(17.20 hodin)
(pokračuje Dolejš)
Máme pochopení pro drobná možná řešení, která se tady nabízejí, ale hasit požár, který se rozhořel, nějakým pouťovým mávátkem, to asi nepomůže. Požár se rozhořel už do té míry, že drobné pozměňovací návrhy to rozhodně nespraví.
Avizuji pro uvažujícího člověka koncepční dilema, které zažíváme při hlasování nad oněmi pozměňovacími návrhy, konkrétně se teď dívám do řad kolegů z Věcí veřejných, kteří jsou aktuálně momentálně v opozici, jejichž návrhy samozřejmě z hlediska dobrých úmyslů podporujeme, ale jestliže někdo navrhuje, abychom na sociální služby, které jsou podfinancované, na které chybějí peníze, brali peníze z položek, jako je důchodový účet nebo nemocenská, tak to je problém. A jediné, co nás v tuto chvíli s tímto návrhem, který nepochybně není koncepční - ale kdo má bdít nad koncepčností státní rozpočtové politiky než vláda, a ta na to kašle -, smiřuje, je to, že když přidáme na sociální služby, tak tam prostě peníze budou, a když budete tak benevolentní a budete pro to hlasovat, tak tam dorazí. Výplata důchodů a výplata nemocenské jsou mandatorní výdaje, to znamená zaplatit se musí, a správce eráru, pan ministr Kalousek, ať bude chtít, nebo nechtít, peníze nějak najde. Mám takové velké svrbění, že je bude hledat někde úplně jinde, než by se mi líbilo, a že to bude jenom prohloubení špatné struktury tohoto rozpočtu, prohlubování permanentní improvizace, která dneska v oblasti rozpočtové politiky je. To je výhrada ke druhému čtení, i když avizuji, že pro všechny rozumné návrhy hlasovat budeme.
A poslední, abych nezdržoval, avizoval jsem tři poznámky, tak poslední poznámka se vrací k tomu, co jsem říkal v předchozím bodě. My jsme se tady stresovali nad tím, kdy předložíme návrh státního rozpočtu, když si vláda není jista nejen sama sebou, ale není si především jista, jestli projde klíčový zákon, tedy takzvaný Kalouskův úsporný balíček, a opakovala tezi, která je nepochybně správná a platná. Vychází koneckonců z dikce zákona, že schvalování rozpočtu se opírá o platné zákony a že rozpočet, který není postaven na platných zákonech, se nedá prohlasovat. Já jsem se tu ptal v minulém bodě, asi jsem se ptal do prázdna, protože jsem se odpovědi zatím nedočkal, a nedivte se, že se ptám znovu, protože chci vědět, ať už výsledek bude kladný, nebo záporný, mně by se líbil záporný výsledek, ale nějaký výsledek prostě v souladu se zákonem. Protože vy mlčíte, možná se držíte zásady, staré dobré zásady qui tacet, consentire videtur, tedy kdo mlčí, ten souhlasí s věděným - ale mlčíte a souhlasíte tedy s čím? S mým názorem, že návrh zákona o státním rozpočtu má být opřený o platnost legislativy? Anebo s nevyřčeným názorem exekutivy, to znamená trhněte si nohou, ono se to nějak proválcuje? Já fakt nevím.
Já jsem se tu ptal na to, že podle mých nejlepších informací platný zákon není ten, který se prohlasuje v této Sněmovně, ale který je podepsán prezidentem. Zatím jsem neslyšel rychlé posly, že by už signalizovali, že z komína na Hradčanech vyrazil bílý kouř a je vše podepsáno. A navíc, ani to by nestačilo, protože podle mých informací platnost zákona znamená, že byla příslušná částka Sbírky zákonů rozeslána. Já to nevím. Takže abychom se neblamovali, abychom nehlasovali o něčem, co je v rozporu s příslušnými pravidly. Na to jsem se chtěl zeptat. Nezlobte se, budu rád, když mi odpovíte.
