bylo tady řečeno, že byl podán návrh na zamítnutí. Já se jenom zeptám pana poslance Grebeníčka, protože říkal, že ho stáhne.
Jsou dva pozměňovací návrhy, pod písmenem A paní poslankyně Konečné a pod písmenem B můj pozměňovací návrh, takže budeme hlasovat velmi jednoduše - A, B a pak o celém zákonu.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Pane zpravodaji, potom to zopakujete v návrhu procedury. Zatím jsme v rozpravě.
Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Grebeníček. (V sále je obrovský hluk a neklid.) Prosím vás o klid, kolegové. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, v souvislosti s projednáváním senátního návrhu zákona o Českém národním povstání jsem prohlásil, že tento návrh zasahuje do ustáleného historického výkladu. A šel jsem ještě dál, neboť jsem prohlásil, že v roce 1989 byl název Květnové povstání českého lidu v odborné literatuře natolik běžný, že se udržel nejenom v kalendáři, ale přešel rovněž do příslušné legislativy. To byl hlavní důvod, proč jsem označil přejmenování již existujícího svátku za neopodstatněné. Můj přístup byl pak plně akceptován zpravodajem výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu Miroslavem Petráněm, o čemž svědčí i zde před chvílí zmiňované příslušné pozměňovací návrhy. Tím pominul hlavní, či jediný důvod, proč jsem navrhoval sněmovní tisk 718 na zamítnutí.
Ve svém nedávném projevu jsem rovněž uvedl, že posuzovaný návrh zákona si klade za cíl vyzdvihnout i historický význam povstání v květnu 1945 a morálně ocenit jeho dosud žijící účastníky. Tento cíl navrhovaného zákona je nepochybně naprosto správný. S tím jsem žádný problém neměl a nemám, ba právě naopak.
Za daných okolností nepovažuji tedy svůj návrh na zamítnutí daného zákona za aktuální. Takzvané zde zmiňované zpětvzetí uvedeného návrhu se však neobejde bez vašeho souhlasu. Chci věřit, že v této věci získám vaši podporu. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan senátor Nenutil. (V sále je stále velký hluk a neklid.) Prosím, pane senátore, máte slovo.
Senátor Miroslav Nenutil: Děkuji vám za slovo, pane místopředsedo.
Paní poslankyně, páni poslanci, veteráni jako přímí účastníci bojů z barikád, ale i venkovských obcí nás oslovili, abychom v čase, kdy oni jako svědkové paměti odcházejí, udrželi odkaz druhého odboje za svobodu Československa. Jsem rád, že jejich zástupci sledují projednávání tohoto návrhu zákona.
V lednu loňského roku proběhla v Senátu mezinárodní konference za účasti předních odborníků a především řady veteránů Českého národního povstání. Hlavním poselstvím bylo sdělení o národě poníženém Mnichovem, dušeném okupací, národě, který čekal na možnost, jak se vytrhnout ze smrtícího jha Hitlerovy třetí říše. Národní povstání připravovaly všechny garnitury vojenské odbojové skupiny Obrana národa. Počítalo se, že ve válce s Francií bude Německo oslabeno. Když se tak nestalo, pomohla právě hustá síť domácího odboje Kubišovi s Gabčíkem zlikvidovat Heydricha. Ani po stanném právu touha po povstání neutichla. Jak doložil na už zmiňované konferenci doktor Martin Braun, odborník z Richmond University v Londýně na britsko-československé vztahy během druhé světové války, odborník, kterého těžko lze podezřívat z ideologizování, britské paravýsadky od poloviny války připravovaly shozy zbraní. Sovětští poradci vedli partyzánské skupiny. Když se čas nachýlil, povstal český národ a v posledních dnech druhé světové války se rval o svou svobodu. (V sále je veliký hluk a velmi špatná slyšitelnost!)
Dovolím si ocitovat člověka, který zcela určitě s Českým národním povstáním nemohl souhlasit, nicméně ho ocenil. Je to z výslechu K. H. Franka. Cituji: "Zcela překvapena byla všechna německá vedoucí místa existencí ilegálně řízených vyzbrojených a bojově hodnotných oddílů československé armády." Dámy a pánové, tato ilegálně řízení vyzbrojená centra vznikala mezi 1. a 5. květnem 1945?
Dámy a pánové, všichni jste obdrželi na konferenci České národní povstání 1945 pozvánku. Tam byla možnost představit své názory, říci odbojářům do tváře, že jejich vystoupení bylo jen marným gestem, že na barikádách jejich přátelé umírali zbytečně. Ve Velkém Meziříčí vystřílený národní výbor že byl zbytečná oběť?
Nyní, když tito hrdinové žádají úpravu tří slov v kalendáři, je to to nejmenší, co pro ně republika může udělat. Nechtějí peníze, jen odznak na památku. Sami mají řády od prezidenta Beneše. Chtějí, aby až odejdou z tohoto světa, nesl stát, který si krví vybojovali, na paměť slavný okamžik, kdy se k venkovu přidala Praha. Chtějí jako významný den České národní povstání.
Zaznívá zde, že tento název není ustálený. Co k tomu říci? Opět bychom mohli konstatovat, že na konferenci jej všichni bezvýhradně sdíleli. Jako průkaznější argument předkládám, že poslední dílo, kterým svůj život korunoval velký český historik druhého odboje Václav Kural, nese název České národní povstání v květnu 1945. Ano, teď mně mnozí můžete říct: Ty nám tady říkáš České národní povstání v květnu 1945 a argumentuješ tím, že bylo již před 1. květnem. Chci být objektivní. Dovolím si ocitovat právě z díla Václava Kurala: "K rychlému postupu všech spojenců do srdce říše se přidalo očekávání 1. máje jakožto státního svátku. 30. dubna vznikl v Přerově revoluční okresní národní výbor jako orgán zastřešující povstání a koordinující postup různých odbojových a partyzánských skupin. V jeho čele stál Bohuslav Šída, velitel vojenské odbojové skupiny Viktor. Do houstnoucí atmosféry přišel ještě rozkaz od 1. československé partyzánské brigády k zostření pohotovosti." Konec citátu. Ten revoluční okresní národní výbor nevznikl určitě 30. dubna na základě nějaké dohody, právě na potřebě nutnosti koordinace už fungujících existujících a odboj vyvíjejících skupin. Pokračuji dál Kuralovou citací: "V ranních hodinách následujícího dne, 1. května 1945," podotýkám, následujícího dne, "hlasatel městského rozhlasu oznámil, že Německo kapitulovalo. Provolal slávu Československé republice a vyzval občany města, aby se shromáždili na náměstí před radnicí - dnes Náměstí T. G. Masaryka. Není jasné, jak mylná zpráva o německé kapitulaci vznikla. Nicméně pravděpodobně byla výsledkem německého oznámení, že vůdce padl za vlast v boji proti bolševickým hordám při obraně říšského kancléřství. Nemálo obyvatel se jistě domnívalo, že to automaticky znamená konec války."
Jak jsem říkal, Václav Kural společně s brněnským historikem Zdeňkem Štěpánkem představili genezi národního povstání od prvních příprav do posledních vítězných dní. Národní hnutí, jež povstala v okamžiku postupu front v celé Evropě, srovnávat a hodnotit je a bude vždy historické. ***