(18.20 hodin)
(pokračuje Bárta)
Jednání sociální demokracie v tomto směru považuji za populistické a považuji ho za krok, který byl jednoznačně ve prospěch prokorupční Nečasovy vlády přeskupit síly a získat prostor k tomu, aby ona rebelie strany LIDEM skončila dřív, než dojde k hlasování o důvěře vlády.
Mimo to, že Věci veřejné vyzvaly 21. prosince k hlasování o důvěře vlády - pardon, k hlasování o nedůvěře vlády Petra Nečase, v tu chvíli vznikla naše snaha zapojit do této výzvy co nejširší, nebojím se říci co nejširší spektrum všech možných organizací, včetně těch protivládních a mimoparlamentních, s cílem vést větší tlak na koaliční i opoziční strany k tomu, aby se zcela jednoznačně a co nejrychleji hlasovalo o nedůvěře vlády Petra Nečase. Mezi Vánocemi se se mnou sešla celá řada protivládních organizací a dohodli jsme se, že 19. ledna, tuto sobotu, v Národním domě na Vinohradech se budeme snažit vyzvat co nejširším způsobem k tomu, aby přestala vláda Petra Nečase existovat. Mrzí mne, že tato aktivita nakonec přichází dva dny potom, co nakonec dnes hlasujeme o důvěře vlády, a tím se tak trošičku omezuje tlak na to, aby bylo jasno, jak a kdo a kdy hlasovat bude.
Přesto z hlediska odůvodnění hlasování o důvěře vlády, myslím si, že bychom o důvěře vlády měli hlasovat vždy na začátku každé schůze, aby se udělala aktuální inventura toho, koho právě Petr Nečas koupil a kdo zrovna je poněkud naštván na to, že nějaké peníze z různých dotačních titulů se pod tlakem možná policejního vyšetřování nedostaly ke konkrétním kmotříkům, kteří své konkrétní poslance pasou. Koneckonců, když se i podíváme na onu anatomii oné poslední rebelie, tak z ní můžeme vidět, že v zásadě v momentu, kdy vyběhla další snaha o podporu Petra Nečase ze strany Hnutí sportovců, tak za tím nemůžeme vidět nic jiného než právě snahu o jednoduché naplňování starého dobrého hesla divide et impera - rozděl a panuj. Pokud tady vzniká nějaká alespoň trošku snaha se bránit kmotrům a snahám o další destrukci a další bahno v této vládě, není nic jednoduššího, než sehnat dalšího iniciativního poslance, kterému slíbíme desítky, možná stovky milionů korun na určitou konkrétní aktivitu, přes kterou budeme nakupovat další poslance, kteří by snad mohli váhat nad tím, jestli pro ně je, či není výhodné takovouto aktivitu podporovat.
Naivně jsem v roce 2010 šel do politiky s tím, že pokud do politiky přijdou nové tváře, česká politika se změní a bude lepší o nové tváře, které jsou nespojené s politikou. Bohužel jsem se šeredně mýlil a dnes já i Věci veřejné za to právem sklízíme kritiku za to, že jsme umožnili vznik zločinné vlády Miroslava Kalouska.
Jestliže dnes tedy stojíme při další snaze o svržení této vlády a bohužel jsme v pozici, že tato vláda nepadne, je právem namístě si klást otázku, jakou jinou systémovou změnu učinit k tomu, aby se nemohla opakovat situace, kterou nyní zažíváme. Na onom sobotním sněmu 19. 1. v Národním domě na Vinohradech vystoupí známý ekonom, dokonce člen vládního NERVu Pavel Kohout se svou novou knihou Úsvit, kde navrhuje české společnosti zásadní změnu Ústavy, která by měla vést k přímé volbě poslanců, stejně jako dnes se volí senátoři, a k přímé volbě nikoliv jen prezidenta, ale v zásadě premiéra přechodem na prezidentský systém. Důsledné oddělení moci zákonodárné a exekutivní by mohlo vytvořit tlak na to, aby nakupování poslanců a onen politicky devalvační a k českému marasmu směřující současný stav české politiky byl zastaven a šli jsme cestou jinou. Jsem rád, že na toto sobotní setkání přijala pozvání řada nezávislých senátorů, kteří jsou příkladem toho, že česká politika může býti lepší, pokud jsou tito politici voleni přímo se silným lokálním mandátem. Co přinese sněm 19. 1., to sám nevím, ale vím, že budu podporovat jakoukoliv snahu o to, aby došlo ke změně politického systému v české zemi v tom smyslu, aby současný marasmus byl zastaven, současné nakupování poslanců bylo jednoznačně ztíženo a pokud možno samo o sobě v lepším novém politickém systému ztratilo smysl.
Nicméně vedle snahy měnit politický systém nedůvěra vlády si myslím, že v dnešním dni obsahuje ještě jednu poněkud populistickou tezi, a to je to, že nedůvěra vlády má být spojována pouze s amnestií. Amnestie se dokonce v tomto směru hází na pana prezidenta jakožto na člověka, který řídí českou justici, a já si myslím, že hned na začátku je zapotřebí připomenout to, že to tak není, že odpovědnost, tak jak o tom hovořil i pan předseda Ústavního soudu Rychetský, je v tomto směru jednoznačně na vládě a především na premiérovi, který za exekutivu státu právě z toho důvodu amnestii podepisuje.
Příprava amnestie by měla jednoznačně obsahovat právě na základě rozhodnutí a spolupodpisu premiéra kupříkladu posílení policejního sboru především v krizových místech, kde se předpokládá největší kumulace amnestovaných. To je jednoznačně věc, kterou pan premiér a ministr vnitra zanedbali. Stejně tak došlo k zanedbání samozřejmě i přípravy oněch konkrétních podkladů z hlediska následků, které amnestie má. Nicméně zcela jednoznačně toto není a ani nemůže býti odpovědností prezidenta a jeho kanceláře, která přece ani nemůže mít konkrétní podklady, natož návrhy řešení takovýchto dopadů.
Zaznělo tady to, že bychom měli možná dokonce zákonem zrušit možnost do budoucna amnestie provádět. Jestliže Miroslav Kalousek začne řídit prezidentskou kancelář, první, co mě napadá, je, že bychom měli zakázat nejenom amnestie, ale i milosti, protože Miroslav Kalousek je velmi zdatný politik a politický marketér, a proto lze očekávat, že nás nebudou čekat plošné amnestie, ale spíše že nás budou čekat velmi dobře zdůvodněné a bezesporu v médiích glorifikované a konkrétními médii, jako je Aktuálně, jako jsou Hospodářské noviny, jako jsou Lidové noviny, které už dnes zcela otevřeně se staví za to, aby pan kníže se stal prezidentem České republiky, což mimochodem samo o sobě je zcela revoluční posun z hlediska toho, co se dnes o médiích říkalo, že média jsou nestranná a nezávislá a politicky neutrální. ***