Hlasovat budu podle názoru našeho klubu, tedy negativně o tomto návrhu rozpočtu. Myslím si, že když neprojde, že se nestane žádná katastrofa, protože tento rozpočet znamená prohlubování rozvratu státu, je produktem nepřetržité, nedůvěryhodné improvizace, a pokud by vedl k neschválení zákona, k pádu vlády, a tedy ke změně hospodářské politiky, tak si myslím, že to napáchá méně škod než případné rozpočtové provizorium, které si samozřejmě jinak nikdo nepřejeme, protože samozřejmě rozpočtové provizorium by komplikovalo hospodaření nejenom státu a organizací zřizovaných státem, ale samozřejmě návazně i rozpočtů územně správních celků. Bohužel ale tak tomu je.
Doufám, že aspoň na tu poslední otázku se dočkám v závěru před hlasováním odpovědi. Děkuji vám. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Teď bych požádal pana poslance Ivana Ohlídala. Připraví se Michal Babák. Prosím, poslanec Ohlídal je další přihlášený do rozpravy ve třetím čtení.
Poslanec Ivan Ohlídal: Děkuji za slovo, pane předsedající.
Vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi, abych svůj proslov uvedl jistým postesknutím. Projednáváme nejdůležitější zákon tohoto roku, roku 2012, to je zákon o státním rozpočtu, a vládní lavice kromě pana premiéra jsou prázdné. I pan premiér byl na odchodu, ale někdo ho při jeho odchodu upozornil, že by prázdné lavice mohly přerušit jednání Sněmovny, takže se proto zřejmě vrátil. To něco svědčí o této vládě a o jejím vztahu k této Sněmovně.
Chtěl bych nyní přistoupit k vlastnímu vyjádření. Nečasova vláda vždy tvrdí, že její prioritou je školství a výzkum a věda. Dále v obnoveném koaličním prohlášení, přesně řečeno koaliční smlouvě, bylo řečeno, že vláda v příštím svém zbývajícím období bude podporovat prorůstové stimuly pro naši ekonomiku, pro naše hospodářství. Když se však podívám na návrh státního rozpočtu pro rok 2013, zvlášť na kapitoly školství a kapitoly výzkum a vývoj, tak s tímto tvrzením nemohu souhlasit.
Nejprve si všimněme podkapitoly vysoké školy. Když se odstraní vliv spoluúčasti vysokých škol na akcích čtvrté prioritní osy VaVpI, tak zjistíme, že v rámci této kapitoly dochází oproti roku 2012 k nárůstu o 3,3 %, čili zhruba o 700 mil. korun. Je to navýšení, které srovnáváme s minulým rokem, s rokem 2012. Když si ale vezmeme v úvahu procenta, která příslušejí v rámci HDP právě rozpočtu v rámci vysokých škol, tak zjistíme, že i po tom mírném navýšení v roce 2013 bude procento z HDP spadající v rozpočtu vysokým školám rovno 0,56 %. Když to srovnáme s minulým rokem, to znamená se současným rokem 2012, tak potom je tu jistý nárůst. Ale nemusíme být příliš spokojeni, protože například v roce 2009, kdy bylo dosaženo procentního maxima, co se týče podílu na HDP, to bylo 0,66 %. Čili vidíme, že vlastně pořád ještě je tady procento z HDP pro rok 2013 relativně dosti hluboko pod maximálním procentem dosaženým v roce 2009.
Nejvíce bude z hlediska provozu postižena vzdělávací činnost v roce 2013. Velmi přesvědčivým ukazatelem pro tuto skutečnost je takzvaný průměrný výdaj na jednoho studenta. V roce 2013 má být 65 268 korun. Je to sice o necelých 5 tisíc navýšení ve srovnání s rokem 2012, ale nejvyšší byl tento ukazatel v roce 2007, kdy na jednoho studenta připadalo více než 72 tis. korun. Čili ve srovnání s tímto nejvyšším údajem bude pořád v roce 2013 tento významný ukazatel podstatně nižší. To samozřejmě musí mít za následek, a říkám to pokaždé, když hovořím k rozpočtu, pokles úrovně vzdělávací činnosti i rozsahu úrovně vzdělávací činnosti na veřejných vysokých školách. Projeví se to především v oblasti experimentální výuky, v oblasti, která je přímo spojena s moderními technologiemi. A co jiného než rozvoj moderních technologií může sloužit jako prorůstový stimul pro naše hospodářství? ***