(14.20 hodin)
(pokračuje Klasnová)
Věci veřejné i proto, že byly součástí vlády, na tyto sliby nezapomínají a dobře si je pamatují. Předstupuji proto před vás s velmi vážným znepokojením ze současného vývoje, z aktuálního stavu vyjednávání o další budoucnosti systému poskytování zdravotní péče od 1. ledna 2013. Relativně v tichosti, ale především zcela chaoticky a nekoncepčně se Ministerstvo zdravotnictví rozhodlo redukovat síť zdravotnických zařízení. O tom, jaké a kde budou nemocnice, rozhodují dle memoranda uzavřeného v červnu zdravotní pojišťovny, ačkoliv odpovědnost za síť zdravotních zařízení musí nést stát v součinnosti s kraji. Výsledkem je, že ačkoliv koncem roku vyprší smlouvy mezi zdravotními pojišťovnami a nemocnicemi, nejsou uzavřeny následné dohody. Pojišťovny sice ustoupily, pokud vím a z médií jsem se dozvěděla, zhruba ve třech krajích, v Jihočeském kraji zcela, v Jihomoravském s výjimkou Hustopečí, kde bude prodloužena smlouva pouze na tři roky, a v Plzeňském kraji kromě rokycanské nemocnice, která také získá smlouvu jen na překlenovací období. Tam ale jednaly kraje nad rámec svých povinností a zbývají ještě další kraje, ve kterých do budoucna není garantována jistota poskytování zdravotní péče.
Dámy a pánové, podle mne je šokující, že tři týdny před koncem roku zůstávají osudy mnoha regionálních nemocnic, a tedy jejich odborného personálu a stovek pacientů, velmi nejisté, ať už jde o středočeský region či Ústecko nebo Liberecko. Obávám se, že řada občanů České republiky je tak vystavena bezprecedentnímu nebezpečí a nejasnému výhledu, jakou péči budou moci v příštím roce čerpat. Podle aktuálních údajů Asociace českých a moravských nemocnic se má osm nemocnic rušit bez náhrady. Osm nemocnic! Dalších dvanáct nemocnic by mělo dostat smlouvu pouze na překlenovací období.
Dámy a pánové, je zapotřebí si uvědomit, že to je de facto likvidační, protože to nepřipouští další rozvoj nemocnic.
Ve 108 nemocnicích by mělo být zrušeno jedno a více oddělení. Existuje tedy pouhých 44 nemocnic, kterých by se škrty neměly týkat vůbec.
Dámy a pánové, smlouvy nelze stihnout uzavřít do konce roku. Prvního ledna tak vznikne bezesmluvní krajně nejistý stav, a to především pro pacienty. Pojišťovny nyní navrhují dočasné smlouvy na půl roku pro všechny nemocnice, aby byl čas situaci dořešit, což ale zcela odmítá Asociace českých a moravských nemocnic. Hrozí, že pojišťovny budou hradit jen neodkladnou péči, nemocnice nebudou mít postupně peníze na provoz, natož na investice.
Pacienti se stávají rukojmím. Stát zcela rezignoval na garance zdravotní péče, byť toto je jeho základní úkol. Zcela rezignoval na garanci nemocničních lůžek a adekvátního zázemí pro pacienty. Asociace českých a moravských nemocnic varuje, že se může zastavit následná péče až pro 25 tisíc pacientů. Hovoří se o redukci až 6 tisíc lůžek. Opět vycházím z údajů, které objevíme v médiích. Nikdo neví, jaký bude konečný počet. Zbývají pouhé tři týdny do konce roku a nikdo nic přesně neví.
Už jsem řekla, že některé kraje si vyjednaly s pojišťovnami podmínky pokračování poskytování zdravotní péče. V současnosti se však ruší páteřní a v poskytování lékařské péče levnější nemocnice, které však nemají v zádech mocného zastánce. Budou uzavírány především malé oblastní nemocnice. Pokud se začne péče likvidovat v malých nemocnicích, lidé se budou přesouvat do fakultních nemocnic, kde je péče dražší. Žádná úspora nenastane, spíše jen zmatek a frustrace pacientů.
To všechno se týká především akutní péče, nicméně má být rušena i následná péče. Budou se rušit lůžka LDN. Tam je obložnost 90 % a je to maximum možného, rozhodně zde není žádný prostor pro další redukci.
Impuls k těmto změnám vzešel z Ministerstva zdravotnictví, byť se tak stalo, jak jsem zdůraznila, relativně v tichosti, byť se tak stalo na základě memoranda mezi Ministerstvem zdravotnictví a zdravotními pojišťovnami. Je zcela namístě žádat zde ministra zdravotnictví, jak už to někteří kolegové činili i v rámci interpelací, ale já si myslím, že by to mělo být velké téma, o kterém by měli mít možnost diskutovat všichni poslanci, protože všichni jsme byli zvoleni za některé regiony, kterých se určitá redukce nemocničních zařízení dotkne, je zcela namístě žádat zde ministra Hegera o vysvětlení kroků jeho ministerstva.
