(9.20 hodin)
(pokračuje Váňa)
Na růžích neměli ustláno ani duchovní ani věřící. Ti, kteří chodili na náboženství, byli mnohdy označováni jako méněcenní či jako pošetilí. To já znám ze své vlastní životní zkušenosti, ze svého vlastního životního příběhu. Potom když ty děti povyrostly a nedej bože chodily do kostela, tak jim mnohdy bylo vyhrožováno, že budou mít problémy dostat se na střední školu. A tak to šlo dál.
Ale jedna křivda a jedna nespravedlnost, pane premiére, je nahrazena křivdou ještě možná daleko větší. Já vás hezky prosím, zkuste nám to, pane premiére, vysvětlit. Proto dál trvám na svém nesouhlasu s vaší odpovědí na moji písemnou interpelaci.
Děkuji. (Reakce z lavice.) Amen, kolego, amen.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: To bylo nesouhlasné vystoupení pana poslance Váni. Prosím, hlásí se pan poslanec Plachý. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jaroslav Plachý: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte mi, abych reagoval na předřečníka, který tady otevřel znovu, snad již potisící, téma církevních restitucí. Přiznám se, že jsem v projednávání nevystupoval, a to zejména proto, abych nenatahoval diskusi, která často pokračovala kontinuálně přes celou noc. Nyní je času dost, tak mi dovolte, abych shrnul základní aspekty, svůj osobní pohled na tuto záležitost.
Na rozdíl od pana poslance Váni jsem přesvědčen, že zákon jsme schválili za pět minut dvanáct, a vysvětlím proč. Páni biskupové, páni faráři nejsou vlastníky církevního majetku. To je snad nám všem jasné. Jsou pouze jeho správci. A každý správce cizího majetku je povinen postupovat s péčí řádného hospodáře, jinak mu hrozí paragraf trestního zákona porušení povinnosti při správě cizího majetku.
Co se proti těm letům devadesátým změnilo? Ústavní soud ve svém nálezu konstatoval, že postup Sněmovny, přesněji řečeno nečinnost Sněmovny ve věci církevních restitucí je protiústavní. Na základě tohoto nálezu některé soudy přijaly žaloby a začaly navracet majetek jednotlivým farnostem. Spory byly medializovány a všichni víme, že skončily vesměs úspěšně.
Nyní by tedy správcové církevní majetku měli postupovat s péčí řádného hospodáře. Měli by tedy podat žaloby na navrácení veškerého církevního majetku, ne jeho části, která je předmětem zákona, ale veškerého církevního majetku, tedy i toho, ve kterém momentálně má stát zřízeny různé řekněme bohulibé instituce. I tento majetek by měl být vrácen. Že budou úspěšní, to jsem už naznačil, v tom by asi problém opravdu nebyl. Ale v důsledku toho, že uspějí tito správcové církevního majetku u soudu, stát zaplatí veškeré soudní náklady, protože tyto spory prohraje. To je první velká rána, kterou stát obdrží, když nevezmu v potaz to, že bude vracet podstatně více majetku, než kolik je předmětem dohody v zákonu.
Má-li však správce být vyviněn z paragrafu porušení povinnosti při správě cizího majetku, tedy církevního, musí žalovat také náhradu škody. A já vás varuji, prostřednictvím pana předsedajícího pane poslanče Váňo, tyto náhrady škod sahají do let padesátých. A já vím, že vy velmi dobře víte, co je složená úroková míra. Dejte si do kalkulačky 1,03, což znamená tříprocentní úrokovou míru, dejte to tam na šedesátou. Když to budeme spolu násobit, uvidíte, jaké číslo vám vyjde. Tyto hodnoty náhrady škod někdy z padesátých let nabývají při tomto výpočtu astronomických hodnot. To je obrovská rána, kterou bychom museli my všichni, tento stát, zaplatit.
Věřím, že si to uvědomujete a že je vám tedy jasné, že jsme zákon schválili za pět minut dvanáct a že tato povinnost nepadla na vás - já tedy doufám, že volby nevyhrajete, ale přesto přese všechno kdyby to padlo na vás, tak vás ujišťuji, že si s tím nebudete vědět rady. Nebudete na to mít peníze, protože pokud by toto běželo soudní cestou, tak se z toho zbortí pravděpodobně další státní rozpočet. Jakákoliv dohoda s církvemi je lepší než soudní cesta. Mimochodem, ta by poškodila nejenom stát, ale samozřejmě i církve, protože by byly vnímány jako ty, které dávají státu téměř ránu z milosti v době, kdy je krize. Proto jsem rád, že přes veškeré vaše obstrukce, trvající často několik nocí, několik dnů, jsme dokázali tuto dohodu přijmout. A já osobně jsem přesvědčen, že jakákoliv dohoda je opravdu lepší než soudní cesta.
Vy byste nám měl poděkovat. Vy namísto toho nás za to kritizujete. Jsem přesvědčen, že by bylo lepší, kdybyste se věnoval řízení svého hejtmana například tím, že ho uchopíte za správný orgán. Děkuju.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: O slovo se hlásí premiér Petr Nečas.
Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Za prvé jsem velice rád, že mohu odpovědět na tuto písemnou interpelaci pana poslance Váni. Za druhé, pane poslanče, zapomněl jste si tady vodu, tak si ji tady potom prosím vyzvedněte.
Nyní k samotnému meritu věci. Je známo, že v zákoně o půdě z roku 1991 se objevil blokační paragraf na církevní majetek s přímým poukazem na přijetí prováděcích zákonů, které však nebyly přijaty až do chvíle, kdy je vláda pod mým vedením připravila a Parlament schválil. Proto byl také připraven tento návrh zákona, který závazek daný v devadesátých letech naplňuje. Celospolečenská diskuse na toto téma probíhá už od té doby, tedy plných dvacet let. Výsledkem je unikátní dohoda státu a sedmnácti církví a náboženských společností. Vlády sociální demokracie přitom promeškaly příležitost napravit tyto křivdy totalitního režimu. Mimochodem, nechci sociální demokracii v souvislosti s její nedávnou kampaní podezírat, že ve skutečnosti jí o žádné narovnání vztahů státu a církve nejde a nikdy nešlo. ***