(18.30 hodin)
Poslanec Jiří Paroubek: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, budu hovořit poměrně krátce. Myslím, že pan předseda Tejc tady hovořil velice zasvěceně o vládním návrhu, který byl předložen.
Samu myšlenku referenda samozřejmě podporuji. Podporuji tento prvek přímé demokracie, díky němuž by se občané mohli vyjádřit k důležitým otázkám fungování našeho státu. Upřímně je mi zcela jedno, kdo je předkladatelem právní úpravy, pokud by ta úprava byla konzistentní a vypadala by funkčně, což jak se obávám, tak tento návrh takový není. Nicméně je nosičem, o kterém se dá jednat, a buďto se tedy opozice s koalicí dohodne, dohodne se ve výborech, nebo se také nedohodne, a samozřejmě v plénu Poslanecké sněmovny.
Jinak si myslím, že bychom si všichni měli být vědomi, že referendum má zásadní preventivní účinek před nespokojeností obyvatelstva a jeho řekněme rezignačními tendencemi. Zvláště v současné době naprostého zhnusení občanů politikou by působilo jako živá voda na zájem o veřejné dění. Jsem samozřejmě pro prosazení dalších prvků přímé demokracie - přímé volby hejtmanů, primátorů, starostů. A samozřejmě jsem pro uplatnění toho institutu, který byl přijat na konci minulého volebního období, to jest krajského referenda. Trošku mě mrzí, že v krajích nebylo vlastně dosud využito. Myslím si, že to může být dobrý argument ve prospěch odpůrců referenda na celostátní úrovni.
Nemohu si odpustit kritiku způsobu přijímání zákona. Loni na jaře jsme rozhodovali v prvém čtení ve sněmovním tisku 520 o návrhu téhož zákona s tím rozdílem, že nebyl z dílny vlády, ale z dílny sociálně demokratické opozice. Ten návrh byl již v prvním čtení zamítnut. Pokud by byl propuštěn do dalšího čtení, v současné době mohl být již zákon přijat. To mi trošku ukazuje, jak asi přistupuje větší část koalice k tomuto zákonu. Myslím, že to není dobrá praxe a že ani prognóza toho, jak ten zákon dopadne, není dobrá, protože návrh zákona, tak jak je předložen, a já to ještě jednou zopakuji, je v této podobě nekonzistentní a nemůže být funkční. Je to prostě typ zákona, který pokud by byl v této podobě přijat, tak přesně podle rčení vlk se nažral a koza zůstala celá. To znamená, Ústava je naplněna, protože ta není naplněna dvacet let, pokud jde o celostátní referendum, ale nic víc.
Dámy a pánové, děkuji.
Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji panu poslanci Paroubkovi. Další je pan kolega Grospič. Prosím, máte slovo.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Kolegyně a kolegové, začnu tím, čím skončil můj předřečník pan poslanec Paroubek. Ono to je skutečně o tom, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Ale protože platí určitě ještě jedno přísloví, že opakování je matka moudrosti, tak si myslím, že stojí za připomenutí dvě základní skutečnosti.
Ta první, že téměř dvacet let od platnosti Ústavy České republiky, ústavního zákona číslo 1 z roku 1993, nebyl naplněn právě článek 2 odstavec 2, který hovoří o tom, že ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo. To znamená tedy právě ten moment celostátního referenda. A je to smutná rekapitulace v podstatě všech vlád a všech komor parlamentních ve volebních obdobích od roku 1993, že nebyla politická síla a politická vůle toto naplnit.
Musím tady říci, že Komunistická strana Čech a Moravy k tomu přistupovala zcela jinak a opakovaně v předchozích volebních obdobích i v tomto volebním období předkládala své návrhy zákona o celostátním referendu. A často se nesly výtky ze stran vládní koalice, a bylo tomu tak i v tomto volebním období a koneckonců zažili jsme to i před týdnem, že mnohdy není doprovodně předkládán prováděcí zákon, který by stanovil technické podmínky výkonu referenda. Já jenom chci říci, že vláda a vládní poslanci, kteří takto třeba argumentovali ještě minulý týden v souvislosti s návrhem zákona o ztrátě mandátu poslance, tak vlastně teď sami obhajují vládu, protože vláda udělala přesně to samé. Předložila velice obecný, téměř nerealizovatelný návrh ústavního zákona, který předpokládá ne jeden, ale dva prováděcí zákony. Jeden o technickém principu vůbec provedení referenda a ten druhý o tom, který by byl ad hoc přijímán vždycky v souvislosti s danou konkrétní otázkou o ústavním referendu.
