(16.00 hodin)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: S faktickou poznámkou se hlásí o slovo poslankyně Marta Semelová. Prosím.
Poslankyně Marta Semelová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, já se těším na den, až tady ve Sněmovně budeme schvalovat významný den všech, kteří spáchali sebevraždu od listopadu 1989 ze sociálně-ekonomických důvodů, všech umrznutých bezdomovců, kteří nemají na to, aby vůbec bydleli a vůbec žili. A jsem velice zvědavá na den, kdy tady budou odsouzeni všichni ti, kteří hlasovali pro zahraniční mise, které zastupují zájmy cizích států a které jsou okupací za naší účasti v jiných státech.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Řádně se do rozpravy přihlásila zástupkyně navrhovatele paní poslankyně Černochová. Prosím. V rámci obecné rozpravy jí udělím slovo. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane předsedající. Po vystoupení mé předřečnice se poněkud zhoršila pozice k tomu, abych vám teď něco řekla. Ale dobře, pokusím se věnovat tomu, co tady zaznělo do současné chvíle, a nějakých způsobem to shrnout.
Jak už jsem říkala při svém předešlém slově, Poslanecká sněmovna jedná o návrhu zákona, znění toho, na čem se má usnést, může pozměnit. O důvodové zprávě se neusnáší. Tudíž důvodovou zprávu nemůžeme měnit. Připusťme to, že důvodová zpráva i podle stanoviska Parlamentního institutu není pouze instrumentálním nástrojem legislativního procesu, ale ano, obsahuje i určité ideové a ideologické odůvodnění předkládaného návrhu. Vzhledem k tomu, že tento návrh předkládali zástupci ODS, TOP 09 a strany LIDEM, tak se asi dá předpokládat, že pohled na osobnost Jana Palacha bude stejný, jako tady prezentovala paní doktorka Wenigerová, zpravodajové. Názor samozřejmě levé části spektra na osobnost Jana Palacha může být jiný, ale důvodovou zprávu neschvalujeme.
Před vznikem Československé republiky, respektive před přijetím Ústavy v roce 1920, docházelo k ústnímu odůvodňování předkládaných návrhů zákonů. Předkladatelé měli prostor pro ústní odůvodnění návrhu zákona. Řeči poslanců v Říšském sněmu byly následně často publikovány v novinách, popřípadě knižní formou. Ústava z roku 1920 obsahovala ustanovení, které definovalo náležitosti návrhu zákona a jednací řády parlamentních komor obsahovaly ustanovení, podle kterých návrh zákona musel obsahovat záležitosti požadované Ústavou. Tato situace trvala až do 50. let minulého století, v průběhu 60. let došlo k přesunutí požadavku na návrh zákona do jednacích řádů parlamentních komor, tehdy Federálního shromáždění a národních rad.
Možná bych prostřednictvím pana předsedajícího pouze poprosila pana kolegu Grebeníčka, pokud si zase bude někdy povídat s panem Matějem Stropnickým, jestli by pan Grebeníček jako bezpochyby vzdělaný člověk mohl pana Stropnického možná trošičku místopisně poučit, protože i on jako radní za Stranu zelených na Praze 3 je z Vinohrad, protože městská část Praha 3 zahrnuje ve svých katastrech nejenom Žižkov, ale i Vinohrady, stejně tak jako městská část Praha 2 ve svém katastrálním území zahrnuje vedle Vinohrad Nové Město, Vyšehrad a Nusle. Prosím, pane Grebeníčku, než se příště bude pan Stropnický společně s vámi pouštět do nějakých výzev vinohradské starostce, prosím osvěžte mu trošičku místopis, ať ví, o čem mluví, a ať nedělá ostudu sám sobě i svým kolegům na městské části Praha 3, že neví, že Vinohrady byly v 60. letech, za minulého režimu, jako tehdy obec, která byla zřejmě braná jako velmi buržoazní, minulým režimem rozdělena do několika okolních městských částí, jako je Praha 3, jako je Praha 4, jako je Praha 10 a jako je Praha 8. Na Praze 2 zůstala dominantní část, ale je to jenom část.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Máme obecnou rozpravu, do které už snad není dalších přihlášek, takže můžeme obecnou rozpravu ukončit. Ještě před ukončením se hlásí pan poslanec Grebeníček.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Tak tedy několik poznámek, co tu zaznělo do jisté míry na moji adresu.
Chci zdůraznit, že žádná moc nemůže být demokratická, pokud není založena na principu politické rovnosti a osobní volby. Právě v této souvislosti si kladu otázku: Lze smířit kritérium osobní volby, princip politické rovnosti a princip většiny? Politolog Robert Dahl spatřuje řešení této otázky především v mechanismech dosahování konsensu a v systému vzájemných záruk, který dokáže udržet pod kontrolou většinu a uhájit autonomii menšiny. Tedy v takovém systému, který je alespoň z toho, co tady zaznělo, usuzuji, na hony vzdálen některým poslancům vládní koalice. Co k tomu dodat? Snad jenom to, že v životě je za každého režimu nejdůležitější, aby člověk zůstal člověkem, neobracel se podle momentálního závanu větru, aby se sám sobě nezpronevěřil, aby si vytvořil svůj pevný žebříček hodnot a toho se držel i za nepříznivých životních okolností.
Dámy a pánové, na minulé schůzi zaznělo v podstatě totéž, co zaznělo dnes z úst předkladatelů, případně poslanců vládní koalice. Chci připomenout především to, co na minulé schůzi, a nyní to podtrhla, přednesla poslankyně Jana Černochová, které musím popravdě říct, že s panem Stropnickým jsem žádné jednání neměl, publikoval text, který jsem zde ocitoval, v Britských listech. Pokud se týká paní Černochové, označila moje vystoupení za demagogii hraničící s fanatismem. Mluví o schůzi při prvním čtení, ale ani jediný argument, čím by vyvrátila to, co jsem tady řekl. To přece je jenom proklamace a žádná fakta. Předsedkyně Sněmovny pak prohlásila, že jsem si vůbec neměl osobovat právo vystupovat. Podle ministra Karla Schwarzenberga prý už jenom to, že se pan Grebeníček opovažuje k tématu Jana Palacha vyjadřovat, je mimořádná drzost. Korunu tomu pak dal poslanec Michal Hašek, když prohlásil, že současná KSČM je nezreformovanou stranou údajně, či mimo jiné i proto, že se Miroslav Grebeníček ve Sněmovně otírá o Jana Palacha. Samozřejmě že je to nehoráznost. Nic takového se tady nestalo ani při prvém čtení, ani dnes při druhém čtení.
Co k tomu tedy říct? Snad jenom to, že mi není nic tak protivného jako ideologické čachry těch, kteří mají ve všem jasno a na vše údajně správnou odpověď. A právě tento typ lidí mne naučil rozeznávat hodnotné od podbízivého, lež od pravdy, vidět souvislosti dějů, uvědomovat si omyly a chyby i jejich dopady a ubránit se davovým mýtům a demagogiím. ***