(10.50 hodin)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Dvě faktické poznámky - ještě pan kolega Jeroným Tejc, poté paní místopředsedkyně vlády Karolína Peake. Prosím.
Poslanec Jeroným Tejc: Vážená paní předsedkyně, kolegyně a kolegové, já bych se chtěl důrazně ohradit proti tomu, jak nazval pan předseda vlády toto dnešní hlasování o vyslovení nedůvěry v médiích jako folklorní cvičení. Tohle není žádné cvičení! Tohle je vážná věc! Jestli premiér nezachází se svou odpovědností vážně, jestliže podepisuje amnestie tohoto typu, tak my máme povinnost. Máme povinnost jednat o tom tady, a pokud nedokážeme - díky tomu, jak je konstruována ústava - rozhodnout pouze o odchodu předsedy vlády z politiky, tak musíme hlasovat o celé vládě. To je ten důvod. To je důvod, proč jsme tady, protože ten, kdo dnes hlasuje pro důvěru vládě, hlasuje pro to, aby Petr Nečas, který podepsal, a nemusel podepsat, onu amnestii, zůstal předsedou vlády. Není jiné volby. Není žádné mezi. Buď je ano pro vládu a znamená to ano pro amnestii, nebo ne pro vládu a znamená to ne amnestii. A v tomto případě skutečně ta situace je vážná a já myslím, že neplatí to, co říkal pan premiér, že snad hledáme nějaké záminky.
Vážený pane předsedo vlády, my žádné hledat nemusíme. Vy nám dáváte dva tucty možností a důvodů pro to, abychom hlasovali o vyslovení nedůvěry, do roka. Tohle je fakt, se kterým my nakládáme naopak velmi opatrně. A rozumím tomu, že pan předseda vlády se snažil odvést pozornost tím, že mluvil o ratingu a o dalších věcech. Já myslím, že každý si může udělat obrázek o tom, jak naše společnost vypadá, sám. Ne podle ratingových agentur, ale podle toho, jak se baví s lidmi. Já jsem přesvědčen, že lepšího ratingu se lidé ani nenajedí, ale ani z něj nezaplatí nájem. Děkuji. (Potlesk z řad ČSSD.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Faktická poznámka - paní místopředsedkyně vlády Karolína Peake. Prosím.
Místopředsedkyně vlády ČR Karolína Peake: Děkuji vám, paní předsedkyně. Já svým krátkým příspěvkem zřejmě potěším pana předsedu Sobotku. Rozhodně totiž nejdu obhajovat amnestie. Považuji amnestii za špatný krok, a to hlavně kvůli rozsahu, kvůli onomu článku II, který zde pan předseda Sobotka kritizoval kvůli zastavení trestního stíhání. Nechápu, proč pan prezident zvolil tento rozsah. Nechápu, proč pan prezident se rozhodl tento článek II do své amnestie zařadit. Spadá totiž časově do vlády sociální demokracie a já bych si velmi přála, aby kauzy z vlády sociální demokracie byly došetřeny.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Teď tedy se vracíme k řádným přihláškám. Nejprve ty s přednostním právem. Slovo má ministr spravedlnosti. Prosím, pane ministře.
Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Dobrý den. Děkuji za slovo. Dámy a pánové, kolem tématu amnestie se objevilo za posledních 14 dní tolik různých názorů, stanovisek a zkreslených faktů, že mi nezbývá, než se pokusit, aby tato moje řeč nebyla politická, byla spíše faktická. Nebudu vůbec jmenovat autory různých polopravd, či přímo úplně mylných čísel a faktů, které se objevily. Nicméně pokusím se na to reagovat. Omlouvám se, nedá se o té amnestii hovořit krátce, protože se toho objevilo mnoho a to téma je teď tak zajímavé, že jsem naopak spoustu věcí musel z toho projevu vyřadit.
Na úvod bych chtěl říci, že už dnes jsme byli svědky pletení některých pojmů. Já bych rád řekl, že pokud já jsem zaznamenal v médiích nějakou argumentaci od pana prezidenta či od jeho poradců, neopírala se o argumentaci Evropského soudního dvora, ale Evropského soudu pro lidská práva, což prosím není orgán Evropské unie, ale orgán Rady Evropy, což je absolutní rozdíl. Tady už zaznělo, že se opírá o nějaká rozhodnutí Evropské unie. To jsem tedy opravdu nezaznamenal, jde o úplně jiné orgány, které slouží k úplně jiným věcem a jsou zřízeny úplně jiným způsobem.
