(14.20 hodin)
(pokračuje Braný)
Já nebudu zmiňovat základní charakteristiky tohoto vládního návrhu, jaká je problematičnost jeho východisek, jeho vratkost, jeho celková finanční rizika. O tom zde již hovořili někteří přede mnou a vcelku velmi výstižně.
Nejenom v řadách politické opozice stávající Nečasovy vlády, ale i od odborů zaměstnavatelských sdružení zaznívá, že by měla být zohledněna řada strukturálních problémů. Neodpustím si ale stručné konstatování, že ani tento nejnovější vládní rozpočtový návrh nevychází z věcné a argumentačně podložené a zdůvodněné střednědobé prognózy rozvoje ekonomiky státu. Není tedy založen na žádném programu růstu ekonomiky a zaměstnanosti. Podle mého názoru je právě toto jedním z jeho největších nedostatků.
V naší zemi nepochybně schází pracoviště, které by bylo schopno formulovat cíle hospodářské strategie ve střednědobé i dlouhodobé perspektivě a cesty její realizace. Stávající pravicové koncepty řešení současné hospodářské situace jsou, promiňte mi to prosím, pouhým nedostatečným příštipkařením, mnohdy jen pouhou hrou se slovy.
Vezměme si třeba nově uplatňované vládní kroky sociální a daňové. Je si stát, resp. jeho současná vládní administrativa, vědom všech jejich souvislostí? Vždyť například souběh opatření v oblasti snížení valorizace důchodů, zvýšení DPH spolu s výrazným zvyšováním cen energií a letos končící deregulací nájmů postihne nejvíc právě důchodce a mladé rodiny. Jsou to kroky, které ve svém souběhu budou posilovat oblast hmotné nouze a chudoby. To jsou příliš závažné věci, které však zřejmě současná vládní administrativa vůbec nebrala v úvahu.
Nebo z jiného soudku. Jak se nově uplatňované vládní kroky promítnou do rozpočtů krajů, měst a obcí a také do rozpočtů zdravotních pojišťoven. Hovořit o tom, jaké jsou platby státu do zdravotní pojišťovny za pojištěnce státu je zbytečné a desetitisícová hranice - té se to ještě zdaleka neblíží, i když víme, že průměr v současné době na jednoho pojištěnce, aby to bylo na požadované úrovni a ve smyslu hospodárného užívání prostředků ve zdravotnictví, je kolem 12 až 15 tisíc. Toho nedosahujeme.
Z hlediska obcí - tady nechci rozebírat ani otázku stropování daní do této oblasti. V oblasti měst, obcí a krajů rozpočtovým určením daní jsme udělali některé změny, ale není úplně jasno těch 12 miliard z hlediska fondů, z jaké to půjde vlastně částky, z jaké podpory, jestli to není vlastně jenom přesun peněz fiktivní, protože by se přesto do těch obcí měl dostat i normálně z hlediska cíleného investování a rozvoje infrastruktury a dalších věcí potřebných, které jsou. Nyní to bude rozprostřeno do rozpočtu. Budiž.
Zároveň se tam i promítá asi 1,5 mld. za školství a příspěvek na žáka těch 1 300 jsme z rozpočtu ztratili a financování školství je zatím v nedohlednu, i když se slibuje, že se zde udělá základní změna. Podívejte se, jenom z hlediska školství, exkluzivitu, teď myslím ve smyslu financování, mají církevní školy. Církevní školy mají zejména na provoz hrazeno vše ze sta procent, co potřebují, to stát proplatí. To je exkluzivita, kterou ostatní už nemají. Ať jsou to školy krajské, vyšší odborné, střední, učiliště, tam se provoz dotuje - a výrazně - částkou z krajů. Když je to školství obecné, platí to samé. U soukromého je to další kapitola. Nebyla vůle udělat to jako veřejnou službu v minulosti školství a dnes se potýkáme s těmito problémy.
Zazněla tady výtka od pana Bárty jak to dělají v jednom kraji. Ony ty problémy budou i v jiných krajích, komunisté se sociálními demokraty. Jsem rád, že dali takového člověka na školství, který ty problémy pomohl rozjet, a financování se určitě bude lépe řešit teď vládám krajským. On tu není přítomen, snad chápe ten sarkasmus, který mám ve svých slovech.
