(12.00 hodin)
(pokračuje Heger)
Ministerstvo vypsalo v loňském roce soutěž na dodavatele a na analýzu našeho systému formou takzvaného mechanismu PCG, což jsou skupiny pacientů podle konzumace léků. Tento systém je používán v Holandsku a je obecně považován za velmi dokonalý. A k tomu systému, k modelacím nad naším veřejným zdravotním pojištěním, se dospělo někdy v posledním kvartálu loňského roku a ty modelace byly předvedeny pojišťovnám. Musím říct, že přinesly do jisté míry překvapivé výsledky, a to v té podobě, že přerozdělování, které už v roce 2012 běželo podle těch milionových pacientů, přináší prakticky stejné výsledky, a že tedy je možno konstatovat, že systém přerozdělování byl u nás již naplněn tak, aby byl relativně objektivní.
Přerozdělování není možno ověřit absolutně objektivně. To je pravdou. Je ho možno podpořit různými statistikami typu kolik má která pojišťovna pojištěnců z naší populace a kolik má tedy těch drahých výkonů, jako jsou například dialýzy, transplantovaní pacienti apod. Ukazuje se, že ta čísla, která byla velmi dramatická před deseti lety, se postupně snižují. Jinými slovy, je to tak trošku špatná zpráva pro Všeobecnou zdravotní pojišťovnu, protože až bude ten systém zaveden, a my počítáme, že v nejbližší novele zákona 48 bude implementován do zákona, tak pravděpodobně Všeobecné zdravotní pojišťovně mnoho nepřinese.
Dále se dělaly analýzy, které mapovaly, kolik platí jednotlivé zdravotní pojišťovny nad rámec úhradové vyhlášky. Ukázalo se, že Všeobecná zdravotní pojišťovna platí zdaleka nejvíce nad rámec. Čili platí zcela určitě to, co říkala paní poslankyně Marková, že Všeobecná zdravotní pojišťovna drží tento systém, a je tedy na ní, aby to nedělala tak velkoryse a aby ta jednání, která každým rokem pojišťovna s poskytovateli vede, byla přísnější. My tomu jsme v letošním roce napomohli úhradovou vyhláškou, která je poměrně restriktivní. Samozřejmě, vysloužili jsme si za to velmi špatné renomé na obou stranách. Na stranách poskytovatelů, kteří úpí, že zkrachují, a úpí nad rámec běžného politického folklóru, který se odehrává v každém roce. Ale úpí i pojišťovny - že jsme tu vyhlášku udělali příliš benevolentní a neudělali jsme ji striktnější. Dohadování, jak se bude platit, je hra mezi pojišťovnami všemi a zdravotnickými zařízeními. A samozřejmě tuto hru my nemůžeme úplně přesně ovlivňovat, ale je to jistá pobídka pro to, aby se Všeobecná zdravotní pojišťovna chovala trošku přísněji než dříve.
Ale ony ty propady zdravotní pojišťovny nejsou dány jenom výší úhrad, ale také počtem smluv a různými smlouvami, které nejsou úplně podložené potřebou. Jak je známo z médií, občasné kauzy typu různé nasmlouvané genetické laboratoře apod., které provádějí podivná vyšetření přes své prostředníky, ukazují, že ve zdravotní politice VZP v minulosti nebylo všechno úplně čisté, a postupně se to odkrývá. A pokud mám zprávy, tak napravuje. Ve Všeobecné zdravotní pojišťovně. Nakonec i kauzy toho typu, které se teď řeší - kauza Protonové centrum, kde se smlouvy ještě nerealizovaly, ale byly započaty taky velmi podezřelým způsobem -, ukazují, že zásah do činnosti Všeobecné zdravotní pojišťovny byl správný.
K přerozdělení bych ještě řekl, že jsme vyhlásili program zvyšování důrazu úhradového mechanismu typu platby za diagnózu, takzvaného DRG. Tak jak jsme slíbili v loňském roce, pro letošní rok je úhradová vyhláška již s 50procentní vahou stejné platby za jednotkovou skupinu v tomto diagnostickém platebním systému. V dalším roce, budeme-li k tomu mít příležitost, v tom budeme pokračovat. Jednotková sazba se ukazuje, že je problémem nejenom mezi různými typy nemocnic, kde u velkých nemocnic kompenzovala náklady na vysoce specializovaná centra, kde jsme v úhradové vyhlášce dali jediný prostor pro rozvoj v našem systému, ale jednotková sazba se velmi liší mezi jednotlivými zdravotními pojišťovnami a tou naší úhradovou vyhláškou jsme i v tomto případě přispěli k postupnému sjednocování, a to nezávisle na tom, jak se pojišťovny budou dohadovat.
Takže já jsem tento velmi široký rozklad chtěl tady říci proto, že bych rád smyl z Ministerstva zdravotnictví nános podezření, že neděláme nic, a chtěl jsem ukázat, že víme dobře, kde v systému problémy jsou. Ale opravdu je neumíme odstranit, po dvaceti letech náplavy různých problémů je neumíme odstranit najednou, protože by hrozilo, že se systém rozloží a finančně některé jeho části zkolabují.
K dotazům pana poslance Krákory musím říct, že beru jako výtku správnou, že lhůty jsou dlouhé. My se snažíme i uvnitř ministerstva ty lidi, kteří s výročními zprávami pracují, vybavit znalostně a počítačově tak, aby bylo zpracování rychlejší. Vláda tento materiál, který se zde dnes projednává, odsouhlasila v říjnu loňského roku. Takže i část toho problému je - ale to pan poslanec Krákora říkal - na půdě Sněmovny.
To, že v roce 2011 byly v minusu všechny zdravotní pojišťovny, jistě svědčí o tom, že je tady problém systémový. My se snažíme řešit jednu půlku systémového problému a to je vnitřní efektivita systému. Víte dobře, jak obtížně se to dělá, že i přes zcela jasné evidence u nás je příliš mnoho akutních lůžek, snahy o jejich redukci jsou provázeny těžkými politickými problémy a že se nedaří tak rychle, jak bychom si přáli. A nakonec ty problémy jsou avizovány již dopředu u ambulantních specialistů, kterých u nás je rozhodně větší množství, podstatně větší množství než v jiných zemích, a budou řešeny v příštím roce. Tam již lékařská komora avizuje své velmi ostré protesty.
Druhá půlka špatného financování systému je nyní v oblasti hospodářské krize velmi těžko řešitelná. Jestli jsou tady různé disproporce mezi zaměstnanci a státními pojištěnci a úlevami pro osoby bez zdanitelných příjmů, to je otázka politické shody, jak tyto disproporce narovnávat, jak zasahovat do daní, jak zasahovat do výběru pojistného, a je to předmětem debat okolo jednotného inkasního místa.
Na druhé straně je potřeba vědět, že jestliže ze státu jednoho dne přijdou navýšené poplatky za státního pojištěnce, nebude to znamenat nic jiného než daňový zásah, protože stát ty peníze z ničeho jiného nebere než z daní. A bude to znamenat, má-li být zachován bilanční rozpočet bez většího schodku, muselo by to v momentální situaci znamenat navyšování daní, za které je koalice také velmi kritizována. Je tu možno uvažovat o navýšení pojistných sazeb. Ale nemyslím si, až ta debata na to přijde, že bude vnímána pozitivně, a bude jistě i opozicí využita negativně proti koalici. ***