(10.30 hodin)
Poslanec Jiří Koskuba: Děkuji, paní předsedkyně. Dámy a pánové, nejsem právník a nemínil jsem ani k těmto bodům vystupovat, patřím však k poslancům, kteří si opravdu nemyslí, že Ústava je trhací kalendář, a je smutné, že to zde vůbec musíme projednávat. Nicméně prostřednictvím paní předsedající si dovolím dvě poznámky k předřečníkům.
K panu poslanci Paggiovi. Prosím vás, kritizujete-li nějaký zákon, važte slova, že jej předložila ČSSD. Všimněte si, kdo jej podal, jak my hlasujeme. My jsme stranou demokratickou a já jsem svému vedení velmi vděčen, že nemusím vždy hlasovat - a naopak podle Ústavy hlasuji podle svého vědomí a svědomí.
A druhá poznámka k panu poslanci Bendovi. Já jsem zde vyslechl, pane kolego, vaši přednášku. Já bych i s řadou bodů souhlasil. Ale na druhé straně s přeběhlictvím mám skutečně vnitřní problém, a uznejte, že asi ve sportu by bylo divné, kdyby se Sparta se Slavií najednou v 70. minutě dohodla, že čtyři svléknou jeden dres, obléknou si ten druhý a kupodivu zvrátí zápas.
Nicméně k vašim i erudovaným poznámkám. Zcela otevřeně: Nejste náhodou právě vy tou stranou, která v tomto parlamentu prokázala, že když tři nebo více jejích členů chtělo hlasovat podle svého vědomí a svědomí, byli nazváni rebely a někteří nakonec museli dokonce Sněmovnu opustit? Jenom bych připomněl, že se to asi nikomu nelíbí. A zrovna tato vládní koalice, když jí nestačili přeběhlíci ze strany LIDEM, dokonce zmařila ústavní právo svým způsobem svým vlastním členům. Děkuji. (Potlesk v levé části sálu.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Pan poslanec Tejc - faktická poznámka.
Poslanec Jeroným Tejc: Děkuji za slovo. Já bych asi měl možná jiný názor a možná jiný postoj k tomuto návrhu zákona, kdyby všechny případy, nebo alespoň některé případy té pozitivní a negativní motivace, které vedly v posledních měsících a letech ke změně - a náhlé změně úplně o 180 stupňů - názoru některých poslanců, byly vyšetřeny policií a státními zástupci, kdybychom skutečně dnes měli informace a věděli, že pokud někdo ten názor nezmění svobodně, ale změní ho třeba proto, že získá určitou výhodu, která může být úplatkem, tak je potrestán. Pak bychom takový zákon nepotřebovali, protože ti ostatní, kteří se rozhodnou svobodně změnit svůj názor, by nemuseli být v této věci vůbec předmětem diskuse.
Ale bavilo se tady, a hovořil o tom pan poslanec Benda, komu vlastně patří mandát, že nechce, aby mandáty poslanců patřily politickým stranám. To já také ne! Já si také ale myslím, že by mandáty poslanců neměly patřit lobbistům a těm, kteří chtějí ovlivňovat dění v Poslanecké sněmovně, a myslím si, že by měly patřit voličům. A tento zákon podle mého názoru je jeden ze způsobů, jak tyto mandáty poslanců vrátit voličům, kteří je volili! Děkuji. (Potlesk v levé části sálu.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová To byla faktická poznámka. Nyní řádná přihláška - pan poslanec Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, paní předsedkyně. Členové vlády, paní a pánové, já se pokusím být stručný a vyvrátit některé věci, které tady padly, právě proto, že nevycházejí z toho, z čeho vychází náš ústavní systém. Pan kolega Benda tady před vámi citoval část Ústavy ČR. Dovolím si odcitovat také a vrátíme se tam, kde to začíná. Článek 2 odst. 1: "Lid je zdrojem veškeré státní moci. Vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní." Ano, to je základ, který pan kolega Benda, vážené kolegyně a kolegové, schválně vynechal. Protože o co jde? Kdo je suverénem? Suverénem není zvolený poslanec, který má libovůli rozhodování. Poslanec je od slova poslán, poslanec je ten, kdo byl zvolen buď individuálně, nebo na kandidátní listině politické strany nebo nezávislého hnutí, to už je jedno, a předstoupil před občany s určitým programem. A lidé mu - jemu, osobě, tomu programu konkrétnímu - dali důvěru. A suverénem pořád zůstává ten občan. A jestliže vychází vůle z lidu, tedy podle čl. 2 odst. 1 Ústavy ČR, tak nemůžeme zaměňovat tuto suverenitu s tím, co tady pan kolega Benda říkal, to znamená s tím, že výkon mandátu je jakoby nezávislý úplně na ničem. Tak to přeci není! Protože dal byste někdo plnou moc advokátovi nebo zmocněnci, byť by nebyl právník, k vašemu zastupování a on by začal postupovat proti vám? Tak byste mu tu plnou moc odebrali! Udělal by první úkon, který je v rozporu s vašimi zájmy, a tu plnou moc byste mu odebrali. Čili jestliže vychází suverenita z lidu a my jsme tady posláni rozhodnutím jednotlivých voličů, kteří odevzdali hlasovací lístky pro tu nebo onu politickou stranu, pro ten který konkrétní politický program, tak samozřejmě suverenita poslance je méně než suverenita občanů České republiky. To si uvědomme a nevynechávejme tento bod! To je první moment.
