(14.40 hodin)
(pokračuje Paroubek)
Je to akt aplikace práva zveřejněný ve Sbírce zákonů. Má tedy určité normativní prvky, ale zákonem není. Je to právo projevu vůle prezidenta, chce se říci spíš zvůle prezidenta bez jakýchkoliv následků pro hlavu státu. Je to tedy jakýsi relikt středověku a z praxe středověkých monarchů promítnutý do české ústavy. Do ústavy demokratického státu.
Rozhodnutí o udělení amnestie však vyžaduje, jak známo, spolupodpis předsedy vlády. Zatímco prezident, který byl podle veřejných informací požádán premiérem o účast na této naší schůzi, toto odmítl. Logicky. Nemá, čím by argumentoval věcně, právně, ve jménu rovnosti občanů a spravedlnosti, a musel by zde přiznat, že se chtěl zachovat jako absolutní monarcha a získat tak nekonečnou vděčnost omilostněných. Snad již pochopil, že se oslavné ódy o amnestii pěly jen v podřadných restauracích páté cenové skupiny mezi propuštěnými nešťastníky, dokud neprobendili tisíc korun, kterými je stát vybavil na cestu ke svobodě, a že zdrcující část české veřejnosti jeho postup nepodporuje. Neúčast prezidenta zde chápu. Nemá nám již co říci a ani nechce veřejně přiznat, že rozsah amnestie podcenil. Premiér zde sedí - teď ani to ne - a je relevantní se ho ptát na okolnosti jeho kontrasignace. Upřímně řečeno, jeho vystoupení v úvodu tohoto zasedání mě nepřesvědčilo. Bude zajímavé se také dozvědět, zda premiér v předstihu informoval o amnestii a jejím rozsahu a dosahu předsedy dalších dvou koaličních stran. Pan místopředseda Schwarzenberg se zde zmínil, že v jeho případě nikoliv. Z vystoupení paní Karolíny Peake, která tady není, jsem se to nedozvěděl. Možná jsem špatně poslouchal, ale rád bych se to dozvěděl.
Má-li pan premiér pocit, že je ve věci amnestie jakýmsi vazalem prezidenta, který kontrasignací jen přebírá závazek k realizaci amnestie, pak by měl, míní-li toto vážně, bezodkladně rezignovat sám, neboť nechápe svou pozici šéfa výkonné moci státu.
Vykonával jsem funkci předsedy vlády dost dlouho na to, abych dobře věděl, že se nic z vládní agendy nemusí řešit v řádu minut, jen pro efekt prezidentova novoročního projevu, a že premiér má možnost věci konzultovat nejen s legislativci Úřadu vlády, Legislativní radou vlády, ale také s legislativci Ministerstva spravedlnosti. Výmluvy na utajený formát amnestie může říkat jen zcela neinformovaným občanům. Jednání vlády je v zásadě neveřejné a řada materiálů se projednává v určitém stupni utajení, mnohdy dokonce bez přísedících jen za účasti členů vlády. Výmluva na utajovaný režim je tedy zcela irelevantní. Nebo tím chce premiér říci, že jeho vláda neudrží jazyk za zuby a její členové on line podávají informace zločincům do věznic? Nebo alespoň tisku? To snad ne, pane premiére.
Článek 63 odst. 4 Ústavy jasně říká, že odpovědnost za rozhodnutí o kontrasignaci nese vláda. Zde je ale třeba zpozornět. Tady je jeden z uzlových bodů svědčící o tom, že plnou odpovědnost za zvolený postup nese premiér, a to opět díky zcela nedůvodnému a nesprávnému postupu, který zvolil. Ostatně premiér může i dnes odvolat svůj podpis na kontrasignaci, aby se tak distancoval od článku II amnestie. Já ho k tomu tímto vyzývám. Upřímně řečeno, právně, jak mně potvrdili legislativní experti národních socialistů, se ani po event. stažení podpisu premiéra na věci již nic nemění. Ale vláda se od amnestie oddělí, distancuje. Bylo by to dobré pro dobré mravy, pro politickou kulturu v této zemi, pro slušnost. Degradovat kontrasignaci premiéra na akt závazků k realizaci, jakési splnění rozkazu prezidenta, je neúcta premiéra k vlastnímu mandátu, jehož význam zřejmě plně nechápe. A nejen to. Je to akt arogance vůči všem ostatním členům vlády. Odpovědnost vlády je ústavně vázána na veškerá rozhodnutí prezidenta, která byl oprávněn vydat a která byl povinen nechat schválit vládou a opatřit podpisem jejího předsedy. Jen takový postup přenáší jakékoliv důsledky odpovědnosti na vládu. Jak ale dovozuji z vyjádření premiéra i dalších členů vlády, vládu před podpisem neinformoval. Porušil tedy svoji povinnost a zavázal vládu odpovědností za něco, o čem její členové zřejmě vůbec netušili, snad s výjimkou ministra spravedlnosti. Tedy toto bychom měli vědět zcela jasně.
