(12.00 hodin)
Místopředseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. To byl pan ministr zahraničních věcí. Nyní s přednostním právem místopředseda Sněmovny Zaorálek. Já jenom pro informaci, abyste měli přehled, jak se bude vyvíjet diskuse - po něm je přihlášen pan předseda Filip rovněž s přednostním právem a potom paní předsedkyně Klasnová také s přednostním právem. Pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Dobrý den, dámy a pánové. Dovolte mi, abych zareagoval na vystoupení premiéra Nečase a pak také ministra spravedlnosti. Já vlastně nevím, proč pan premiér Nečas ve svém vystoupení tak překvapivě zakončil to vystoupení tím, že začal mluvit o tom, jak si Česká republika stojí dobře, co se týče úrovně chudoby. Hledal jsem souvislost mezi tématem dnešní schůze - hlasování o nedůvěře vládě - a tím jeho vystoupením, které skončilo tím, že tato země má velmi příznivá čísla, co se týče chudoby. Možná tu souvislost vidím v tom, že tato amnestie vlastně v tom svém základním zaměření zase znamená přerozdělování prostředků ve prospěch těch nejbohatších od těch tisíců obětí a tisíců postižených, které o své peníze přijdou. Takže pravděpodobně nám chtěl pan premiér říci, že jsme na tom tak dobře, co se týče průměrné chudoby, že si můžeme dovolit tento přesun peněz a majetku od těch nejchudších k těm nejbohatším. A protože pan premiér říkal příklady o té naší údajně skvělé situaci kolem chudoby tady opakovaně, tak bych chtěl začít, ještě než začnu mluvit o amnestii,korekcí toho, co tady pan premiér neustále opakuje.
Rád bych tedy Sněmovnu upozornil, že v roce 2011 podle mezinárodních standardů příjmovou chudobou v České republice je ohroženo 1 008 000 českých občanů, že hmotná bída v tomto roce dolehla již na 630 000 občanů, především v neúplných rodinách, jako jsou důchodci a rodiny nezaměstnaných. To znamená, že 630 000 našich spoluobčanů dnes není schopno včas platit účty za bydlení, jejich byty nejsou dostatečně vytápěny, nejsou schopni hradit mimořádné výdaje, nemohou si dovolit k jídlu maso, ryby či nějaký proteinový ekvivalent alespoň jednou za dva dny, nemohou si dovolit strávit v rámci roční dovolené alespoň týden mimo domov, nemají automobil, pračku, barevný televizor, telefon apod. V těchto podmínkách v této zemi vyrůstá zhruba 170 000 českých dětí. Zatímco se pravicové vlády a pan premiér Nečas tak často chlubí, že míra ohrožení chudobou podle ukazatele, který uvádí, je jedna z nejnižších v Evropě, nechlubí se tím, že po reformních zásazích této vlády jsou sociální systémy v naší zemi stále méně schopny chránit občany před propadem do hmotné bídy. A tady naše republika zaujímá každým rokem stále horší místo v Evropské unii. To znamená pan premiér se v těch opakovaných řečech o slušné míře úrovně chudoby opírá o jediný ukazatel, který nevypovídá nic o tom, že v současné době značná část české společnosti se nachází v rizikovém pásmu těsně nad tou definovanou hranicí chudoby, a vůbec se tedy nezmiňuje o výskytu absolutní chudoby, o tom, kolik zbývá v této zemi důchodcům po uhrazení nájmu, po poplatku za vodu, energii, léky, poplatků za zdravotní péči, jak krutě zasáhne rodinný rozpočet dlouhodobě, když onemocní živitel, kolik zbývá matkám poté, co si sami odepřou lepší jídlo, jen aby mohly nakrmit a ošatit děti. Nemluví nic o tom, jak velká část je těch, kteří živoří za dávky v nezaměstnanosti, a jsou to lidé, kteří se dnes velmi často do té situace vůbec nedostali vlastní vinou a stát jim naopak odebírá stále osekávanou podporu v nezaměstnanosti. Ty nůžky se prostě v naší zemi stále více, stále nebezpečněji rozevírají a ta bezhlavá destrukce sociálního státu, které jsme svědky, zvyšuje napětí ve společnosti.