Považuji toto osobně sám za velký výsměch. A není to jen otázka těch 250 tisíc nutných podpisů na to, aby se vůbec mohla ta otázka stát předmětem jednání o referendu. Pomíjím to, že vláda si tam nechává sama pro sebe pravomoc možná navrhnout vládní návrh zákona o nějaké otázce, kterou uzná sama za vhodné, aby byla předmětem celostátního referenda, nicméně tuto pravomoc vlastně vymezuje a odnímá zastupitelským sborům, to znamená jedné nebo druhé komoře Parlamentu České republiky. A to není úplně zcela vyvážené ve vztahu třeba k otázkám návrhů na nejvyšší reprezentativní funkci, která v tomto státě je z hlediska Ústavy, třeba na kandidáta na prezidenta.
Myslím si také, že je zcela absurdní to, že vlastně vláda by si potom osobovala pravomoc nejenom předložit ad hoc zákon o otázce konání referenda, ale také tu pravomoc nejprve jej zaslat ke konzultaci k Ústavnímu soudu a celý ten proces se výrazně prodlouží a ztíží. Konání referenda vlastně v tomto případě, pokud by byl tento vládní návrh přijat, by bylo zcela nemožné, nerealizovatelné a nedalo by se zvládnout v dřívějším časovém horizontu než rok a půl dlouhé lhůtě od momentu, kdy by někdo tuto iniciativu předložil, uchopil a začal by sbírat potřebných 250 tisíc podpisů. Považuji to absurdní. Považuji to za výsměch nejenom Ústavě České republiky, ale všem snahám, které tady zazněly.
A považuji rovněž za absurdní, a prostřednictvím pana předsedajícího nebude se zlobit předsedkyně poslaneckého klubu Věcí veřejných paní Klasnová, nebo respektive ne paní Klasnová, tomu, když řeknu, že považuji za veliký výsměch od Věcí veřejných, když dnes říká, že je potřeba a díky jejich přičiněním určitý návrh zákona tady předložit. Byly to Věci veřejné, které se zapříčinily o to, že žádný poslanecký návrh ať už z řad Komunistické strany Čech a Moravy, nebo následně od sociální demokracie nemohl být zde v Poslanecké sněmovně projednán, přijat a postoupen do druhého čtení, případně aby prošel celým legislativním procesem, protože si samy osobovaly to právo, aby to byl jejich návrh, vládní návrh. Myslím si, ta situace a ten posun nastal v momentě, kdy samozřejmě Věci veřejné opustily vládu. Ale účel světí prostředky.
Komunistická strana Čech a Moravy nebude navrhovat zamítnutí tohoto zákona. My jej rovněž vnímáme jako nosič, jako nosič, který může posloužit tomu, že když se rozvine věcná diskuse na bázi třeba ústavněprávního výkonu a posléze ve druhém čtení zde v Poslanecké sněmovně, mohl by ten konečný návrh referenda se výrazně přiblížit třeba tomu, co navrhovala Komunistická strana Čech a Moravy a po čem volá i řada občanských aktivit a koneckonců občanů v České republice. Z tohoto pohledu si myslíme, že je vysoce potřebné, aby se diskuse tedy přenesla i na ústavněprávní výbor a do druhého čtení v Poslanecké sněmovně. V žádném případě, pokud by však ta filozofie byla ze strany vládních poslanců nebo třeba i poslaneckého klubu Věcí veřejných zvolena tak, že by se nemělo diskutovat a připustit jakákoliv změna nebo zásadní změna v poloze předloženého vládního návrhu, pak by samozřejmě bylo naprosto nemyslitelné, aby takovýto paskvil podpořila Komunistická strana Čech a Moravy. Byl by to výsměch občanům. (Tleskají poslanci KSČM.)
Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. To byl pan poslanec Grospič. Zeptám se, zda se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy. Nikoho nevidím, tak tedy končím obecnou rozpravu. Zeptám se pana ministra, popřípadě pana zpravodaje, zda mají zájem o závěrečná slova. Pan ministr zcela jistě. Prosím, máte slovo. ***