(12.50 hodin)
(pokračuje Bureš)
Jako člen hospodářského výboru mám na mysli nejenom, nebo také hledím nejenom na ty ekonomické parametry, ale i na jiné věci.
Takže za prvé, co mě k tomu vedlo, je cena pro našeho, tedy českého pacienta. My tady tímto návrhem zákona vyvoláme velkou naději mezi českými pacienty, nicméně ta velká naděje v sobě nese velké riziko také velkého zklamání. To velké zklamání bude zapříčiněno minimálně v té první fázi tím, že velikost našeho trhu bude velmi malá, bude velmi omezená. I diagnózy, o kterých tady hovořil pan předkladatel, pan kolega Bém, říkají, že minimálně v té první fázi pacientů bude velmi málo, a jak samozřejmě všichni dobře víme, tak velikost trhu ve vztahu k nákladům je v opačném gardu, je tedy v inverzi.
Podle mě je zájem předkladatelů totožný s mým zájmem, tedy aby byla dostupnost léků s účinnou látkou konopí pro pacienty, tedy dostupnost efektní léčby konopím. Ta dostupnost je míněna samozřejmě ve dvou rovinách. První rovinou je dostupnost fyzická, tedy že takový lék je, že takový lék je povolen. Ta druhá dostupnost, druhá rovina, je v rovině cenové. A tam právě směřoval můj pozměňovací návrh, tedy umožnit bezpečné pěstování konopí pro export, a tím tedy výrazně snižovat náklady na výrobu účinných látek, které se odrazí v ceně pro českého pacienta.
Tou druhou částí, druhým důvodem jsou důvody hospodářsko-bezpečnostně-etické, takříkajíc. My dnes víme, že hlavními producenty léčebného konopí na světě jsou dvě země, je to Holandsko a je to Izrael, ze kterých minimálně v té první fázi budeme otevírat import, tedy budeme sem dovážet z jedné nebo možná z obou dvou těchto zemí účinnou látku, a to tedy ale za jejich ceny. Tím importem ovšem samozřejmě dojde k tomu, že budou vyváženy peníze českých pacientů, budou vyváženy peníze českých občanů zahraničním producentům. A já se ptám, proč by to nemohlo býti opačně. Proč bychom tedy na základě našich přísných bezpečnostních podmínek, tak jak jsou navrženy v tomto zákoně, nemohli pěstovat u nás v České republice, zaměstnávat naše lidi a odvádět zde v České republice daně. Tedy to je ta druhá rovina.
Mě osobně mrzí, že významná část mého pozměňovacího návrhu je nekompatibilní, nicméně stalo se. Doufám, že v budoucnu se najde prostor pro takovou úpravu, protože věřím, že jde o krok správným směrem.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji. Tím jsme vyčerpali přihlášky do rozpravy. Hlásí se ještě někdo z místa? Protože nikoho nevidím, rozpravu končím.
Táži se navrhovatele a zpravodaje, zda si přejí závěrečná slova. (Hlásí se poslanec Bém.) Prosím, pane kolego, máte slovo.
Poslanec Pavel Bém: Byl jsem požádán o rychlost, protože ještě před sebou máme tři návrhy zákonů a necelou hodinu, nebo málo více než hodinu na jednání. Takže budu velmi rychlý.
V reakci na některá vystoupení jenom kratičce znovu zdůrazňuji: Četl jsem, citoval jsem z platného zákona. Nejedná se o průlom do českého lékopisu.
Za druhé, nevytváříme žádnou novou instituci, žádnou novou agenturu, nezatěžujeme tedy státní rozpočet. Státní ústav pro kontrolu léčiv je zaběhanou institucí, existuje, má svoji organizaci, hierarchii, má své zaměstnance.
Dostupnost léčebného konopí a úhrady ze zdravotního pojištění nejsou předmětem tohoto návrhu zákona. My nepředpokládáme zatím, že bude léčebné konopí hrazeno ze zdravotního pojištění. Možná to je z hlediska dostupnosti pro pacienty chyba, ale v každém případě to je virtuální otázka, která k projednávání teď v tuto chvíli asi nepatří.
