(10.40 hodin)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ještě pan ministr. Prosím, pane ministře.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Petr Fiala: Ta reálná naděje vyplývá mimo jiné i z toho, že ten projekt je zvláštní a trošku se vymyká ostatním velkým infrastrukturním projektům. Jednak tím, že je součástí evropské infrastruktury ESFRI, ale samozřejmě je zvláštní i v tom, že má jakési dvě části. Jedna část se týká toho, co se buduje na území České republiky, a druhá část má mezinárodní rozměr, kdy se musí dobudovat další zařízení v Maďarsku a tak podobně, aby to vlastně vytvořilo nějaký celek.
To, co realizujeme v České republice, je, jak už jsem říkal, do jisté míry zdrženo, ale ta zdržení, která jsou v jiných zemích, jsou ještě mnohem větší. Tady i sám signál pro Evropskou komisi je ten, že budování tohoto laserového zařízení je nesmírně složité. Jedná se o unikátní technologii, která se vlastně do značné míry musí teprve vyvíjet, takže argumenty, proč se nepodařilo dodržet harmonogram, jsou poměrně silné. To, že Evropská komise umožňuje protáhnout některé projekty do dalšího programovacího období institutem přemostění, nebo teď se to nazývá fázování, je také institut, který není právě u těchto mimořádných infrastrukturních projektů evropského dosahu až tak zvláštní. Z toho vyplývá naše jistá míra naděje nebo pozitivní očekávání a i první jednání v Bruselu ukázala, že Evropská komise je připravena velmi vážně o fázování tohoto projektu jednat. Z tohoto hlediska si myslím, že máme šanci. Musíme udělat všechno pro to, abychom tohoto překlenutí nebo přesunutí dokončení do dalšího programovacího období dosáhli, protože, souhlasím s vámi, nerealizace tohoto projektu by byla pro Českou republiku rozhodně přinejmenším nevýhodná.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan poslanec nebude navrhovat žádné usnesení? Prosím, můžete vystoupit.
Poslanec Ivan Ohlídal: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Skutečně čtete mé myšlenky. Ze stejných důvodů jako v předcházející interpelaci nebudu navrhovat žádné usnesení. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Dobře, v tom případě děkuji. Ukončil bych jednání nad touto interpelací pana poslance Ohlídala.
Mám tady ještě další. To je interpelace na ministra životního prostředí Tomáše Chalupu, kterou podal poslanec Vojtěch Filip ve věci zamítnutí žádosti o udělení dotace z programu Zelená úsporám. Pan poslanec Filip si vezme slovo. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, pane místopředsedo. Paní a pánové, já vím, že pan kolega ministr Chalupa tady sice není, ale on mi říkal, že přijde zpátky. Já jsem mu mimo jiné doplňující otázky zaslal včera e-mailem, aby bylo o čem jednat.
V podstatě, abych stručně shrnul doplnění k tisku 882, abyste byli informováni, o čem tady hovoříme, jde o to, že celá záležitost je trochu složitější právě proto, nakolik se program Zelená úsporám stal pro některé spíše noční můrou než projektem, který by mohl pomoci.
Celá záležitost, která byla odstartována v roce 2009, měla potom na začátku roku 2011 u této kauzy začátek, s tím, že manželé Hrabalovi podali žádost o dotaci, ta byla sice zaregistrována, ale nebylo s ní nijak nakládáno. To je nějakým způsobem vysvětleno v první odpovědi pana ministra Chalupy. Problém byl v tom, že reakce Ministerstva životního prostředí a Státního fondu životního prostředí v podstatě probíhala vždy pouze na urgenci. Ten den, kdy urgence přišla, se některý z úředníků vzpamatoval a řekl například, že žádost je v řešení, nebo žádost dorazila, je v evidenci. To bylo například, když se to nepodařilo 18. 1., tak to je také zajímavé, že 18. 1. byla po dotazu dána odpověď, že žádost je v řešení, a 14. 3. byla odpověď, že žádost dorazila a je v evidenci. Jestliže byla v lednu už v řešení, ale v březnu se ocitla v evidenci. Je evidentní, že mezi úředníky Státního fondu životního prostředí to moc nefungovalo. Potom znovu v červenci 2011 byl písemně podán dotaz na stav žádosti a téhož dne byla odpověď, s tím, že je potřeba doplněné žádosti, zpracované do konce června, a schvalovací proces potrvá tři až čtyři měsíce. To už se tedy manželům Hrabalovým příliš nelíbilo a v osmém měsíci se začali s nějakou pravidelností každý měsíc ptát na to, co se děje. Žádost byla pořád, jak v srpnu, tak v září, v procesu rozpracování, a pak se to dostalo k takzvané ombudsmance, s tím, že telefonický kontakt na ministerstvo k projektu Zelená úsporám paní Petra Kolínská slíbila pomoct. To bylo v desátém měsíci. V jedenáctém měsíci bylo připomenuto paní Kolínské, že slíbila pomoc, a také toho dne paní Kolínská řekla, že tu zprávu přijala, ale že se nedá se zamítnutou stížností nic dělat.
Takže od ledna do listopadu v podstatě neměli žadatelé žádnou informaci, s tím, že po informaci, že jde o žádost zamítnutou, byl kontaktován pan ministr Chalupa. To bylo 24. 10. 2011.
Potom se do toho v lednu 2012 vložili právníci, kteří se začali o proces vyřizování žádostí Zelená úsporám zajímat, a žadatelé se obrátili na veřejného ochránce práv, který přijal stížnost v únoru 2012. Bylo tam dáno číslo, zaevidováno a zjištěno, že žádost byla zamítnuta pro nedoplnění dalších údajů, které měly být doplněny.
Problém tedy byl v tom, jaká komunikace probíhala mezi Ministerstvem životního prostředí a úředníky Státního fondu životního prostředí.
Můj doplňující dotaz na pana ministra je proto docela logický: Jakým způsobem, když Ministerstvo životního prostředí, resp. státní fond, rozhodne o tom, že žádosti mají být doplněny, protože se přijme nový postup nebo nové doplnění toho projektu, tak jak se vůbec dozví, že má proti období, kdy žádost byla podávána, toto doplňovat, a nakolik je právně relevantní, že se stará žádost, která byla vyplněna v souladu s pravidly pro podávání žádosti, má doplňovat podle žádostí nových, které platí pro jiný rok zpracovávání. ***