Dovolte mi na úvod říct, o čem budu mluvit, protože bych vám rád strukturu toho, s čím vás chci seznámit, řekl dopředu. Doufám, že to nebude znamenat, že odejdete. Nezbude mi, než dát úvodní informaci o tom, co to je amnestie a jak byly u nás amnestie využívány v minulosti. Kolem toho padlo neskutečné množství informací, které nebyly pravdivé nebo byly polopravdivé. Podám vám jakožto Sněmovně zprávu o dosavadním průběhu provádění amnestie. To znamená, abyste měli konkrétní představu o tom, co se na základě rozhodnutí prezidenta republiky zatím do dnešního dne odehrálo. Pokusím se - zaznamenal jsem ty nejčastější otázky, které se k amnestii vztahovaly, pokusím se na ně odpovědět už v tom svém úvodním slově. Dál se vyjádřím k těm takzvaným nejzávažnějším kauzám, jak dnes říkají novináři, ale i státní zástupci, o kterých se nejvíce diskutuje a které by měly podléhat přezkumu, zda spadají do abolice neboli zastavení trestního stíhání, či nikoli. Rád bych dopředu zdůraznil - pro mě jsou závažné případy jen ty, které mi za závažné oznámí státní zastupitelství, to znamená, vyjádřím se k těm kauzám, které za závažné považují státní zastupitelství, a podám vám o nich - já si myslím, že docela podrobný - přehled, který asi ještě nikde nezazněl, zaznít nemohl, protože spousta fakt k tomu ještě ani není shromážděna. A samozřejmě budu se muset vyjádřit i o amnestii z 1. ledna, protože i kolem jejího výkladu se objevila spousta informací, které správné nejsou, nebo chcete-li výkladů, které byly zavádějící.
Dovolte mi říci, že slovo amnestie pochází z řeckého slova zapomnětlivost, což je první podstatný fakt, kterým se musíme zabývat, protože podobný má i právní význam, a je to rozhodnutí o hromadném prominutí trestu spojené se zahlazením odsouzení pro trestný čin, pro který byl trest uložen, a obvykle rovněž rozhodnutí, aby se trestní stíhání v případech, na které amnestie dopadá, nezahajovalo, nebo bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo. Některé jazyky, například angličtina, rozlišují ještě mírnější formy amnestií, jejichž součástí není zahlazení odsouzení. Upozorňuji, nikoli zastavení, ale zahlazení odsouzení. V takovém případě se hovoří o takzvaném clemency law, to znamená, oni to například v Anglii rozlišují, u nás se to nerozlišuje.
Amnestie je naprosto tradiční prerogativa směřující ke zmírnění tvrdosti zákona a vyhrazená vždy panovníkovi, který amnestii uděloval nejčastěji v souvislosti s počátkem své vlády, to znamená s nástupem na trůn. O povaze a pojetí amnestie se začalo u nás více teoreticky hovořit až v době, kdy absolutní monarchie začala přecházet k parlamentním formám státního zřízení, které byly kodifikovány v ústavách. Jako relikt z monarchistické doby bylo právo milosti obsaženo v článku 13 základního zákona státního z roku 1867. Odtud toto ustanovení přešlo do ústavní listiny z roku 1920, to znamená do Ústavy Československa, nikoli už Rakousko-Uherska, kde bylo uvedeno jako udělování milostí mezi pravomocemi prezidenta republiky. Při koncipování ústavního práva prezidenta republiky udílet milost v ústavní listině z roku 1920 se vycházelo z přesvědčení, jak je to i vyjádřeno v důvodové zprávě, že většina ústav vyhrazuje právo udělení milosti hlavě státu, jak tomu bylo i v Rakousku, a není podstatného důvodu, proč by se nová ústava měla od tohoto odchýlit. Dále bylo podotknuto, že právo milosti není omezeno na případy individuální, nýbrž obsahuje i právo amnestovat hromadně. To jsem citoval.
Milostí se tehdy tedy rozuměla i amnestie. Odtud prosím jsou některé připomínky, které jsou k tomu staršímu u nás ústavnímu vývoji, jsou do dnešní ústavy, tak jak žijeme dnes, a do dnešní praxe nepřenositelné. Podle článku 64 odst. 1 článku 11 ústavní listiny byl prezident republiky oprávněn udělovat milost s vyloučením trestných činů soukromožalobních. Dovozovalo se tehdy, že akty milosti všeho druhu jsou zásahem výkonné moci do moci soudní a že jde o akt správní, kterým prezident vykonává vládní moc, a jako takový tedy musí být opatřen kontrasignací odpovědného člena vlády. Právo milosti se týkalo trestů a právních následků odsouzení trestními soudy, kterými se tehdy rozuměly i vojenské trestní soudy. V praxi došlo k extenzivnímu výkladu prezidentských milostí a tyto se potom vztahovaly i na věci disciplinární. Pokud jde o ústavní právo prezidenta republiky udílet milost, označil je ústavní výbor Národního shromáždění za nepřenositelné. Jako ostatní pravomoc svěřená prezidentu republiky ústavní listinou bylo i jeho právo udílet milost nedelegovatelné. ***