(16.10 hodin)
(pokračuje Opálka)
Tak například v říjnu 2012 bylo možno zakoupit v obchodním řetězci Globus rum Tuzemák od výrobce ze Slovenska, láhev v půllitrovém balení s obsahem alkoholu 37,5 % opatřená novým kolkem, za cenu včetně DPH 79,90 Kč. Pro pochopení, že je zde zcela reálné nebezpečí daňového úniku, je možno uvést podrobnou cenovou kalkulaci ceny tohoto rumu, vycházející z expertních odhadů obvyklé výše výrobních nákladů. Tento odhad totiž může signalizovat nesrovnalosti, a tedy i možný daňový únik. Dovolím si malou kalkulaci tohoto ilustračního příkladu.
Státem stanovená daň za toto množství lihu 37,5 % na půl litru činí 53,43 Kč. Náklady na běžnou půllitrovou lahev 3,50 Kč, náklady na surovinu k výrobě Tuzemáku půl litru 8 Kč, náklady na etiketu přibližně 1 Kč, uzávěr 0,55 Kč, kolek 0,40 Kč, poplatek za likvidaci lahve 0,70 Kč. Uvedené náklady činí celkem 67,58 Kč. K těmto nákladům je nutno přičíst DPH, v té době 13,51 Kč. Souhrnná cena včetně DPH činí 81,09 Kč. Jak jsem uvedl, prodejní cena 79,90 Kč. K tomu je potřeba dodat, že uvedená kalkulace vůbec nezahrnuje náklady na prodej zboží, tedy náklady obchodního řetězce a jeho zisk, náklady na dopravu, stejně jako náklady výrobce ve formě odpisů, náklady na personál atd., atd., a v neposlední řadě také zisk výrobce.
Prodejce i výrobce mohou svoji kalkulaci ceny hájit tvrzením, že se jim podařilo dosáhnout nižších cen těchto vstupních surovin. Ovšem tyto suroviny, jak je patrné z kalkulace, představují jen 14,15 Kč. Z výsledné ceny je to 17 %. Jak velkého rozdílu v ceně je pak možné dosáhnout vyjednáním lepších podmínek s dodavateli? V celkovém objemu těchto nákladů to rozhodně není více než jedna či dvě koruny.
K tomu je potřeba ještě dodat jeden základní údaj. Pokud budeme hovořit o ceně rumu, resp. lihoviny s obsahem lihu 37,5 %, pak minimální cena, která bude zahrnovat jen daň z lihu, cenu lihového kolku, musí být 65,50 Kč bez DPH, s DPH tedy 79,25 Kč po mimořádných úsporách ve výrobě. Pokud někdo nabízí cenu takové lihoviny v ceně blízké této úrovni, pak zcela jistě jde o lihovinu, kde není v podstatě zaplacena spotřební daň z lihu. Tam se zřejmě řeší onen únik do státní pokladny, tam se řešily i ty problémy, které se vyjevily vně.
Je zajímavé, že v období metanolové aféry se nikde nevyužívala argumentace, která by uváděla, že minimální cena rumu či vodky musí být někde na této úrovni, o které jsem hovořil. Pokud tomu tak není, tak zcela nepochybně jde o lihovinu pochybného původu.
Jak ukazuje tento příklad, pak na distribuci nezdaněného lihu, resp. lihoviny, kde je důvodné podezření z daňového úniku, resp. nezaplacené daně z lihu, se mohou podílet i relativně solidní obchodní řetězce, a zde se nechci nikoho dotknout, a nikoliv tedy jen distributoři na nějakých tržištích či maloprodejci.
Další daňové úniky můžeme charakterizovat takto. V tomto případě jde o daňové úniky, které využívají mezery v příslušné prováděcí vyhlášce. K tomu je potřeba uvést, že v současnosti jsou lihové kolky označovány desetimístným kódem složeným z číslic a písmen. Prvních osm symbolů označuje kód výrobce a datum objednání těchto kolků v příslušném celním úřadě. Nejde proto o datum výroby. Teprve poslední dva symboly, písmena, označují bližší charakteristiku lihu, z něhož má být odvedena daň. Předposlední písmeno označuje velikost nádoby, písmeno A znamená objem lahve od 0,11 do 0,425 litru, a dále se postupuje až k písmenu E, které znamená objem od 1,25 do 6 litrů. Poslední písmeno v kódu pak označuje obsah lihu. Písmeno A znamená obsah lihu v rozmezí 15 až 29 % a dále až k písmenu D, kde je pak obsah lihu vyšší než 37 %.
Z uvedeného tedy vyplývá, že je možné, aby úplně stejný kolek byl vylepen na velké množství lahví, resp. nádob, s různým obsahem a různé velikosti. Kolek tedy není jedinečným a pro každou lahev, resp. nádobu, evidenčním zdrojem, ale jen velmi volně označuje množství lihu v daném obalu. Proto z něj nelze v současnosti vyčíst, jaká je skutečná daňová povinnost z dané lahve. Úplně stejný kolek lze použít na lahev s obsahem 0,11 litru nebo s obsahem 0,425 litru, ačkoliv při stejném stupni obsahu lihu činí daňová povinnost čtyřnásobek. Při běžné kontrole nelze proto vůbec zjistit, zda zde byla odvedena daň či bude odvedena daň ve správné výši.
Kolky lze objednat prostřednictvím celního úřadu, který spravuje spotřební daň z lihu, a jejich platnost je devět měsíců od data jejich vydání. Kolek se nakupuje v celním úřadu, jak už jsem řekl, za 0,4 Kč. Ten, kdo používá takové kolky, není povinen vést průběžně evidenci o jejich používání například měsíčně nebo týdně. Po uplynutí lhůty devíti měsíců lze kolky vrátit celnímu úřadu. Uvedený systém označování kolky totiž umožňuje velmi snadno dosahovat jen sotva postižitelné daňové úniky. Takový důmyslný daňový únik pak může vypadat, a uvedu zase ilustrační příklad - výrobce si objedná 10 tis. kolků s koncovým označením AD, to je pro použití na lahvi s objemem 0,11 až 0,425 litru o obsahu lihu 37,5 % a více. Následně oznámí celnímu úřadu, že použil 50 tis. kolků v následující struktuře: 48 tis. na lahve o obsahu 0,2 litru pro rum o obsahu 37,5 % lihu a dále pro 2 tis. kusů lahví o objemu 0,42 litru stejného rumu. Jeho daňová povinnost z těchto údajů ve spotřební dani pak je - přeskočím jednotlivé částky - celkem 1 115 520 Kč.
Výrobce však může ve skutečnosti postupovat jinak. Vyrobí Tuzemák v jiné struktuře. To je 2 tis. lahví o objemu 0,2 litru a 48 tis. lahví o objemu 0,42 litru a spotřebuje oněch 50 tis. stejných kolků, jak ohlásil celnímu úřadu. Avšak v tomto případě by byla jeho daňová povinnost 2 196 980 Kč. Rozdíl mezi tím, co bylo nahlášeno celnímu úřadu jako vyrobený alkohol podléhající spotřební dani, a tím, co bylo skutečně vyrobeno, představuje 1 081 460 Kč. ***