(11.20 hodin)
(pokračuje Blažek)
Pokud se ten, kdo je poškozený jednáním nějaké osoby, cítí poškozeným a uplatní svůj nárok pouze v trestním řízení, v zásadě při dnešních podmínkách do značné míry riskuje, pokud se současně neobrátí na řízení civilní. Důvod je jednoduchý. Jako poškozený je závislý na tom, zda soud vůbec někdy rozhodne o vině toho obžalovaného neboli toho, kdo podle názoru poškozeného mu tu škodu způsobil. Ale současně ten poškozený ještě musí doufat, že soud současně - pokud rozhodne nejen o vině a trestu, ale ještě o povinnosti nahradit škodu, což v českém soudnictví je jev, který není častý a procentuálně jde určitě výrazně pod 50 procent. To není prosím kritika soudů, tady jde ale o to, že ti trestní soudci v komplikovaných případech řeší vinu a trest a už nejsou schopni objektivně posuzovat jednotlivé nároky na náhradu škody, a proto odkazují na specializované soudy, kterými jsou soudy civilní. Četl jsem vám jasný příklad toho, kdy jeden poškozený na svá práva od začátku tak dbal, že podal i žalobu civilní, a už má pravomocný nárok soudu na to, že mu má určitá osoba v takzvané kauze H-Systému zaplatit škodu. A je to proto, že o svá práva od začátku velice, velice dbal.
Co tím chci říci? Nárok na to, že při dokončení trestního řízení třeba v kauze H-Systému bude rozhodnuto i o náhradě škody těch poškozených, neexistuje a je velkou nejistotou a neznámou, jak by tohle dopadlo. Teď prosím nechci posuzovat rozhodování o vině a trestu. Zastavuji se u těch poškozených. Abychom minimalizovali rizika pro případné poškozené amnestií prezidenta republiky a na rozdíl od všech předchozích amnestií, kdy stát neuvažoval nikdy o nijaké pomoci takovým lidem, zřídili jsme dva druhy pomoci. Opakuji se: Všechny amnestie obsahovaly zastavení trestního řízení. Vždy byli poškození. Nikdy stát neřešil nároky poškozených. Opakuji: nikdy a ještě jednou nikdy.
My plánujeme postavit se k této otázce jiným způsobem. Ihned po amnestii jsem se spojil s advokátní komorou a požádal jsem ji, aby poskytovala bezplatnou právní pomoc poškozeným, kteří samozřejmě se nemohli vyznat v nastalém právním stavu - co vlastně amnestie způsobila nebo nezpůsobila, zvlášť pokud si přečetli noviny, ze kterých často bylo předem rozhodnuto o tom, že se některé případy zastavují, a ono to rozhodnuto není dodnes. Dále jsem rozhodl jako ministr spravedlnosti o zřízení speciální pracovní komise pro pomoc případným poškozeným s názvem "důsledky amnestie". Vznikla po 1. lednu 2013 a pracuje pod vedením náměstka ministra pro ekonomiku Radomíra Daňhela a její hlavní úlohou je zajistit systémovou a individuální pomoc státu poškozeným, a to zejména v otázkách ekonomických a právních.
Bude-li poškozeným stát, to znamená, to jsou ty případy třeba daňových úniků apod., dohodl jsem se s panem ministrem financí Kalouskem, že naše dvě ministerstva - v uvozovkách naše, ona nám nepatří, ale máme je zatím řídit - tak bych chtěl říci, že jsme dohodnuti na koordinaci, aby stát vymáhal tam, kde bude zastaveno řízení v těchto věcech, aby stát v koordinaci ministerstev financí a spravedlnosti důsledně občanskoprávně vymáhal to, co vymáhat má, protože stát tam jako poškozený přihlášený byl. Čili předpokládám, že tam promlčení nebude. A neznamená to tedy, když čtete v novinách jména, jako je Pitr apod., že stát tím pádem nejenom že to řízení bude možná zastaveno někdy, tam byla dána stížnost, nicméně neznamená to, že pokud jde o ty konkrétní peníze, že stát - vyhlásila se amnestie a stát ty peníze nepotřebuje nebo nechce. Budeme je vymáhat.
Čili ti amnestovaní, kteří udělají podle mě tu lidskou a společenskou chybu, že nebudou pokračovat v řízení, tak to neznamená, že amnestií prezidenta republiky pro ně skončilo trápení, které si kdysi způsobili sami.