Druhý moment je ten, že návrh zákona je nepromyšlený. On je promyšlen velmi dobře. On dokonce odstraňuje i nevýhody, které tady byly v obdobném ústavním ustanovení podle ústavy z roku 1920, protože vychází právě z toho, aby se nestali poslanci rukojmím politické strany, která může, a my jsme v tomto volebním období také svědky, i změnit svůj politický program, protože se rozdělí na dvě části a začne plnit jiný politický program.
Není přeci možné, aby suverenitu lidu narušovala skupina lidí, která se rozhodne, že se postaví nad občany. To bychom měli po suverenitě lidu, to bychom měli po tom primárním ustanovení Ústavy ČR. A to je třeba také řešit. A promyšlenost té úpravy je taková, že samozřejmě pokud někdo opustí volební program, pro který byl zvolen do Poslanecké sněmovny, a pan kolega Tejc tady jasně říkal na příkladu pana kolegy Pohanky a Melčáka příklad, kdy někdo zradí politický program. Kdyby v roce 1998 tento návrh prošel, tak jsme za prvé nemuseli řešit návrh zákona, který tady byl předložen o tom, že pravomocně odsouzený poslanec Poslanecké sněmovny v podstatě nemá řešení se ztrátou mandátu. Takové řešení tady bylo do roku 1992. A znovu opakuji: Ti, kteří se pokusili překlopit Českou národní radu na Poslaneckou sněmovnu a pravomoci, které tady byly dány zákonem číslo 4/1993 Sb., zamezili tomu, aby tento princip dále pokračoval. Od roku 1993 teprve nemáme toto ustanovení. Do roku 1993 od roku 1920 takové ustanovení v tomto státě existovalo a samozřejmě existovalo i jiným způsobem od roku 1960 při odvolatelnosti poslanců, jak tomu bylo mj. v lednu 1990 při tzv. kooptacích. Tento ústavní systém byl narušen až v roce 1993 a poslanci se stali jakoby neodvolatelnými.
A pokud pan kolega Benda říkal, vážené kolegyně a kolegové, že je to úplně nesmyslné v Senátu. Ne, není to nesmyslné v Senátu! Senát je volen většinovým způsobem v jednomandátových obvodech a stačí jednoduchá úprava k tomu, abychom si řekli, jakým způsobem a za jakých okolností bude fungovat odvolatelnost senátora občany, kteří ho zvolili, protože tam samozřejmě ten návrh, tu aktivní legitimaci může mít také i občan, ale my to nenavrhujeme. Ale my to nenavrhujeme, protože to je debata, která je v jiné úrovni, než která zatím probíhá v této Poslanecké sněmovně. Že ta debata probíhá mezi občany České republiky, to mi věřte! A je velmi intenzivní, a dokud politické strany nebudou schopny udržovat to, že to, co slíbí, také dělají, a to, co neslíbí, dělat nebudou a nebudou se stavět nad občany, do té doby se bude mezi občany šířit názor, že se politické strany přežily a že je potřeba jít k přímé demokracii. ***