(9.30 hodin)
(pokračuje Němcová)
Zdůrazním, že ty země, které explicitně upravují možnost ztráty mandátu v případě odsouzení člena parlamentu soudem za spáchání trestného činu, lze rozdělit do dvou základních skupin. Do první skupiny patří země, kde ztráta mandátu představuje automatickou sankci za odsouzení, to jsou například Bulharsko, Estonsko, Portugalsko nebo Slovensko. Druhou skupinu tvoří země, kde je ztráta mandátu v důsledku odsouzení podmíněna rozhodnutím ještě jiného orgánu. V některých zemích jde o parlamentní komoru, to je například ve Finsku, Spolkové republice Německo nebo v Litvě, a v jiných zemích o ztrátě mandátu s konečnou platností rozhoduje soud. Taková praxe je například v Polsku nebo ve Švédsku. Některé země také omezují rozsah trestných činů, za který může být mandát odňat, a to je opět příklad Portugalska nebo Polska.
Takže několik příkladů. Bulharsko, ústavní článek 72 říká: Mandát člena parlamentu se předčasně ukončí, pokud nabude právní účinnost soudní rozsudek vynesený za spáchání trestného činu.
Estonsko, 64. paragraf ústavy říká: Mandát člena státního shromáždění se předčasně ukončí právní účinností soudního rozsudku, jímž byla vyslovena vina.
Finsko, ústava paragraf 28. Je-li osoba zvolená za poslance vykonatelným rozsudkem odsouzena k odnětí svobody pro úmyslný trestný čin nebo potrestána za trestný čin vztahující se k volbám, může parlament posoudit, zda má i nadále zůstat poslancem. Pokud z trestného činu vyplývá, že odsouzený není hoden důvěry a úcty příslušející výkonu poslaneckého mandátu, může parlament po slyšení stanoviska ústavněprávního výboru rozhodnout o zániku poslaneckého mandátu, jestliže s tím souhlasily nejméně dvě třetiny odevzdaných hlasů.
V Litvě je to tak, že Sejmas, tedy komora parlamentní, musí rozhodnout po obžalobě.
V Polsku v rozsahu stanovém zákonem nesmí poslanec například vykonávat žádnou hospodářskou činnost, jež by mu přinesla výhody z majetku státu nebo místních samospráv, nesmí také takový majetek nabýt. Poruší-li poslanec tento zákon, může být na základě rozhodnutí Sejmu, o nějž požádal maršálek, pohnán k zodpovědnosti před státním soudním dvorem a teprve státní soudní dvůr rozhodne o odnětí případně poslaneckého mandátu.
V Portugalsku článek 160 ústavy říká: Svůj mandát ztrácejí ti poslanci, kteří byli odsouzeni soudem za trestný čin spáchaný v souvislosti s výkonem mandátu nebo za účast v rasistických nebo fašistických organizacích.
Slovensko: Mandát poslance zaniká dnem nabytím právní účinnosti rozsudku, kterým byl poslanec odsouzen za úmyslný trestný čin nebo kterým byl poslanec odsouzen za trestný čin a soud nerozhodl o podmínečném odložení výkonu trestu odnětí svobody.
Ve Spolkové republice Německo ke ztrátě mandátu dochází v případě odsouzení. Je to upraveno federálním volebním zákonem a podle článku 46 volebního zákona může být členovi Spolkového sněmu odebrán mandát v případě, že byl potrestán za spáchání trestného činu odnětím svobody na dobu delší než jeden rok. Odnětí mandátu není automatické, ale článek 47 volebního zákona stanoví, že o odebrání mandátu rozhoduje takzvaná rada starších Spolkového sněmu.
Ve Švédsku kapitola 7 ústavy, článek 4, říká: Člen nebo náhradník může být zbaven mandátu, jen spáchal-li trestný čin, kterým prokázal, že je zjevně nevhodným pro výkon mandátu. O takové věci rozhoduje soud.
Potom jsou země, u nichž ta úprava není dána ústavou, ale je dána volebním zákonem, který říká, za jakých podmínek jsou občané konkrétního státu volitelní, a dochází-li ke změně volitelnosti, tedy když dojde ke ztrátě volitelnosti, tak automaticky také přichází takový poslanec o mandát, což je v případě Belgie nebo Dánska nebo Francie nebo Kypru nebo Spojeného království, které přestože nemá psanou ústavu, tak disponuje sankčními pravomocemi vůči jednotlivým členům.
