(10.50 hodin)
(pokračuje Filip)
To je podle mého soudu docela nekorektní, protože pokud platí právní řád České republiky a platí i podzákonné předpisy, zejména na ty úředníky, kteří jsou zavazováni samozřejmě nařízením vlády, případně nějakou směrnicí Ministerstva životního prostředí, která nemůže zavazovat občany, protože podle Ústavy České republiky lze ukládat povinnosti pouze na základě zákona. A v tomto ohledu mi tedy jde o to, proč v případě, že se u žádostí zpětně, tedy retroaktivitou, sáhne na to, aby byli lidé povinováni žádost přepracovat podle nových pravidel. To je podle mého soudu celý spor o to, jestli může takový důvod, to znamená pro rok 2012 platí nová pravidla a vy se jim podřiďte a předělejte žádost z roku 2011, která nebyla vyřízena. V tomto ohledu tedy já jsem přesvědčen, že nedoplnění té žádosti, protože byla vypracována na základě jiných pravidel a jiných povinností, není možné ji zamítnout.
Mé dotazy jsou z tohoto pohledu zcela zřejmé. To znamená: Jakým způsobem se postupuje, jak jsou žadatelé informováni o tom, že jejich žádost, pokud nebude doplněna podle nových pravidel, bude zamítnuta, a jakým způsobem vůbec je možné, aby vlastně v průběhu toho procesu vyřizování byli lidé nuceni žádost doplňovat, aniž by o tom byli informováni. Protože ten dodatek není samozřejmě právně závazný pro občana. Může být právně závazný pouze pro toho úředníka buď Ministerstva životního prostředí, nebo Státního fondu životního prostředí. Znovu tedy podotýkám: Principiálně jde o to, občanovi lze uložit povinnost pouze na základě zákona, a pokud chci od něj nějakou povinnost další, tak by měl být o tom informován i s tím, že to bude zamítnuto.
Ten proces jsem tady popsal docela dobře. Za tu první odpověď panu ministrovi musím poděkovat, ale nezbývá mi, než chtít doplňující údaje tak, jak jsem je včera panu ministrovi odeslal, protože podle mého soudu ten způsob zamítnutí je v tomto ohledu z pohledu nikoliv tedy pouze právní teorie, ale i právní praxe, pokud by to posuzoval například správní soud, jaksi protiprávní a vlastně úředníci přenášejí své povinnosti na žadatele, aniž by mu to řádně oznámili. Proto jsem požádal o ty tři doplňující otázky. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Tak a pan ministr na tohle bude reagovat. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr životního prostředí ČR Tomáš Chalupa Pane místopředsedo, děkuji za slovo. Já jsem se osobně už omlouval panu doktorovi za to, že přijdu pozdě. A nevěděl jsem, že už to půjde tak rychle, tak jsem neslyšel celé jeho vystoupení. Nicméně dovolte mi uvést několik případů.
Dovolte mi na začátek říct nějakou obecnou rekapitulaci. Já jsem tady před touto Sněmovnou stál se Zelenou úsporám a dotazy v rámci ústních interpelací mnohokrát. Na začátku v březnu a dubnu roku 2011 jsem tady sděloval, že máme osmimiliardový deficit a že ani nevíme, kolik je žádostí, protože ty žádosti nejenom že nebyly očíslované, ony dokonce nebyly ani seřazeny. Měli jsme je v různých bednách v různých místnostech, a tak jsme tak odhadovali, kolik žádostí se vejde do jedné bedny. Následně tedy všechny byly zadokumentovány, zabezpečeny, spočítány, zkontrolovány, překontrolovány a vznikla z toho suma 79 622 žádostí o podporu, z toho bylo 4 845 zamítnuto, zrušeno nebo žadatelé sami odstoupili.
K 25. lednu roku 2013, tedy údaj starý deset dvanáct dnů, bylo již vyřízeno 73 942 žádostí a k řešení k tomuto datu zůstává 835 žádostí. To jsou žádosti sporné. V rámci programu z těch 4 845 zamítnutých žádostí podalo 1 464 námitku, že to doručili správně. Z těch námitek, která každá z nich byla samostatně vyřízena, bylo 186 vráceno do systému, protože námitky byly vyhodnoceny jako oprávněné a chyba byla na straně fondu nebo těch hodnotitelů, a byly vráceny zpátky. U těch ostatních trváme na tom, že chyba odstraněna nebyla, a že je tedy chyba na straně žadatele.