Ministerstvo nemá být na straně pojišťoven, má být neutrální ve svých rozhodováních. Ministerstvo zdravotní pojišťovny koordinuje, a pokud takto postupují zdravotní pojišťovny, tak je to kvůli Ministerstvu zdravotnictví.
Úspory, které - jak jsem tady už zdůraznila - mají nastat redukcí těchto nemocničních lůžek, jdou jasně na úkor pacientů, a navíc je velmi složité říci, jaké úspory ve finále z toho vzejdou.
Ráda bych zdůraznila, a už jsem tady několikrát opakovaně říkala, že Ministerstvo zdravotnictví zcela selhalo v tom, co slibovalo. Zcela selhalo v reformě zdravotnictví, v tom, že se zavede nadstandard. Původně se mělo ušetřit a byla to taková vize koalice, že by se mělo ušetřit 5,5 mld. korun ročně. To měla být úspora, kterou měla přinést reforma zdravotnictví. Nic takového se nestalo. Místo toho jsme tady svědky, že se v tichosti budou rušit nemocniční lůžka, kdy Ministerstvo zdravotnictví mlčí a přenechává veškerá klíčová vyjednávání na krajích a pojišťovnách, aniž by fungovalo jako odborný garant a dohled. V některých z těch největších krajů se tedy zachová zdravotní síť téměř beze změn, naopak v jiných regionech hrozí uzavření několika významných nemocničních pracovišť.
A já se, pane ministře, ptám, na základě jakých parametrů došlo vaše ministerstvo k těmto rozhodnutím. Proč navíc zpočátku tak nesystematicky, spekulativně a nátlakovou formou. Proč se tato rozhodnutí neprojednávají transparentně, v souladu s programovým prohlášením vlády, za účasti místních samospráv, pacientů, odborného zdravotnického personálu, na základě zveřejnění rozhodujících kritérií, a ne za oponou v sídlech zdravotních pojišťoven a kanceláří v krajích.
Od Ministerstva zdravotnictví bych očekávala aktivní roli při řešení této krizové situace, kdy už zbývají v podstatě jen dny do vypuknutí chaosu, určení základních pravidel a lhůt pro uzavírání smluv. Jsem pro to, aby ministerstvo vyvíjelo tlak na nemocnice se slabšími výkony. Ty opravdu neschopné jistě lze uzavřít, ale nesmí se tak dít jen na základě komerčního rozhodování pojišťoven, bez ohledu na pacienty. Kritéria kvality musí určovat zejména Ministerstvo zdravotnictví. A stejně tak by měl resort dohlížet i na spravedlivé platby pojišťoven nemocnicím, aby nedocházelo k tomu, že za stejný výkon vyplácí pojišťovna každé nemocnici jiné peníze. V tomto kontextu by jistě pomohlo transparentní zveřejňování uzavíraných smluv, tak jak po tom Věci veřejné delší dobu volaly.
Pane ministře, žádám vás, abyste se vážnou situací v otázce zdravotní péče v krajích, kde situace není zdaleka dořešena, zabýval a pomohl ji systémově řešit. Jinak totiž hrozí řada nevratných procesů, na které doplatí tamější zdravotní personál, ale především pacienti. A pak se ptám, k čemu je tedy resort Ministerstva zdravotnictví.
Dámy a pánové, já proto požaduji, jak jsem říkala na začátku, zařazení nového bodu této schůze Informace ministra zdravotnictví k omezování zdravotní péče v České republice a prosila bych o jeho pevné zařazení po projednání bodu 133, pokud tento bude schválen jako první bod této schůze.
Děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Paní předsedkyně, před vámi vystupovat pan místopředseda Zaorálek a žádal o zařazení bodu 132 po již pevně zařazených bodech dnes, takže já se vás potřebuji zeptat - vy chcete po projednání bodu číslo 133, což je první dnes pevně zařazený bod, to je zatím jediný pevně zařazený - tak jestli byste souhlasila s tím, že to bude až po bodu navrženém panem místopředsedou Zaorálkem, jako třetí bod. (Poslankyně souhlasí.)
Pan předseda Stanjura. Prosím.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Hezké odpoledne, vážená paní předsedkyně, kolegyně a kolegové, mám několik návrhů k pořadu jednání.
Za prvé navrhuji vyřadit bod číslo 135, sněmovní tisk 555, dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy, z této schůze. ***