A k tomuto zvyšování napětí přichází amnestie, která je tím hlavním dnešním tématem ve Sněmovně a přispívá k němu poměrně velmi dramatickým způsobem. A na tom nic nezmění ani konejšivé vystoupení pana ministra Blažka, které bylo plné velice pozoruhodných manipulací. Pan ministr Blažek tady mluvil velmi dlouho a bylo velice zajímavé, jak si i v těch jednotlivých kauzách vybíral pouze ta fakta, která se mu hodila, a zamlčoval, naprosto nezakrytě zamlčoval ta, která se mu nehodila do krámu. Mluvil o tom, že v jedné kauze byli obžalovaní omilostněni, nemluvil o tom, že byli už pravomocně odsouzeni, nemluvil o tom, že v jedné z kauz, o kterých mluvil, dokonce na základě dovolání Nejvyšší soud řekl, že trest je nedostatečný, a na této cestě k soudu první instance přišla amnestie a ti, jejichž tresty se měly zvýšit, vlastně vůbec o jakékoli potrestání přicházejí. To znamená to, co nám předvedl pan ministr Blažek, byla opravdu velmi rozsáhlá manipulace s fakty.
Co se týče rozboru, jako např. práv obětí a poškozených, nepřinesl nic nového než věci, které už byly v médiích ve veřejné debatě mnohokrát opakovaně popřeny a vyvráceny. Chápete? To, co tady pan ministr mluvil o civilních řízeních, to přece už bylo v rozborech právníků jednoznačně ukázáno pro každého, kdo o to měl zájem, že ve chvíli, kdy se trestní řízení zastaví, tak v tom civilním řízení, pokud ten dotyčný nemá v ruce výsledek toho, že ten dotyčný spáchal trestný čin, tak protože jeho spor se odehrává mezi firmou, často vytunelovanou, tak ve chvíli, kdy nedonese potvrzení, že manažer spáchal trestný čin, tak není způsob, jak by se dobral náhrady škody. Tato jednoduchá konstrukce, která platí, tak ta zřejmě panu ministrovi nevadí. On nám tady znovu opakuje pohádky o tom, že přece je civilní řízení, tam se mohou přihlásit a uplatňovat nějaké nároky. Realita dneska v této zemi je taková, že je to mýtus, sen a krmení lidí sny, které se nezakládají na pravdě.
Není divu, že mi tady v průběhu vystoupení pana Nečase a Blažka zavolala jedna z těch postižených, nebo spíš mi poslala SMS zprávu, ve které mi napsala: "Dělá se mi z toho zle, co poslouchám. Je mi opravdu špatně z vystoupení pana Nečase a Blažka. Jsem jeden z těch poškozených Union Banky, kteří vyhověli státu s výkupem pozemku pro dálnici. Ten stát nám poslal peníze do banky a my již deset let čekáme na odškodnění a tahle amnestie nás o všechny ty peníze připravuje." A ona se ptá: "To mám tady teď poslouchat tyhle řeči o milosrdenství? Připravili nás o všechny peníze, které jsme si uložili do Union banky. To nám tam uložil stát po tom, co jsme vyhověli státu, a teď mám tyhle kecy o milosrdenství poslouchat?" Říká, že je to nehorázné, že to je sprosťárna ze strany státu. Tolik na ta konejšivá slova a teď se na to podívám systematičtěji.
Přátelé, kdybych řekl - my, když jsme hlasovali a když jsme rozhodovali o tom, že svoláme toto hlasování o nedůvěře vládě, tak jsme netušili, jak v průběhu dní se vlastně potvrdí všechny ty nejčernější obavy, protože zatímco na začátku se říkalo, že ty kauzy, klíčové kauzy, nespadnou do amnestie, tak dneska už víme, že tam prakticky všechny významné kauzy spadly, a teď už víme, že to nemohlo být jinak, ať se to týká pana Pitra, Chvalovského, soudce Jiřího Berky, Trendu, Union banky, největšího kuplířského gangu v České republice, který obstarával 130 žen. A víte, proč to je, proč tam spadly všechny ty největší kauzy? To je to úplně základní, o čem tady nikdo nemluví, a to je první věc, kterou vám tady sdělím jako zásadní informaci.
Není pravda, co tvrdila prezidentská kancelář a ti, kteří interpretovali to její rozhodnutí o amnestii, že to rozhodnutí o amnestii, zejména článek II, se nebude týkat těch nejvážnějších hospodářských trestných činů. Není to pravda.***