(12.20 hodin)
(pokračuje Heger)
Pokud tvrdíte, že jsme nedbali na žádné připomínky k úhradové vyhlášce, která devastuje poskytovatele, tak v druhém dechu tady padlo, že úhradová vyhláška devastuje Všeobecnou zdravotní pojišťovnu. Já si to nedovedu představit, jak to je. My jsme brali připomínky, ale jestliže polovina uživatelského spektra říká, že se zhroutí, nebude-li úhradová vyhláška specifikovat vyšší úhrady, a druhá polovina spektra ve formě zdravotních pojišťoven říká, že se zhroutí systém, jestliže úhrady nebudou nižší, tak pak je to optimum, které se hledá, velmi obtížné a je vždycky kompromisem.
To, že je financí ve všech zdravotních systémech na světě málo, že požadavky a očekávání celé společnosti a pacientů jsou vysoké, je pravdou, ale musím zde připomenout statistiku nebo šetření, která prováděla pod hlavičkou Evropské unie agentura, která měří tzv. health care neboli pacientský konzumační index ve zdravotním pojištění. Tak tam naše zdravotnictví v roce 2012 bylo vyhlášeno jako zdravotnictví na místě hned za zdravotnictvím v Německé spolkové republice. Pouze dvě příčky před ním byla zdravotnictví v tak vyspělých zemích, jako je Velká Británie.
A musím říct, že z těch parametrů, které popisovaly naše zdravotnictví, jestli je něco špatné, tak to je přístup k pacientovi. Jeho práva, možnosti o sobě rozhodovat, které kdykoliv se snažíme změnit, vždycky torpéduje Česká lékařská komora, které se řada opozičních poslanců velmi, velmi zastává proti Ministerstvu zdravotnictví. Ale naopak to, co Česká lékařská komora a koalice musí brát v úvahu, protože opozice jí v tom nepomůže, tak to, co kritizují, je riziko nedostatku péče, riziko nedostupnosti péče, riziko zhoršování kvality - a ve všech těchto parametrech naše postavení v Evropě bylo vysoce nadprůměrné. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: (k přicházející poslankyni Markové) Je tady ještě pan poslanec Opálka, myslím, že byl dříve přihlášený. Ale prosím, dává galantně přednost vám. Prosím.
Poslankyně Soňa Marková: Děkuji za slovo. Vážený pane ministře, nevím, co je ideologického a politického na minus 400 milionech pro Fakultní nemocnici v Hradci Králové. A za druhé: Já jsem byla první, která vyzývala pana ředitele Horáka, bývalého ředitele VZP, k odstoupení. Nikdy jsem se nezastávala bývalého vedení VZP.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ještě se omlouvám zase panu poslanci (Opálkovi), ještě před ním jsem opomněl pana poslance Kostřicu. Takže omlouvám se, máte slovo.
Poslanec Rom Kostřica: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Chtěl bych se na tento problém podívat ještě nejenom z hlediska, z pozice pacienta, ale také potom z pozice zaměstnanců, kteří zdravotní služby poskytují, zejména v nemocnicích. A chtěl bych tady velice vyzdvihnout současnou snahu pana ministra Hegera, který se snaží, už se o tom zmínil rámcově, pomocí zavedení systému DRG neboli skupinové péče nějakým způsobem standardizovat platbu za jednotlivé výkony ve všech nemocnicích stejně, což se neděje.
Já jsem si zjistil mezi běžnými lidmi, tak všichni se domnívají, že za operaci slepého střeva je stejná platba v Nemocnici na Homolce stejně tak jako v nemocnici třeba v Ivančicích, ale to zdaleka není pravda. A jak jsem si zjistil i mezi zákonodárci, tak se většina zákonodárců domnívá, že tyto platby v jednotlivých nemocnicích jsou všechny stejné. Ona to bohužel není pravda. Nemám tady přímo konkrétní údaje, ale znám konkrétní údaje z fakultních nemocnic, kdy třeba některé fakultní nemocnice dostávají výrazně nižší platbu za výkon než některé nemocnice, které jsou blíže ústředí, zejména tedy VZP. A navíc ještě některé fakultní nemocnice dostávají třeba nepoměrně nižší platbu než okresní nemocnice. Třeba konkrétně Fakultní nemocnice U svaté Anny má výrazně nižší platby od VZP než nemocnice v Boskovicích, nemocnice v Ivančicích. To jsou většinou věci, které jsou pro většinu laiků nepochopitelné. Stejně tak jako bohužel pro většinu lékařů.
