(15.00 hodin)
(pokračuje Šincl)
Přiznám se, že jsem si myslel, že největší smysl pro humor mají Češi. Ovšem potom co pan ministr financí za toto své finanční umění, které zadlužuje Českou republiku do nových a nových rekordních úrovní, dostal od mezinárodního časopisu Emerging Markets cenu pro nejlepšího ministra financí roku z oblasti rozvíjejících se ekonomik, evropských ekonomik, jsem přesvědčen, že největší smysl pro humor mají ve Spojených státech. Asi se rozhodly překonat i Járu Cimrmana, a tak mu tento titul byl udělen i napodruhé. Nejlepší ministr financí cenu převzal při příležitosti zasedání ministrů financí a guvernérů centrálních bank členských států, Světové banky a Mezinárodního měnového fondu ve Washingtonu.
Vláda by si měla podle mne uvědomit, že její experimenty s rozpočtovými opatřeními mohou mít nedozírné důsledky na společnost a zvýšit již tak napjaté sociální klima ve společnosti. Místo předkládání různých balíčků, nesmyslných balíčků, doporučuji, aby pozornost této vlády byla směřována ke skutečnému zefektivňování veřejných zakázek a boji s finanční kriminalitou. S korupcí, a nejen takzvaně na kameru. Toto jsou všechno černé díry, kterými v uplynulých letech unikla a stále uniká spousta dnes tolik potřebných miliard.
Pro ilustraci. Dle aktuálních údajů společnosti Transparency International, která zveřejnila žebříček zemí dle indexu vnímané korupce, zaujímá Česká republika až 54. místo ve světě ze 174 hodnocených zemí světa. Lepší hodnocení má například Barbados - 15. místo, Chile - 20. místo, Uruguay - 20. místo, a dokonce i Bahamy, kde se skrývá náš slavný český privatizátor Viktor Kožený. A to se podržte, dokonce i Botswana, Portoriko, Kostarika a Rwanda.
Kdyby to nebylo tak vážné téma, které tak drasticky postihne většinu obyvatel České republiky, bylo by docela úsměvné si vzpomenout, že této vládě boje proti korupci nevadilo při posledním schvalování, že tento asociální Kalouskův zdražovací balíček zde protlačila většinou 101 hlasu. Bylo by úsměvné si vzpomenout, že i protlačení pomohl poslanec, který byl odsouzen za korupci, a včera ho odvolací soud opět poslal do vězení na pět let zase. Je jasně vidět, že účel světí prostředky. Nedivme se, ten kouzelný den 7. 1., kdy se tu v Poslanecké sněmovně naposledy schvaloval balíček, této vládě nevadilo, že jim pomáhá tento člověk, protože bylo ve hře opravdu hodně a hodně miliard a podle mého názoru i hodně tzv. fíčka.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, každý soudný člověk ví, že současná vláda má velmi nízkou důvěru veřejnosti, protože svou politikou neustále snižuje životní úroveň občanů naší země. Kalouskovy balíčky nepřinesly lidem, a dokonce ani poslancům nikdy nic dobrého. Vždy přinášejí jen neustále restrikce, škrtání či zdražování, nic jiného neumí. Dnes jde o téměř všechny nejběžnější každodenní potřeby. Potraviny, léky, nájmy, teplo, energie atd. atd. To vše zákonitě povede k ještě větší chudobě ve společnosti. Proto všechno nemohu a nepodpořím tento další Kalouskův zdražovací balíček.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji. Dalším přihlášeným je pan poslanec Michal Doktor. Než se ujme slova, přečtu vám ještě omluvu, kterou se omlouvá paní místopředsedkyně Karolína Peake z důvodu pracovního setkání na odpolední jednání. Prosím, pane kolego, máte slovo.
Poslanec Michal Doktor: Děkuji za udělené slovo. Dámy a pánové, hezké odpoledne. Míra účasti v Poslanecké sněmovně odpovídá vážnosti věci. Tak už to tady bývá, když se dohadujeme o desetitisících, bývá nabito, debatujeme-li o miliardách a o zásahu, který má tento tzv. daňový balíček představovat pro kapsy daňových poplatníků, je nás tady poskrovnu.