Na druhou stranu, byla tady zmíněna miliarda nákladů, které tento zákon přinese. Nevím, kde se toto číslo vzalo, ale jenom když se podíváme na vyjmenovaný okruh diagnóz, to jsou těžké diagnózy u onkologicky nemocných, umírajících pacientů, kteří jsou samozřejmě medikováni, a ta léčba stojí obrovské náklady. Jinými slovy, léčebné konopí tyto obrovské náklady bude dramaticky snižovat. To samé u chronických neurologických onemocnění. Ale i u těch dalších diagnóz z oborů, které jsem na začátku citoval. Tedy opak je pravdou, ve finále veřejné rozpočty, zdravotní rozpočty v tom konečném důsledku musí nutně ušetřit, protože samozřejmě ta spotřeba, konzumace těch léků, které dnes pacienti s těžkými diagnózami dostávají, je obrovská.
Na závěr - transparentnost, či netransparentnost. Já si v zásadě nedovedu představit transparentnější systém výběrového řízení na instituci, která získá státní licenci, než otevřené, veřejné, dvoukolové výběrové řízení. Já se ptám - co je víc, proboha? Co je transparentnější?
Pan kolega Bureš upozornil na jednu důležitou věc, která se týká ekonomiky, a tím pádem také částečně i dostupnosti. Já předpokládám a je možné, že ta úvaha, kdyby hypoteticky ten licencovaný subjekt měl možnost přes státní agenturu, tedy přes SÚKL, vyvážet, to znamená pěstovat v nějakém větším rozsahu, že by ty náklady výrobní byly nižší, a tím by se snížila cena na domácím trhu, a tím pádem zvýšila dostupnost pro české pacienty. Tato úvaha je zcela legitimní a já jsem přesvědčen, že si s ní pohraje Státní ústav pro kontrolu léčiv, protože to je instituce, která bude zodpovědná za vypsání příslušného výběrového řízení, na jehož konci bude udělení licence licencovanému subjektu v návaznosti na platné mezinárodní úmluvy.
Toť vše, děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji. Pane zpravodaji, přejete si závěrečné slovo? Ne. Pan kolega Kováčik, prosím.
Poslanec Pavel Kováčik: Pane předsedající, paní a pánové, přeji hezké dobré brzké popoledni.
Rád bych si tak jenom trošku povzdechl a chce se mi říct: pojďme to vrátit do druhého čtení. Protože dlouhá léta jsme tady respektovali jednací řád, který praví něco o tom, o čem se vede debata ve třetím čtení. A jestliže se tady místo načítání případných legislativně technických a jiných podobných návrhů vede znovu meritorní debata k jádru věci, ať už v rozpravě, ať už ve zprávě zpravodaje, ať už v dalších zprávách, tak mi připadá, že vlastně účelu té rozpravy, která byla v prvním a ve druhém čtení, nebylo dosaženo, na jednotlivých možná řešeních, která jednotliví poslanci a poslankyně, případně jednotlivé kluby, navrhující podporují, nebyla nalezena shoda, a proto, říkám znovu, se mi chce říci: pojďme to vrátit do druhého čtení a znovu se vrátit k té debatě.
Já to nenavrhnu. Já si jenom postesknu nad tím, že tady prostě někdy docela účelově možná kašleme na jednací řád. Pojďme se vrátit k respektu alespoň tohoto zákona. Děkuji. (Potlesk členů KSČM.)
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji. Pan kolega Stanjura.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Já v zásadě souhlasím s tím, že ve třetím čtení nemáme vést meritorní debatu, ale poprosil bych opozici, abychom se jí zdrželi všichni. Dneska to je minimálně třetí případ, kdy se vede meritorní debata ve třetím čtení. A je to špatně ve všech třech případech, a je jedno, jestli ji vedou vládní, nebo opoziční poslanci. Já s panem předsedou Kováčikem v tomto souhlasím. Pobavme se o tom na grémiu Sněmovny, pobavme se o tom na úrovni klubů, jaká pravidla psaná nebo nepsaná budeme vzájemně dodržovat a respektovat. Pak se takhle nebudeme zkoušet z toho, co je, nebo co není přípustné ve třetím čtení. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji. Ještě se hlásí pan poslanec Vojtěch Filip. ***