A já se na to chci podívat také z hlediska nejenom pacienta jako takového, ten o tom zřejmě neví, ale také potom z hlediska jednotlivých zaměstnanců, protože je výrazně rozdílné, jestli zaměstnanec pracuje, ať už je to lékař, sestra, pomocný zdravotní personál, v nemocnici, která je tzv. v propadu, to znamená, že má nižší platby. A takovýmto zaměstnancům se ani zdaleka nemůže zdát, že by dostávali nějaké odměny nebo případně nějaké navýšení nebo jiné benefity. To samozřejmě vede potom i k takové určité spokojenosti nejenom mezi zaměstnanci, ale i potom v poskytované péči. A já se hrozně domnívám, že tady ta snaha pana ministra nebo ministerstva jako takového nějakým způsobem to ekvalizovat tak, aby platby byly stejné, je velmi, velmi příhodná. Bohužel k tomu dochází až s nějakým časovým zpožděním, a pokud vím, VZP nebo vůbec pojišťovny by se měly podle mého názoru jmenovat, by měly vystupovat z toho, že jsou v podstatě výběrčí určitých daní, určité zdravotní daně, které potom rozdělují. Kdežto pokud mám já vlastní zkušenost, tak se pojišťovny pasují do pozice mecenášů, kteří rozhodnou podle toho, jak je jim která nemocnice sympatická a blízká, kolik té nemocnici zaplatí. A to si myslím, že je věc, která by zásadně potřebovala změnu, a v tom případě bych chtěl poprosit pana ministra a ministerstvo, aby v tom udělali opravdu co nejrychleji nějakou ekvalizaci, aby tyto platby byly stejné ve všech druzích nemocnic jako takových.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: A teď tedy pan poslanec Opálka přihlášený do obecné rozpravy. V této chvíli jako poslední.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové. Chtěl bych reagovat na některá vyjádření pana ministra v klidném tónu, protože jestli je tu něco ideologického, tak to je akorát přístup k dostatku veřejných financí, kdy levice se snaží chránit pro solidarizaci tyto objemy a pravice se snaží neustále zmenšovat tento objem tak, aby potom bila na poplach, že je třeba připojištění a že není možno uhradit všechno z těchto zdrojů.
V čem je ohrožování VZP ze strany ministerstva? Já musím říci, že správní rada VZP dvakrát oficiálně prostřednictvím tehdejšího předsedy, bývalého našeho kolegy Šnajdra vyzvala pana ministra, aby se zúčastnil jednání správní rady a abychom si tyto věci vyjasnili. Pan ministr dvakrát toto setkání s oficiálním orgánem Veřejné zdravotní pojišťovny odmítl. Šlo nám především o to, a neříkám, že to musel být vždy úmysl, že každá kritika vznesená z řad Ministerstva zdravotnictví a kteréhokoli jiného státního orgánu ohrožuje pověst, chcete-li PR, této pojišťovny. A samozřejmě vede k orientaci pojištěnců, klientů Všeobecné zdravotní pojišťovny, třeba k tomu, že si hledají v tom patřičném termínu jinou pojišťovnu. Možná - dávám tam velký otazník - je to záměr oslabit tuto pojišťovnu a koneckonců ji zařadit potom do běžných pojišťoven, tak jak jsou privátní jiné pojišťovny. Ale na druhé straně je tady taky ohrožení této pojišťovny a její pověsti ze strany jiných pojišťoven, které zřizuje stát. Pojišťovna vnitra a zejména Vojenská pojišťovna. Je tam spousta věcí, které jsme si chtěli vyříkat, ale bohužel k tomu nedošlo. Takže to jen stručně k tomu ohrožování.
Co se týká smluvní politiky. Víte, to je problém různých segmentů. Od nemocnic, kde jsou největší objemy peněz, přes praktiky, kde bych řekl je ta jejich pozice - teď hledám správné slovo a slušné slovo - jsou prostě na výsluní, ochraňováni, už prostřednictvím plateb. No a potom ambulant, který nám roste díky tomu, že se zdravotní školství specializuje tak, že to, co mohl dělat v minulosti jeden odborník, čili několik činností, dneska musíte jít z ambulance do ambulance, protože mu to není umožněno. ***