(9.50 hodin)
(pokračuje Váňa)
Vláda si svou nekompetentností a svou nekompetentní politikou poškozuje nejen své jméno, ale poškozuje zájmy střední třídy, zájmy nízkopříjmových skupin našich občanů. Mladí lidé, mladá manželství, rodiny s více dětmi, senioři, ti se dostávají díky nekompetentní vládní politice téměř do stavu nouze a do pásma chudoby.
Náš pan premiér, jak jsem již dnes vzpomenul, připustil, že umělecký dojem vlády není dobrý. Připustil, že v poločase vládnutí je splněno více než 60 procent slibů vládou daných. Pojďme se, dámy a pánové, společně podívat na to, jak naše vláda pracuje, jak naše vláda plní sliby.
Dámy a pánové, zprvu se vláda snažila navodit dojem týmového hráče. Sehraného sboru. Velmi brzy a velmi rychle se však ukázalo, že rozhodnutí, která jsou vládou přijímána, jsou výsledek jakési přetahované mezi jednotlivými členy vlády. Občané se tak často stávali nechtěnými svědky jakéhosi vládního varieté v přetahované o jednotlivá ministerská křesla. Je třeba připomenout, že nejaktivnějšími, nejpilnějšími bojovníky se často stali političtí nováčkové z Věcí veřejných, kteří, jejich optikou viděno, politickým zkušeným dinosaurům nenechali zadarmo ani milimetr vládního křesla. Ani milimetr vládního křesla tito političtí nováčci nepřenechali bez usilovného urputného boje. Současná vládní agenda se tak začala točit do víru vzájemných výpadů mezi jednotlivými vládními kolegy, a tak velmi rychle na povrch vyplavaly různé skandály, nenávist mezi jednotlivými členy vlády, jejich zášť.
Pozoruhodná byla a je i politická úmrtnost jednotlivých členů vlády, kde za dobu vládnutí fakticky nezůstává kámen na kameni. Je pravda, že každý ministr byl nezapomenutelný. Byl nezapomenutelný tím, jak vstoupil do paměti národa a jakou stopu za sebou na ministerstvu zanechal. A tak si vláda rychle vykoledovala zcela jasně nezpochybnitelný primát. Primát ve své akceschopnosti, a to v tom slova smyslu, že se vládě podařilo zmobilizovat a vyburcovat a poslat do ulic a na náměstí nejširší vrstvy veřejnosti.
Je třeba si připomenout, že ekonomická rozhodnutí vlády začala děsit postupně i otce zakladatele ODS, prezidenta Václava Klause. Nejistí najednou začali být i pravicoví giganti, majitelé rozsáhlých firem a korporací, kteří pochopili, že diletantská politika ODS ohrožuje jejich byznys, jejich kšeft, jejich finanční zájmy. I ti se začali proti politice ODS bouřit. I letití voliči ODS pochopili, že přenesení dopadu krize v smrtícím mixu s vládními reformami se šeredně vymstí na životní úrovni občanů, na středně- a nízkopříjmových skupinách lidí a roztočí vlnu a spirálu inflace. I tito voliči ODS pochopili, že bez rozmyslu škrty ve výdajích se bude snižovat koupěschopná poptávka občanů, dojde k vyvolání omezení spotřeby a to vše se odrazí vynuceným poklesem výroby a kruh se uzavírá.
Takže najednou se jakoby zázrakem začala shodovat rétorika opozice, rétorika voličů ODS, ale i rétorika podnikatelského sektoru. I zkušení bankovní manažeři, kteří rozhodně ideologicky nikdy nepatřili k obdivovatelům levice, i ti začali nevěřícně kroutit hlavami, když pochopili, že vládní zamilovanost do výdajových škrtů nezná mezí. I tito finanční stratégové pochopili, že největším strašákem a že největší hrozbou je nárůst nezaměstnanosti a že pro stát nejdražší je nezaměstnaný. Nezaměstnaný vždy je pro stát velkým rizikem. Vládě se neobvykle podařilo dosáhnout toho, že způsobila enormní nárůst napětí v sociální oblasti v celé společnosti. A politikou výdajových škrtů zmrazila růst životní úrovně. Ba pravý opak se stal pravdou, mnoho lidí začalo mít problémy s exekutory, s exekucí, s bankroty a s prudkým propadem své životní úrovně.
A tak si toho nemohli nepovšimnout i pravicoví komentátoři. I ti začali upozorňovat na chaotičnost vládních rozhodnutí, na chaotičnost vládních škrtů a na absenci prorůstových opatření. I tito pravicoví komentátoři začali upozorňovat, že vláda si vládne tak divně, jakoby trochu sama pro sebe. A hlavně opatření vlády jsou úplně odlišná od vlád ostatních okolních zemí, které také bojují s krizí a které naopak svoji prioritu spatřují v sérii prorůstových opatření.
Naše vláda však opustila principy prorůstových opatření. Naše vláda jako by nechtěla vytvářet nová pracovní místa. Jako by nechtěla nastartovat ekonomický růst. Jako by nechtěla zvyšovat koupěschopnou poptávku občanů. Jako by nechtěla podnítit růst výroby. Vláda zcela chybně opustila politiku státních investic, politiku státních investic do infrastruktury, a to zejména do oblasti dopravního stavitelství, do oblasti bytového stavitelství, do oblasti životního prostředí a tak bych mohl pokračovat dalšími odvětvími.
V dopravním stavitelství se téměř na určitou dobu dopravní stavby zastavily. Je to velká škoda a je to smrtící efekt pro sérii stavebních firem, který se promítne do nárůstu nezaměstnanosti. Platí princip, že tyto investice mají jakýsi multiplikační efekt, čili česky řečeno, vynaložená koruna plodí korunu novou, vynaložený kapitál plodí kapitál nový. Je to jakýsi na sebe navazující uzavřený cyklus. Vláda se zkrátka nesoustředila na státní investice do snižování energetické náročnosti, a to zejména v celé řadě odvětví. Vládní reformní kroky žádnými ve skutečnosti reformními kroky nejsou, ale je to jakési nahodilé látání děr.
V oblasti sociální zde došlo téměř k úplnému ohrožení a úplnému narušení poskytovaných sociálních služeb. ***