Dámy a pánové, já jsem tento přehled uvedla ve stručnosti, každý z vás má k dispozici práci Parlamentního institutu, která vyšla již v březnu letošního roku a byla nám všem k dispozici. Myslím, že tedy na základě toho, co se dozvídáme o úpravách v jednotlivých zemích Evropské unie, na základě toho, jaké praxi čelíme dnes tady v Poslanecké sněmovně, můžeme všechny tyto věci zvážit pro svá budoucí rozhodnutí v této otázce.
S tímto vysvětlením tedy a s tímto předkládacím slovem jsem se snažila vám představit sněmovní tisk 685, tedy návrh na vydání ústavního zákona, který by měl vést k odebrání mandátu poslance nebo senátora za stanovených podmínek. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji, paní předsedkyně. Zpravodajem pro prvé čtení je pan poslanec Stanislav Křeček. Prosím ho, aby se ujal slova.
Poslanec Stanislav Křeček: Dobré dopoledne, dámy a pánové. Návrh změny Ústavy byl velmi podrobně odůvodněn. Patrně by se nám tato věc lépe řešila, kdyby nebyli poslanci, kteří jsou ve vazbě nebo ve výkonu trestu, s čímž patrně počítali otcové naší Ústavy, kteří toto vůbec neupravili. Rovněž by se nám tato situace lépe řešila, kdybychom měli klouzavý mandát, kde by bylo vyjasněno, kdo nastoupí. Takto se dostáváme do situace, kterou je třeba řešit, která však zdaleka není jednoduchá, která naráží na suverénní vůli voličů a naráží také na nikoliv výjimečný názor právnické veřejnosti, z níž určitá část soudí, že mandát poslance je možné vykonávat i ve výkonu trestu. Připomínám nedávné vystoupení předsedy Nejvyššího správního soudu doktora Baxy. Takže tyto věci nejsou jednoduché, my tu situaci ale nějak řešit musíme. Nepomohou nám příliš příklady ze zahraničí, kde je to řešeno velmi různě. Musíme zvážit, za jaké trestné činy, jaká bude délka toho trestu odnětí svobody a podobně.
Připomínám, že ještě včera se Ministerstvo spravedlnosti omlouvalo člověku, který byl odsouzen a byl ve výkonu trestu přesto, že se pak prokázalo, že ničeho neučinil. Takovéto věci samozřejmě se mohou stát a musíme s tím velmi počítat v takovýchto úpravách.
Nicméně je zřejmé, že poslanec, který je ve výkonu trestu, který spáchal úmyslný závažný trestný čin a je odsouzen k delšímu trestu odnětí svobody, patrně podle obecného povědomí, nebo tak jak lidé chápou, mandát asi vykonávat nemůže a bude třeba tuto situaci upravit. K tomu bude sloužit legislativní proces, který bychom dnes měli zahájit. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji, pane zpravodaji. Otevírám k tomuto bodu obecnou rozpravu. Jako první a zatím jediný je do obecné rozpravy přihlášen pan poslanec Grospič. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně a kolegové. Dovolte, abych asi v intencích návrhu, který tady máme, řekl, že to bylo hluboké poznání Poslanecké sněmovny, které svým způsobem šlo napříč politickým spektrem a vedlo k tomu, aby tento návrh zákona byl sepsán a přeložen do Poslanecké sněmovny. Určitě se shodneme na tom, že základ toho zákona stojí za projednání a měl by být přikázán do prvního čtení. Ale chci upozornit na několik momentů, které s tím jsou spojené a mohly by přinést řadu problémů i výkladových, a bylo by tedy dobré, věnovat tomu pozornost i v rámci projednávání, a předpokládám ústavněprávního výboru, ale potom třeba i na půdě Poslanecké sněmovny. Protože věc, která zní velice jednoduše, to znamená, že mandát by zanikal také mimo jiné pravomocným odsouzením k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, neodpovídá na otázku právě tak, jak tady zmiňoval i pan zpravodaj, jakých trestů by se takového rozhodnutí týkalo.***