(17.50 hodin)
Místopředseda PSP Jiří Pospíšil: Ještě jednou prosím opravdu o klid. Hladina hluku je opravdu velmi výrazná. Kolegyně a kolegové, nechtějte, abych přerušoval schůzi. Prosím o klid v sále!
Paní senátorko, prosím.
Senátorka Alena Dernerová: Já vám děkuji. Páni poslanci a paní poslankyně, prostřednictvím pana předsedajícího bych chtěla říct, že opravdu v Senátu se takto k vám nikdo z nás nechováme. Já jsem po viróze, mám velmi špatnou dikci a prosila bych vás, kdybyste vydrželi alespoň ještě chvilku pro to, co vám chci sdělit. Děkuji vám.
Takže odstraněním části novelizačního bodu č. 165 navrhujeme posílit význam vztahu mezi pojišťovnou a pacientem jako klientem zdravotní pojišťovny. Jestliže tato ctihodná Sněmovna v listopadu 2011 odsouhlasila úpravu informační povinnosti zdravotní pojišťovny tak, aby byl pacient podrobně seznamován s hodnotou poskytnuté hrazené zdravotní péče, tak stávající návrh bodu 165 by znamenal, že tuto informační povinnost musí převzít farmaceut. Systém přijatý v roce 2011 přitom nebyl vyhodnocen jako nefunkční a nepotřebuje být nahrazován po roce a dvou měsících novým. Neměli bychom zavádět více povinností ke stejnému účelu. Taková právní úprava by jinak vedla k nepřehlednosti v rozdělení odpovědností a pacienty by vedla ke zmatení.
Za třetí, nakládání s lidskou plazmou. Navrhujeme, aby se Česká republika, potažmo Ministerstvo zdravotnictví nezbavovaly dohledu nad distribucí plazmy do jiného členského státu a nad vývozem do třetí země. I s ohledem na mezinárodní závazky České republiky je vhodné, aby i nadále nakládání s lidskou plazmou spadalo do systému bezplatného dárcovství a přísné regulace ze strany státu. Novelizační body 24 a 38 přinášejí uvolnění regulace a nakládání s lidskou plazmou a přesun podpory státu od bezplatného k placenému dárcovství. (V sále je obrovský hluk a velmi špatná slyšitelnost!)
Za čtvrté, tradiční registrované léčivé přípravky. Vládní návrh zákona bez souvislosti s komunitárním právem nebo potřebami České republiky omezuje uvádění na trh dříve registrovaných tradičních rostlinných léčivých přípravků. Senátní pozměňovací návrh umožňuje těmto přípravkům, které jsou aktivně uváděny na trh více než deset let, aby i nadále zůstaly registrovanými přípravky za obvyklých podmínek. Takto se Česká republika vyhne případným arbitrážím pro zmaření investic.
Děkuji za pozornost, pokud vůbec nějaká byla.
Místopředseda PSP Jiří Pospíšil: Děkuji paní senátorce. Nacházíme se v rozpravě, do které v tuto chvíli není nikdo přihlášen. Pan kolega. Prosím.
Poslanec Jiří Skalický: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych krátce doplnil informace, které tady sdělil pan ministr a pan zpravodaj, pan poslanec Šťastný, a požádal vás taktéž o podporu původního návrhu, který odešel z naší Sněmovny.
Aktuální stav postupného využívání elektronických receptů, což je klíčová změna, která je teď diskutována, je takový, že v současné době 1 923 lékařů vlastní elektronický podpis a je schopno tento recept využívat a jejich počet stále narůstá. Elektronický recept využívá 278 zdravotnických zařízení, a to včetně Masarykova onkologického ústavu v Brně jako příklad velkých zařízení. Používá ho 916 lékáren, přes 2 000 lékárníků. Princip elektronické preskripce je jedna ze součástí elektronizace zdravotnictví, kterou připravuje ministerstvo jako stavebnicovou část, a e-preskripce je jeden ze základních projektů.
O výhodách a možnostech využití tady bylo již řečeno mnohé, rád bych zmínil jenom některé body.
Z hlediska lékařů a zdravotnických zařízení je to podstatně lepší a v reálném čase definovaný přehled o předepisovaných léčivých přípravcích, a tudíž umožňuje jednotlivým zařízením daleko efektivněji řídit náklady z hlediska léčivých přípravků. Krátce bych zmínil otázku eliminace chybných údajů, padělků receptu. O lékových interakcích a kontraindikacích tady již byla řeč. Z pohledu zdravotních pojišťoven se taktéž jedná o snižování administrativních nákladů, provozních i personálních nákladů v souvislosti se skladováním receptů, nutností jejich digitalizace a jejich nakládání. V lékárnách jde taktéž o snižování budoucnosti administrativní zátěže, protože dnes prakticky všechny recepty v listinné podobě musí být přepisovány a předepisovány ručně do podoby řekněme elektronické formy. (Hluk v sále neutichá.)
Z pohledu nákladů: Kolikrát bylo zmiňováno, že náklady na zavedení této plošné elektronické preskripce budou příliš vysoké, tak jenom příklad. Jeden osobní e-certifikát, elektronický podpis, stojí 386 korun za rok. Elektronický recept jako software je součástí standardních ambulantních softwarů nebo nemocničních informačních systémů, takže tady nejde o žádný vyšší finanční náklad. Připojení na internet se dneska řádově pohybuje ve 400 korunách měsíčně. Pokud se týče již vynaložených prostředků, tak bych chtěl upozornit, že od okamžiku, kdy vlastně bylo zřízeno centrální úložiště elektronických receptů, SÚKL investoval do této záležitosti prakticky 140 mil. korun a každoročně stojí Státní ústav pro kontrolu léčiv jeho údržba upgrady 8 mil. Zdravotní pojišťovny, jak už jsem se zmiňoval, musí každoročně nakládat, skladovat a digitalizovat zhruba 75 mil. receptů. Pokud se týče času a nákladů času, které tomu tím přepisováním věnují lékárny, tak tam je kvalifikovaný odhad, že to stojí přepočteno přes pracovní sílu a pracovní čas zhruba 300 mil. ročně.
Rád bych tady ještě upozornil na jeden aspekt, který považuji za docela zásadní a byl tady zmíněn poměrně krátce, a to jsou prošlé a nespotřebované léky, které se samozřejmě v domácnostech hromadí a vznikají nadužíváním, duplicitou předepisování, větším počtem receptů, protože pochopitelně v dnešním systému není možné uhlídat kompletní preskripci. Chtěl bych říct, že na základě aktuálních informací SÚKLu z loňského roku o úhradách úhrady na léčivé přípravky ze zdravotního pojištění představovaly téměř 60 mld. korun a z údajů různých studií ze zahraničí se ví, že zhruba 8 % léků, které se řekněme získají, jsou nějakým způsobem prošlé, nespotřebované, vyhodí se nebo se vrací lékárnám, což je částka v našich poměrech okolo 4 mld. Na základě studií, které provedla farmaceutická fakulta a Státní ústav pro kontrolu léčiv, došlo k odhadu této částky na 1,5 až 2 mld. I kdybychom připustili, že třeba jenom desetina nebo pětina těchto léků může být ušetřena z hlediska nákladů, tak se dostáváme řádově ke stovkám milionů korun, které by mohly být využity jiným způsobem. Pro vaši představu, v roce 2011 tyto nespotřebované a prošlé léky, které byly vráceny přes lékárny, a to nejsou všechny, představovaly v objemu 550 tun. Takže jenom 550 tun léků víme, že se vrací a musí se likvidovat jako nebezpečný odpad. ***