Hlavní potíž dále je v tom, že Nečasova vláda má sice strategii rozpočtových úspor, avšak nemá strategii růstu. Nelze si nevšimnout, že bez té ale dnes nemá nic než de facto pouze strategii recese, která úspory proměňuje v sebezničující snahu, vedoucí ke smršťování ekonomických výstupů. Nově ordinované fiskální úspory dále zrychlily toto smršťování ekonomiky. Navíc, jak se recese prohlubuje a přináší širší fiskální schodky, bude nutné další kolo úspor.
Jistě nelze říci, že by Nečasova vláda neusilovala o žádná prorůstová opatření. Formulovala je koncem letošního dubna, ale je nutno o nich říci, že jsou svým rozsahem nedostatečná a hlavně začnou působit, pokud vůbec, až po mnoha letech. Snad by jen bylo možné v souhrnu charakterizovat tyto výstupy vlády asi takto. Zvyšujeme konkurenceschopnost, kvalitní infrastrukturu výborným vzdělávacím systémem, kvalifikovanou pracovní silou, kompetentní veřejnou správou a nízkou úrovní korupce. Ale i tyto zamýšlené kroky jaksi vládě unikají.
Ve vládní politice postrádám taková rychle působící opatření, jako jsou například pečlivě cílené programy, které by podporovaly zapojení malých a středních českých firem do programu stimulujícího hospodářský růst. Měly by to být činnosti pracovně náročné, nepříliš složité na dlouhodobou přípravu, například řádově větší než doposud podpora zateplování soukromých i veřejných budov, protipovodňová opatření, oprava silnic a mostů, rekonstrukce památek apod. Jistě by za úvahu také stál program výstavby například 50 tisíc nájemních bytů při zaměření státních investičních pobídek na perspektivní obory.
Dále by mělo jít o razantnější podporu malých a středních podniků ze strany Českomoravské záruční a rozvojové banky. Stát by měl zvýšit kapitál v České exportní bance, v Českomoravské rozvojové a záruční bance a Exportní a garanční agentuře za účelem podpory exportu a rozvoje malých a středních firem. Nově zřízený státní investiční fond, do kterého by měla být napumpována 1,3 mld. korun především pro technologické firmy se zajímavými nápady a nedostatkem investičního kapitálu, je jistě dobrým počinem, ale obávám se, že pouze toto nebude stačit. Jistě žádoucím krokem by mohl být kupříkladu úvěr od Evropské investiční banky a zavedení mikroúvěru pro malé firmy. Řádově větší by vůbec měla být podpora inovací začínajícím firmám a podpora energetických úspor ve firmách.
Inspirativní by pro nás mohly být třeba příklady ze zahraničí, například britský plán na podporu developerů. Cameronova vláda chce dát developerům k dispozici tisíce akrů půdy v rámci programu Stavte nyní, zaplaťte později. Britská vláda si slibuje v rámci tohoto programu postavení 100 tis. domů a vytvoření 200 tis. nových pracovních míst.
Samozřejmě naše opoziční evergreeny s cílem zvýšit rozpočet příjmů - registrační pokladny, zvýšení daně z příjmu firem o 1 až 2 procentní body pásmově, diferencované daně z majetku, daňová progrese apod. Ty tady jsou a nabízíme je, ale tomu zatím není nasloucháno.
Takovéto kroky ovšem Nečasova vláda ani nezvažuje, natož aby je uskutečnila. Základní prioritou hospodářské politiky současné vlády je likvidace strukturálního deficitu veřejných financí ve výši 90 až 100 mld. korun. Ovšem povaha tohoto deficitu veřejných rozpočtů je dána především tím, že hospodářská politika našich vlád usilovala o co největší pokles daňové kvóty. Výsledkem tohoto úsilí je pak zhruba o 5 až 7 bodů nižší daňová kvóta, než je průměr v zemích Evropské unie. Když je deficit veřejných financí příliš malý, jako například v roce 2007, pravicová vláda sníží daně pod záminkou, že to podnítí hospodářský růst. Ten se ovšem nijak nekoná, a tak reálné výsledky pravicového hospodaření jsou poměrně smutné. Za posledních šest let pravicových vlád se státní dluh České republiky zdvojnásobil, vzrostl zhruba z 800 mld. ke konci roku 2006 na více než 1 600 mld. v letošním září, tedy o 800 mld. korun.
Je zřejmé, že selhalo vládní pravicové úsilí, které udělalo z boje proti růstu státního dluhu hlavní cíl své hospodářské politiky. Nic jiného není dle vlády důležité. Ani hospodářský růst, inflace, zaměstnanost, podpora exportu či udržení sociální soudržnosti. ***