Amnestie je aktem sui generis, svého druhu, v oblasti trestního práva. K jeho platnosti je třeba kontrasignace a vyhlášení ve Sbírce zákonů. Předseda vlády bez jakýchkoliv právních i věcných důvodů nezajistil řádné projednání rozsahu, kvantifikace dopadů a právních důsledků, zejména aboliční části na práva dotčených třetích osob, zejména občanů poškozených amnestovanými lidmi.
Pane premiére, mohl bych vám snadno dokázat archivními materiály, jak jsme v minulosti opakovaně jednali v obdobných situacích, kdy byl výklad práva nejistý. Šéf úřadu mé vlády bez jakéhokoliv časového prodlení konal k takovým otázkám korespondenční kolokvia odborníků, do kterých se zapojil předseda Legislativní rady vlády a přední odborníci praxe. Jmenuji například prof. Pavlíčka, děkana Právnické fakulty, pana Gerlocha, pány Kyselu, Hřebejka, Fialu a řadu dalších. Nikdy nám neodmítli okamžitou pomoc. Naopak. Vyžádat si právní stanovisko k amnestii v jejich časové tísni je věcí maximálně dvou tří dnů. Pokud nás chcete přesvědčit, pane premiére, že máte dobrou vůli vše objasnit, pak nám sdělte, kdy se na vás prezident s žádostí o kontrasignaci obrátil, kdo pro vás zpracovával odborné stanovisko, či zda jste amnestii kontrasignoval bez znalosti věci ve slepé důvěře v prezidenta republiky. Vysvětlete, jak si představujete odpovědnost členů vlády za věci, které se dovídali její členové ex post z médií a z novoročního projevu prezidenta. Váš postup je neomluvitelný a zcela nekompetentní. V čele vlády nemůžete podle mého názoru setrvat, nejste-li schopen rozeznat důsledky svých činů, v tomto případě souvislosti a důsledky právních úkonů. A protože Poslanecká sněmovna nemůže hlasovat o vyslovení nedůvěry pouze premiérovi, nýbrž celé vládě, je hlasování k vyslovení nedůvěry vaší vládě jediným možným řešením. Nazývat to estrádou je podle mne zcela nedůstojné.
Ti z vás, kolegové, kteří budete opět strojově hlasovat pro důvěru vládě a jejímu premiérovi, tak legalizujete jeho kroky a přebíráte odpovědnost za amnestii před svými voliči. Tak to prosím jasně lidem řekněte: Občané, my, poslanci vládní koalice, podporujeme a plně se stavíme za kroky prezidenta republiky a předsedy vlády. Podporujeme amnestii prezidenta v celém jejím rozsahu. Svým hlasováním pro tuto vládu to dnes stvrdíme.
A k celkem pochopitelnému zoufalství skupiny senátorů - podání k Ústavnímu soudu považuji za stejně neuvážené. Oni se opírají o precedens podobné žádosti v jiné věci, kdy Ústavní soud konal zcela protiústavně, to znamená v té záležitosti, která vedla ke zrušení mimořádných voleb v říjnu 2009 a kdy stačilo podání jednoho jediného poslance, který byl zkrácen ve svých právech, která spočívala, jak on sám sdělil, v tom, že bude připraven o osm měsíčních platů. Byl to tehdy poslanec Melčák. Takže tito poslanci (senátoři?) se odvolávají na určitý precedens, byť předseda Ústavního soudu už dopředu se snaží říci, že této záležitosti nevyhoví. V krátkém časovém horizontu pro zpracování takového podání bohužel nedávám, a také z jiných důvodů, které jsem tady naznačil, toho dvojího metru, nedávám pražádnou naději na úspěch. ***