To je také poslední část vystoupení pana doktora, kterou jsem tady slyšel, a přiznám se, tím, že jsem přišel pozdě, tak jsem ji pravděpodobně nepochopil - v čem je v případě, že někdo neplní podmínky, jaké povinnosti neplnil fond? Nerozumím jedné věci. Já to laicky chápu tak, že když někdo žádá o dotaci, tak je jeho povinnost, aby splnil podmínky. Nikoliv povinnost toho, kdo to vypisuje. To bychom měli svět postavený na hlavu. Pravdou je, a já jsem to tady také sděloval, že v době mých předchůdců při správě tohoto programu se s ním nakládalo způsobem, který je pro mě jako člověka, který dlouhá léta ve veřejné správě fungoval v různých grantových a jiných řízeních, postup neznámý a neobvyklý. Nikdy jsem se s ním nesetkal a pevně doufám, že už se s ním nikdy nesetkám, a který je o tom, že nejsou žádná pravidla pro to, jak se vyřizují námitky, kolikrát smíte opravovat, jakou pro to máte lhůtu, kdo to vyřizuje a tak dále. Tohle všechno jsme se pokusili odstranit. Protože bez toho bychom nemohli ten systém spravovat dál. Ono totiž, drazí kolegové, to také fungovalo tak, že někdo odevzdal žádost, ve které byl pouze název a jméno, a všechno ostatní doložím, až mě k tomu vyzvete. Dvakrát, třikrát, desetkrát, dvacetkrát a budu nosit další a další papír, podle toho, jakým způsobem to dojde, až tedy jednou tu hromádku papírů shromáždíme tak dokonale, že žádost splní podmínky. No ale to bychom mezitím ty peníze vrátili japonským kupcům, protože bychom se nikdy nedobrali cíle.
Takže my jsme v dubnu roku 2011 vydali upřesněnou směrnici, která říká, jak se s těmi žádostmi bude nakládat. Pan doktor se mě ptal ve svém dotaze, jak o té směrnici bylo informováno a jak byla podepsána. Směrnice byla mnou podepsána, nabyla tím pádem účinnosti, a na webu stejně jako ve Věstníku Ministerstva životního prostředí byla vyvěšena. Její znění, a zároveň hned první bod říká, že v případě, že fond nebo jím pověřený subjekt zjistí v předložené žádosti nedostatky, vyzve žadatele k odstranění nedostatků ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení této výzvy. Odstranění nedostatků je možné pouze jednou. Stejné sdělení jsme vyvěsili na našich webových stránkách, webových stránkách Zelené úsporám, webových stránkách Státního fondu životního prostředí. A mám zde k dispozici mnoho různých mediálních článků, kde jsme sdělili: Pozor, od teď je možné opravovat pouze jednou. Dostanete seznam těch problémů, které máte, pokud je tam máte, a můžete je opravit.
A tím se dostávám k případu pana Hrabala. Pan Hrabal je jediný v evidenci našich 4 800 konfliktních nebo nepřesných žádostí, který tvrdí: Já jsem nevěděl, že můžu odstraňovat nedostatky jenom jednou. To bych je odstranil. Protože jsem to nevěděl, tak jsem si říkal, že je budu moct odstraňovat v budoucnu a v budoucnu, a vlastně o nic nejde. Já se přiznám, že této logice nerozumím. Pan Hrabal tvrdí, že o tom nemohl vědět, a že o tom nebyl informován, protože to bylo na internetu nebo někde jinde. A přitom pan Hrabal je velmi zdatný uživatel internetových stránek, facebooku a v stejné dny, kdy je toto informováno, o věci normálně na facebooku komunikuje, pohybuje se na mailu, píše nám mailem, my mu píšeme mailem. A chodí mu věstník a informace odebírá v elektronické formě. Pan Hrabal dokonce v korespondenci, kterou nám sám poslal, poslal...
Příběh pana Hrabala spočíval v tom, že 29. dubna 2011, tedy potom co byla schválena ta směrnice, mu byl doručen seznam těch výzev. Mnozí si pamatujete, že tehdy jsme postupovali metodou, abychom zabezpečili, že všichni mají víceméně maximálně stejné podmínky, že jsme shromáždili všechny ty žádosti, které měly výhradu, do jednoho místa a odvezli jsme je najednou do jedné pošty. Tehdy byla v televizi ukázka, jak odjíždí náklaďák narvaný tisíci žádostmi a odjíždí na jednu poštu, aby všem byly odeslány ve stejný čas k vyřízení ty námitky z 60denní lhůty.***