(10.20 hodin)
(pokračuje Paroubek)
Může dojít ke stavu, že například zahraniční společnost, imaginární firma XY, koupí pár metrů čtverečních půdy nad nerostem, který má pro Českou republiku strategickou hodnotu, zdaleka to nemusí být jen uhlí, a Česká republika bude odkázána na nákup suroviny ze zahraničí. Absurdní, ale tenhle stav může podle tohoto zákona nastat. Fakticky to znamená, že přestože nerostné bohatství je ze zákona státu, to, zda bude mít stát možnost se k němu dostat, bude záviset zcela na vůli v tomto případě zahraničních vlastníků pozemků nad ložiskem, což nemá ani logiku ani srovnání v právním systému ve většině zemí světa. Takový hazard by nedopustil a nedopouští žádný z vyspělých států.
Vyvlastnění není žádným reliktem minulosti, není tedy reliktem komunistického režimu, jak často bývá propaganda proti němu stavěna, ale je standardním demokratickým postupem, kde občas musí jedinec ustoupit zájmu většiny. Možnost vyvlastnění pozemků s ložisky vyhrazených surovin je ze všech těchto důvodů v demokratických státech světa zcela standardní záležitost. Německo, Británie i Spojené státy mají možnost vyvlastnit pozemky v zájmu hornické činnosti a v případě potřeby tak skutečně činí.
To, o čem zde rozhodujeme, zdaleka přesahuje problematiku horního zákona. Je zde souvislost i s tvorbou energetické politiky, na jejíž vliv by tak vláda, jak správně poukazuje prezident republiky, zcela ztratila vliv. Dotýkáme se zde vlastně přímo suverenity naší země.
Dámy a pánové, zvažte všechna nebezpečí, která s přijetím tohoto zákona souvisejí. Proti prezidentovu vetu hlasovat nebudu. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. A teď další přihlášený, pan poslanec Břetislav Petr. Pak vystoupí Václav Klučka. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Břetislav Petr: Dámy a pánové, co říci k malé novele horního zákona? Že spěch, se kterým má být tato malá novela horního zákona schválena Sněmovnou jenom proto, abychom zrušili pouhý odstavec § 31 tohoto zákona, dokládá, že došlo naprosto k vytržení tohoto problému z kontextu dalších věcí, s kterými horní zákon souvisí.
Já bych souhlasil s panem ministrem, ale jenom potud, že schvalování velké malé novely surovinové politiky a energetické politiky by mělo mít opačné pořadí. Nejdříve by měla být schválena surovinová a energetická politika, posléze velká novela horního zákona a dospěli bychom k závěru, že malá novela je naprosto zbytečná. Pokud hovořil pan ministr o tom, že zrušení vyvlastnění se nebude týkat takzvaných strategických surovin, mezi které patří hnědé uhlí, tak proč vůbec schvalujeme malou novelu, která je postavena jistým poslancem na to, aby jistý vlastník pozemku nad hnědým uhlím řekl dost a tady se těžit nebude?
Takže chceme-li hovořit o malé novele, tak to dejme časově do souladu. Surovinová politika, energetická politika, velká novela horního zákona, nemusíme se vůbec bavit o malé novele.
Předkladatel tvrdí, že zrušení institutu vyvlastnění odstraní nerovnost v postavení mezi soukromými vlastníky pozemku a státem jako vlastníkem nerostného bohatství. V odůvodnění se nějak zamlčuje jedna významná souvislost, a to že vyvlastnění podle horního zákona nebo jiných zákonů není předmětem libovůle, ale jde o stav, ke kterému se přistupuje naprosto a zcela výjimečně. Byť horní zákon je z roku 1988, tak jsem si zjistil na Českém báňském úřadu, že od roku 1995 institut vyvlastnění nikdy nebyl použit. Právní řád České republiky má celou řadu pojistek, aby těžař nemohl zneužít svého postavení. Povolovací řízení jsou vedena podle správního řádu a existuje možnost soudního přezkumu tohoto správního rozhodnutí. Tak čeho se vlastně bojíme? Na rozdíl, a to jenom poznámku k panu ministrovi, od tohoto způsobu vyvlastnění připravuje vláda novelu zákona pro stavby strategické energetické infrastruktury ve veřejném zájmu. Strategické přenosové sítě už dnes převážně vlastní soukromé společnosti a vyvlastňovacím úřadem už nebude správní úřad, ale má to být Ministerstvo průmyslu. A já s tímto návrhem souhlasím. Protože nač nám budou výrobny elektřiny, když nemáme možnost je nějakým způsobem rozvést?
Je třeba říci, že institut vyvlastnění není jenom v horním zákonu, ale je v celé řadě asi sedmi nebo osmi zákonů, pro ilustraci například i v zákonu lázeňském, energetickém, geologickém a v celé řadě dalších. Abychom si to nějak uvědomili v širších souvislostech, tak pokud vyjmenuji země, které souvisí s Českou republikou, ať je to Polsko, ať je to Slovensko, ať je to Německo a Rakousko, tak všechny tyto státy mají v rámci horního zákona institut vyvlastnění a mají možnost vyvlastnit pozemky, pokud by jejich vlastník nedůvodně bránil využití nerostného bohatství významných nerostných a energetických surovin. Takže pokud malou novelu přijmeme, tak budeme ostrovem, který schválí něco, co je požadavkem jednoho nebo dvou poslanců.
A co navíc? Malá novela je vládním návrhem. A já si myslím, že u všech zákonů jako takových má být dodržen institut RIA, to je posuzování návrhu zákona. A ejhle RIA nebyla dodržena! K tomu se vyjádřil pouze pan poslanec Šťovíček a vyjádřila se k němu shovívavě pouze jedna společnost, a to je Rada hospodářské a sociální dohody. Ale tento zákon nebyl vůbec projednán s Hospodářskou komorou, Konfederací zaměstnavatelských a podnikatelských svazů, se Svazem měst a obcí, Svazem průmyslu a celou řadou dalších institucí, které se k takovým a obdobným zákonům vždycky vyjadřují. A všechny tyto instituce zaslaly na vládu a taky nám nesouhlas s touto novelou.
Co říci dále? Do využití vlastnictví státu stále výrazněji zasahují veřejné a populistické iniciativy a vláda nedokáže efektivně zajistit jak ochranu těchto území, tak využívání nerostného bohatství. Tento zákon schválený vládou v červnu je toho naprosto učebnicovým příkladem. Zcela demonstrativně deklasuje a odhazuje vlastnictví státu a otevírá naprosto zřetelně prostor pro spekulaci a korupci, o kterých tady hovořil už pan kolega Paroubek.
Rozhlédneme-li se po světě, tak mnohé z válečných konfliktů jsou zejména proto, že státy bojují o nerostné bohatství, a pokud se trochu podíváme do Afriky a na Čínu, tak není ložiska v Africe, které by nekoupila Čína. ***