(18.10 hodin)
(pokračuje Heger)
Kromě těchto dvou čistě transpozičních záležitostí je zde třetí okruh navrhovaných úprav a jsou to změny, které se týkají aplikační praxe a nedostatků právní úpravy zjištěných v průběhu rozhodovací praxe. Sem patří úprava změn registrací, jejichž smyslem je dosáhnout toho, aby změny všech typů registrací podléhaly harmonizovaným pravidlům přijatým v rámci Evropské unie. Dále se jedná o upřesnění nových možností pro použití neregistrovaných léčebných přípravků vycházejících z potřeb stávající praxe. Další záležitostí je omezení léčivých přípravků v případě výdeje na lékařský předpis s omezením, což se týká zneužívání těchto léků s obsahem pseudoefedrinu pro výrobu pervitinu.
Smyslem předloženého návrhu je zvýšení kvality a účinnosti, bezpečnosti humánních léčivých přípravků. Některé z těchto změn mohou nepřímo vyvolávat i úspory prostředků z veřejného zdravotního pojištění, jako je zavedení pružné možnosti výměny léčivého přípravku, u něhož byla zjištěna závada jakosti, a favorizuje se výměna před stažením léčivého přípravku v některých případech.
Obě transpoziční lhůty mají své termíny, a proto budu žádat o zkrácení doby projednání mezi druhým a třetím čtením v pozdější rozpravě.
Jenom bych připomněl, že návrh zákona byl přikázán výboru zdravotnictví, který zahájil jeho projednávání 30. listopadu. To bylo přerušeno a pokračovalo 6. prosince a vyústilo v řadu pozměňovacích návrhů, které zde budou prezentovány.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji, pane ministře. Návrh byl v prvém čtení přikázán k projednání výboru pro zdravotnictví, jehož usnesení vám bylo doručeno jako sněmovní tisky 783/1 a 783/2. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj výboru pan poslanec Šťastný.
Poslanec Boris Šťastný: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, pan ministr uvedl v prvním i druhém čtení poměrně podrobně tento důležitý návrh zákona. Zdravotní výbor se tímto návrhem zabýval velmi podrobně. Dokonce opakovaně. Jak bylo řečeno, na půdě zdravotního výboru, který přijal kladné usnesení a doporučil Sněmovně tento návrh zákona přijmout ve znění pozměňujících návrhů, bylo, jak tady zaznělo, přijato několik pozměňujících návrhů, z nichž já bych chtěl zdůraznit jeden z nejdůležitějších, a to je pozměňující návrh, který prošel zdravotnickým výborem i za podpory některých opozičních hlasů, totiž změna týkající se elektronické preskripce.
Chtěl bych vyzdvihnout tento návrh, který se zrodil na půdě zdravotnického výboru, který byl široce diskutován a který zajišťuje do budoucna českým pacientům od roku 2015, konkrétně od 1. ledna 2015, aby u svých lékařů získali recept v elektronické podobě. A to nejenom dobrovolně, tak jak je tomu v současnosti, ale ve formě povinné. Říkám to proto a takto to zdůrazňuji, že jde o věc předělovou. Jde o skutečně klíčový návrh a klíčovou změnu, kterou v oblasti elektronického zdravotnictví tato Sněmovna bude ve třetím čtení schvalovat, a já bych vám rád, protože se snažíme, aby ve třetích čteních diskuse byla úsporná, v průběhu druhého čtení alespoň ve stručnosti tuto změnu představil a připomněl veškeré výhody, které taková změna přináší.
Především je to ekonomická výhoda pro celý systém. My dobře víme, že existuje centrální úložiště receptů, které spravuje Státní ústav pro kontrolu léčiv. Dobře víme, že toto úložiště už funguje od roku 2008. První elektronický recept, jestli si dobře pamatuju, byl vystaven někdy v lednu, myslím, že to bylo okolo 5. ledna 2008, čili budeme slavit pět let výročí elektronizace v oblasti elektronického receptu v České republice. Systém byl vytvořen nákladnými prostředky, ze státního rozpočtu byl zajištěn jeho chod, investice v řádu deseti-, stamilionů korun byly vloženy do celé infrastruktury. Systém začal být využíván především pro oblast jednak dobrovolnou a jednak oblast léčiv, jejichž výdej je nějakým způsobem omezen nebo vázán. Je to například, dobře si vzpomenete, na preparáty obsahující pseudoefedrin, tedy léky, ze kterých se v minulosti poměrně hojně vařil pervitin. A tehdy přišla Národní protidrogová centrála právě s tím, že elektronický recept může významným způsobem přispět k omezení nelegálního výdeje a zneužívání těchto léčiv a skutečně k tomu tak došlo.
Možná mnozí z vás vědí, že je to více než 75 milionů těch papírků, papírových receptů, které jsou vydávány ročně v České republice a zpracovávány na úrovni zdravotnických zařízení, lékáren, na úrovni zdravotních pojišťoven. A těchto 75 milionů papírků s razítkem a podpisem lékaře a zaškrtnutým Rp. se musí nějakým způsobem dostat do systému, na základě toho musí být proplacena úhrada ze strany zdravotních pojišťoven poskytovatelům lékařské péče atd., atd. V tomto ohledu jde o změnu revoluční. Je to poprvé v historii České republiky, kdy bude zaveden systém obligatorní, tedy povinný, v oblasti eHealth. Dosud byly systémy dobrovolné a možná mnozí z vás, nebo mnozí z nás v minulosti více či méně kritizovali záležitost, že třeba otázka elektronizace českého zdravotnictví, která byla postavená u Všeobecné zdravotní pojišťovny na projektu IZIP, byla na dobrovolné bázi. A já osobně se domnívám, že to, že byla právě na dobrovolné bázi, byl hlavní důvod krachu celého projektu a celé myšlenky, protože nebyla dostatečná motivace ze strany poskytovatelů zdravotní péče ani ze strany pacientů se do systému obligatorně připojit a žádná povinnost, žádné zákonné zmocnění prostě neexistovalo a logicky to muselo vést k tomu, k čemu to vedlo, tedy k ukončení fungování celého projektu. ***