V životě totiž bývá ledacos relativního. Pan předseda České strany sociálně demokratické Bohuslav Sobotka vyjádřil své pohoršení nad tím, že nám v úvodním slově pan ministr financí téměř nic neřekl, naopak já jsem byl například mile překvapen z toho, že nám řekl vůbec něco. Pan ministr financí taje nad skóre projednávání a průběžný výsledek 6:1 touží zvýrazniti dalším úspěšným hlasováním a já jeho osobní vítězství vnímám skrze porážku naší ekonomiky a soustavy veřejných rozpočtů v dalším roce, a tak se oslav zdráhám.
Pan poslanec Sobotka, a to bude ten příměr další relativní, použil ve svém projevu, a to opakovaně, sousloví, podle kterého je zřejmé, že vidí ruku ministra Kalouska hlouběji zasunutou do peněženek daňových poplatníků. I zde se kolegové, tady ve shodě pan ministr financí i pan poslanec Sobotka, mýlí. Je totiž jisté, že zvýšení daňového břemene se odrazí v celkové inflaci a vyvolá cenový tlak, ale ekonomika žádné další daně nevydá, tím jsem si jist a dokážu vám to na srovnání několika čísel.
Lidé, mohu-li použít ten příměr, plácnou pana ministra financí přes ruku a udělali to již jednou v roce letošním. Proto bude důležité ono srovnání, které vám posléze předložím. Jakkoliv je toto míněno obrazně, ve výsledku nastane stejný jev jako v roce letošním - lidé státu daně nedají a nezaplatí.
Přemýšlel jsem o tom, zda vůbec mohu vystupovat k tzv. daňovému balíčku. Zdá se totiž, že žiji v úplně jiné zemi než pan ministr financí Kalousek a vláda. Já žiji v zemi, kde období několika měsíců stagnace vystřídaly první měsíce propadu reálné ekonomiky. Hospodářství chřadne, chřadne zatěžováno nestabilitou okolí, okolí, na kterém jsme hospodářsky závislí, ale chřadne i slovy politiků, kteří krizi zalévali i z tohoto místa tak dlouho a tak snaživě, až ji opravdu přivolali. Veřejnost, spotřebitelé, jejich domácnosti jako celek, co hůře, i podniková a podnikatelská sféra se do budoucnosti nedívají s nadějí a nevěří jí. Stagnuje spotřeba domácností, radikálně se omezuje nákladovost firem a snižují se investice. Nikdy nebyla v mém regionu tolik skloňována slova o propouštění, rušení pracovních míst a likvidaci firem.
Struktura, podstata tohoto jevu, je naprosto alarmující. Zanikají místa ve spíše malých, spíše rodinných firmách, zanikají firmy takové jako celek. Nezbude po nich nic. Jejich náhradou nebudou osoby samostatně výdělečně činné, tesařů, truhlářů, pokrývačů, zedníků či jiných profesí, tak jako tomu bylo kdykoliv v minulosti. Nová místa prostě nevzniknou. Firmy, lidé se připravují na těžkou srážku s realitou a já myslím, že nos, který je v minulosti tolikrát vedl správně, je ani tentokrát nemýlí.
Musím říci, že já osobně doslovně a do písmene nesnáším řeči o poslancích odtržených od reality, žijící ve svém uzavřeném ghettu s polévkami za 20 korun českých. Ale příběh země, kde já žiji, zní i takto: Kontrola stíhá kontrolu, sotva se dveře zavřou za hygienou, aby v nich visela průkazka živnostenského úřadu. A ještě nevystydlou klikou si dveře otvírá finanční úřad. Sotva přežijete debatu o oprávněnosti nadměrného odpočtu a podepíšete výsledek kontroly, máte na krku inspektorát bezpečnosti práce. ***