(13.20 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
A nemá cenu, abych tady teď opakoval, že já si myslím, že kontrasignace je zcela zásadní akt, který jenom zdůrazňuje odpovědnost vlády za ústavně z výkonu své funkce neodpovědného prezidenta. To je vlastně důvod, proč tady ty kontrasignace navrhujeme. Navrhujeme je prostě proto, že není možné, aby milost podle mě v demokratické republice byla ponechána takovému výkonu, kde skutečně připomíná ono starobylé rozhodnutí panovníka, který se rozhoduje nad životem a smrtí. Nemusí říkat žádné argumenty, nemusí uvádět žádné důvody, nemusí se nikomu zpovídat ani nemusí cokoliv uvádět. V tom si myslím, že se mýlí také vláda, jak tady bylo citováno stanovisko vlády, ve kterém se říká, že vláda nesouhlasí s tím, aby se milosti sjednotily a všechny byly kontrasignovány, a jako důvod uvádí, že podle vlády je to tradiční věc, že abolice, zastavení trestního stíhání, to je něco mimořádného, budiž, tam ta kontrasignace je třeba, nicméně v případě ostatních forem milosti, odpuštění nebo zmírnění soudem uloženého trestu, říká vláda, to nijak nezasahuje do soudního řízení a údajně to patří tradičně do výsostné pravomoci prezidenta republiky. Ještě připomínám, že ve třetím odstavci vláda říká, že také se údajně situace mění, protože máme nyní přímou volbu prezidenta.
Já bych na to chtěl reagovat tímto. Není pravda jednak, že to je něco běžného, že když je přímo volený prezident, tak kontrasignace nejsou. Já bych se jenom chtěl podívat do sousedního Rakouska. Připomínám, že v Rakousku je přímo volený prezident, je to náš blízký soused a všechno musí kontrasignovat premiér. Tohle konkrétní si myslím, že není pravdivé, že to je něco běžného - přímo volený prezident, když je, tak už prostě není třeba kontrasignovat. A hlavně já nesouhlasím s tím, co se říká ve vládním stanovisku v prvním bodě, že zahlazení odsouzení nebo zmírnění uloženého trestu je něco, co už není jakoby přímý zásah do soudního procesu, a že vlastně to už je něco, co můžeme prezidentu ponechat. Já se domnívám zase znovu, že v demokratické republice toto nemá co dělat. Chápete, mně to všechno pořád připomíná takové nějaké staré filmy z dob monarchie a království, kdy tehdejší král pošle někoho na popraviště a je schopen v minutě rozhodnout: pusťte ho!, a pak si to zase rozmyslí a nechá ho popravit. Rozumíte, tento typ rozhodování, který známe ze středověku, podle mě nemá co dělat v demokratických poměrech. A aby tady byl někdo, kdo vlastně v takové situaci se nemusí zodpovídat nikomu, nikomu nic vysvětlovat, to je podle mě opravdu jenom reziduum této minulosti a nemá to podle mě v demokratickém systému co dělat.
A já bych ještě uznal, že kdyby v praxi to nevedlo k problémům, tak bych řekl, budiž, je to reziduum... (Poznámky posl. Vidíma k posl. Zaorálkovi.) Budiž, nebudu... Já bych chtěl požádat poslance, aby mě nemátli svými poznámkami, protože tohle není lehké téma, ty abolice, pane poslanče Vidíme, nepřímo! A mám-li to zvládnout, tak bych byl rád, kdybych se mohl plně soustředit, a žádný, ani pan poslanec Vidím ani další mi do toho nekladli různé všetečné otázky. (Pobavení.) Takže vracím se k tomu, co jsem chtěl říci, pokud si na to ještě vzpomenu, pane poslanče. (Pobavení a potlesk.) Děkuji za úspěch, ale tohle nebyl ten úspěch, který jsem chtěl. (Opět smích a potlesk.)
Vážení kolegové, to téma je opravdu vážné! Já se vás pokusím zklidnit a i zvážnit. Uvědomte si, že v poslední době máme s milostmi poměrně velké problémy, a nejenom tedy s milostmi, a dokonce je to spojeno s celou řadou konkrétních kauz, o kterých vy někteří možná, protože se odehrávaly u vás v regionech, víte víc než já, ale já vám je jenom připomenu. Opakuji, kdyby ty milosti nepůsobily problémy, kdyby to bylo tak, že i když je to starodávné právo, tak se to bude realizovat tak, že to víceméně funguje, není to zpochybňováno, není kolem toho nějakých podezření, tak bych nevystupoval a ani bych to nenavrhoval, ale já se bohužel obávám, že kolem milostí máme problémů až dost. A mohu teď jenom připomenout kauzy, jako byla kauza pana Kratochvíla, kauza paní Kadlecové a další. Jenom připomenu, u paní Kadlecové, tam se jednalo paní, kde máme dokonce z veřejných zdrojů dva svědky, kteří - dokonce veřejně se to potvrdilo - řekli, že paní Kadlecová mluvila o tom, že složila někde dva miliony a za to dostala milost. Policie to dokonce šetřila. Policie sice tu kauzu odložila - já jsem se o to zajímal - za pro mě docela podivných okolností, protože když jsem o tom komunikoval s policejním prezidentem i s ministrem vnitra, tak nebyli schopni mi odpovědět na otázku, jak to, když to tedy policie odložila jako něco, co nebylo zdůvodněné, že tedy v tom případě nezahájila trestní stíhání pro šíření docela vážné pomluvy. Jestli se prostě jenom tak tady začalo mluvit o tom, že se uplácejí prezidentské milosti, tak to není přece legrace! Já jsem to pocítil sám ve své kanceláři, když mi dokonce přišel, a to nebyl jeden člověk, byli dva nebo tři, kteří mi přišli říci, jestli bych jim neporadil, že oni by také chtěli někoho na Hradě, komu by mohli složit ten obnos, protože se dozvěděli, že se to dá takto udělat. To je sice pro vás možná neuvěřitelné, ale mně se to dokonce dálo opakovaně! Chápete, že se to rozšířilo jako taková pověst, že se prostě milost dá zaplatit. A dokonce jedna návštěva se na mě zlobila, že jim nechci pomoci a říkali: holt prostě, kdo se nedostane ke správným konexím, tak ten prostě nemá šanci!