Zároveň se budeme na Ministerstvu spravedlnosti snažit tam, kde nám to pravomoci umožní, aktivně bránit negativním a nevítaným důsledkům amnestie. Jako příklad může sloužit kauza soudce Jiřího Berky, která viděna zejména z resortu spravedlnosti, je viděna - ten pohled je z pohledu ministra spravedlnosti velmi těžký a velmi bolestný. Chci zde prosím prohlásit, že v koordinaci se státním zastupitelstvím, které již podalo stížnost, budeme dbát na to, aby tato kauza uzavřena nebyla, protože i podle mého právního přesvědčení by pod amnestii spadat neměla. Pokud dojdou soudy k jinému závěru, jsem rozhodnut učinit veškeré právní kroky k tomu, aby se pan Berka již nestal soudcem. Možnosti k tomu existují. A pan Berka, pokud se chce stát znovu soudcem, nechť si tento nárok vysoudí. Nemůže to být ale tak, že jen tak přijde do budovy soudu, oblékne si talár a začne soudit. Ať on prokáže před soudy, že on má být tím, kdo má soudit spory občanů v tomto státě nebo soudit trestnou činnost v tomto státě.
Totéž platí o tom, že mu byla pozastavena funkce soudce dočasně, do vyřešení trestního řízení. Pokud to trestní řízení bude zastaveno, nebude to prosím vás tak, že pan soudce Berka půjde na pokladnu soudu, tam si vezme cca 5 mil. korun a ty si zase odnese. Já ten nárok považuji za sporný. Vydal jsem pokyny pro to, aby to vyplaceno nebylo. A pan Berka v takovémto případě, pokud má člověk kus cti v těle, tak to buďto vůbec vymáhat nebude, nebo ať to vymáhá soudně a dokazuje, že si těch 5 mil. jako část platu soudce zaslouží.
Ještě k článku II amnestie. Stát v trestním řízení musí chránit právo na přiměřenou délku řízení. Porušení tohoto práva neznemožňuje trestní stíhání, takhle to z mých úst nikdy nezaznělo, ale může odpovědnost vzniknout státu, která může být kompenzována výrazným snížením trestu nebo finančně. Chci zdůraznit, že zastavení trestního stíhání se netýká závažných trestných činů z trestu odnětí svobody nad deset let a uprchlíků do ciziny a skrývajících se osob. Například v případě vraždy je možno uložit trest podle trestního zákoníku až do 18 let, v případě korupce úřední osoby, která přijala úplatek velkého rozsahu, může být uložen trest 12 let, na což se zastavení nevztahuje a vztahovat nemůže. Pokud máme maximální sazbu odnětí svobody 30 let, resp. za účinnosti předchozího trestního zákoníku 25 let, pokud v to nepočítám doživotí, tak se abolice vztahuje jen zhruba na první třetinu trestné činnosti dle závažnosti podle výše trestní sazby. Výše trestu vyjadřuje závažnost trestného činu. Jiné měřítko v právním slova smyslu neexistuje.
Orgány činné v trestním řízení musejí postupovat tak, aby bylo chráněno právo na proces v přiměřené lhůtě. Porušení tohoto práva neznemožňuje pokračování v trestním řízení, ale může vést k tomu, že se obviněný úspěšně domůže finančního zadostiučinění. A to je o té judikatuře Evropského soudu pro lidská práva, která je různorodá. Já sám jsem nikdy o žádných lhůtách nemluvil. Ale můžeme si vyjmenovat spoustu příkladů, jak vůči jiným státům než vůči České republice, kde se objevují různé lhůty. Teď se omlouvám, co řeknu ke straně opozice, ale mě teď nenapadá jiný příměr. Víte, ono s těmi judikáty se dá, pokud nejsou o jedné věci jasně řečeny a pro všechny případy - tak si vždycky vzpomenu na Dostojevského Karamazovy, kde vystupuje advokát, což je moje původní povolání, a v nějaké věci, kde existuje nějaký posudek psychiatra, on říká: Víte, to je hůl o dvou koncích. Jde o to, jak se na tu hůl podíváte.
To znamená, a tím bych ty debaty o judikatuře - kéž by to jenom trošku šlo - ukončil rád, protože každý z nás v tomto sále si najde rozsudky, kde se bude mluvit dokonce o kratší době, než je osm let, než je šest let, a zase jiný přijde s jiným rozsudkem, kde je třeba devět let, deset let, jedenáct let. Zdůrazňuji, že tuto argumentaci jsem nepoužíval. A chci jenom říci, že to, že se tam dalo osm let - a jak jsem pochopil odůvodnění pana prezidenta republiky z televize, tak chtěl upozornit na délku trestních řízení a prostě rozhodl o osmi letech. Kéž bychom byli schopni už se nepředhánět v různých judikátech, protože ta debata podle mě nemá smysl, a bavili se spíše o věcnosti toho rozhodnutí, že to je právě těch osm let. ***