Takže mě tohle připadá, že je docela zásadní. Jestliže se zastaví vyšetřování a zároveň se neotevře otázka, jak je možné, že takováto pověst vznikla, tak mě na tomto postupu policie něco nehraje. Prostě tady mi připadá, že je celá řada velkých pochyb, a jak říkám, některý z vás jste z míst a regionů, kde se odehrály ty kauzy, u kterých, jak vím, znáte dokonce i detaily, a jsou opravdu velmi podivné, tak tady vlastně kolem milostí skutečně veliký problém vznikl a pocit, že tady se dá něco zaplatit, ten ve společnosti existuje, reálně existuje!
Takže já se domnívám, že na tom je vidět, že ponechat tuto pravomoc realizovat takovým panovnickým, monarchickým způsobem v sobě prostě nese rizika. Navíc prezident republiky nebyl nijak zvlášť ochoten ty pochybnosti rozptýlit, protože vlastně postoj prezidentské kanceláře je tady podobný jako v případě amnestie, že totiž oni nemusí víceméně nikomu nic vysvětlovat, oni nemusí své kroky nijak moc hájit, a to je také jedna z věcí, která byla tak veřejně diskutována, že v případě některých omilostněných důvody, které se uvedly, byly naprosto nevěrohodné. A opět není nikdo, kdo by to vysvětlil. Takže v demokratické společnosti, kde má spravedlnost fungovat pro všechny stejně, to najednou vypadá, že když má někdo zvláštní přístupy a možnosti, tak si může tady pomoci, pokud má příslušný obnos. A ten dojem, ten pocit se šíří. Proto si myslím, že není možné, aby v demokratické republice byl někdo takto mimo kontrolu, mimo demokratickou kontrolu, aby mohl tedy činit rozhodnutí, ze kterých se nemusí nikomu zodpovídat právě proto, že to je ten jeden jediný z výkonu své funkce neodpovědný ústavní činitel, a proto tedy navrhuji, aby se milosti sjednotily, aby se všem dala kontrasignace a aby se docílilo toho, že vláda tady bude přejímat zodpovědnost za výkon funkce nebo rozhodnutí prezidenta, který je z výkonu své funkce neodpovědný.
Takže to je důvod. A vlastně to není nic jakoby netradičního, protože já upozorňuji, že toto oddělení kontrasignací od toho rozhodnutí je od roku tuším 1993, protože v minulosti tomu bylo jinak, za první republiky rozhodně T. G. Masaryk musel mít všechny věci připraveny vládou a byly kontrasignovány vládou, takže myslím, že příliš nezjednodušuji, když řeknu, že všechna tato rozhodnutí Masaryka ještě za první republiky byla vždy nutně kontrasignována vládou a připravována ministrem spravedlnosti. Takže tohle je spíše novinka dnes, že u nás došlo k tomu, že prezident tady má sadu nekontrasignovaných kompetencí, a v případě řekněme těchto milostí to já prostě dnes pokládám za chybu. A myslím si, že to ukázala praxe. Realita prostě ukázala, že kolem toho jsou pochyby, že jsou kolem toho podezření, a není možné je vyvrátit, protože já jsem v tomto směru vlastně i vyzýval prezidenta republiky, aby do toho vnesl jasno, protože jsem říkal, že by to měl být jeho zájem. On sám by měl být přece první, kdo by měl mít zájem očistit ta podezření a zabránit tomu, aby se něco podobného šířilo. Nicméně se ukázalo, že samozřejmě ten úřad takovou povinnost nemá, a když nechce, tak to prostě zůstane tak. Čili to byl důvod, proč jsem připravil, anebo jsme připravili, tento návrh změny Ústavy, kterým bychom udělování milostí v naší zemi sjednotili.
Já mám dojem, že jsem asi řekl to základní, co byly důvody, proč tady předkládáme tento návrh změny, a prosím vás o podporu. S tím, že ještě možná poslední věc, která mě napadá tady v bodě dvě, kde vláda říká, že tam je nelogičnost v tom návrhu, protože pokud by nebyla obsazena funkce prezidenta, tak by to právo přešlo v plném rozsahu na předsedu vlády podle článku 66 Ústavy. ***