(10.40 hodin)
Poslanec Pavel Suchánek: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Jak jste již řekla, rozpočtový výbor projednal tento tisk na své 40. schůzi 26. listopadu tohoto roku a po dlouhé diskusi přijal usnesení pod číslem 857/1, kde Sněmovně doporučuje schválit státní rozpočet na rok 2013, tak jak jej předložila vláda. Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová To bylo slovo zpravodaje. Nyní otvírám obecnou rozpravu. Část přihlášených vidíte na informační tabuli, ale jsou před námi tři přihlášky s přednostním právem. Nejprve dostane slovo pan poslanec Bohuslav Sobotka, poté pan místopředseda Sněmovny Lubomír Zaorálek, poté pan kolega Jeroným Tejc. Prosím, pan poslanec Sobotka má slovo.
Poslanec Bohuslav Sobotka: Hezké dopoledne dámy a pánové, vážená paní předsedkyně, vážená vládo. Dnes tady už napodruhé zahajujeme diskusi během letošního podzimu k nejdůležitějšímu zákonu, který schvaluje Poslanecká sněmovna. Koneckonců schválení zákona o státním rozpočtu jednoznačně vymezuje pozici Poslanecké sněmovny i vůči vládě a snad s výjimkou hlasování o vyjádření nedůvěry vládě je to ten nejsilnější nástroj, který Poslanecká sněmovna má a který má proto, aby byla schopná ovlivnit rozpočtovou politiku státu. A jestliže my tady máme možnost ovlivnit rozpočtovou politiku státu, tak to vlastně znamená, že nepřímo ovlivňujeme veškeré politiky vlády, které budou v příštím roce i na základě přerozdělení peněz ve státním rozpočtu financovány. Dnes tady tedy nevedeme nějakou účetní debatu, ale vedeme také diskusi o tom, jak bude příští rok fungovat česká ekonomika, jestli budou vytvářena nová pracovní místa, a vedeme také debatu o tom, jak kvalitně budou poskytovány veřejné služby, které jsou financovány z daní ve prospěch občanů České republiky.
Máme 28. listopadu. Dovolte mi, abych nejprve pogratuloval vládě, že se jí podařilo předložit návrh zákona o státním rozpočtu tak, že ho můžeme projednávat 28. listopadu letošního roku. Do konce roku zbývá měsíc, a máme tedy měsíc na to, abychom tady na půdě Poslanecké sněmovny tento zákon seriózně projednali. Já alespoň doufám, že vláda má zájem na tom, abychom rozpočet projednali seriózně, protože je to skutečně významný zákon. Otázka je, jestliže nám stačí měsíc na to, abychom zákon seriózně projednali, jestli bychom neměli do budoucna upravit praxi v Poslanecké sněmovně, a jestli by tedy nestačilo, aby vlády předkládaly tento rozpočet standardně v takovémto termínu, jestliže teď tedy máme měsíc a zkracují se všechny možné termíny, aby se tady vedla debata o rozpočtové politice státu v příštím roce. Já to samozřejmě navrhuji v zásadě z legrace, protože podle mého názoru je to neseriózní a Poslanecké sněmovně to příliš nepřidává na váze, jestliže se tady sejdeme 28. listopadu a jsme pod tlakem rizika rozpočtového provizoria, které by nastalo, pokud bychom státní rozpočet neschválili do konce měsíce prosince.
Já myslím, že v této Sněmovně se nenajde nikdo, kdo by si přál rozpočtové provizorium, kdo by chtěl tady vést politický zápas až s takovými důsledky, že by Česká republika neměla schválený státní rozpočet do konce letošního roku. Sociální demokracie si také nepřeje rozpočtové provizorium, ale pokládáme za velmi důležité upozornit na fakt, že v důsledku neschopnosti vlády, v důsledku koaličních sporů, v důsledku toho, že ještě stále není schválena potřebná legislativa, na základě které by tento rozpočet měl v příštím roce fungovat, v důsledku toho všeho tady seriózní debatu o rozpočtu začínáme až 28. listopadu. Vládní koalice přitom měla spoustu času. Měla spoustu času v létě, aby jednala, měla spoustu času počátkem podzimu. Ty problém se nemusely řešit na poslední chvíli.
Chci také upozornit, že daňový balíček, který zatím bude projednávat Senát a na kterém tento rozpočet stojí, tak daňový balíček tady byl na týden přerušen jenom proto, abychom čekali na výsledek kongresu Občanské demokratické strany. A jestliže Senát tento daňový balíček zamítne, což lze reálně očekávat, tak tady znovu o něm v Poslanecké sněmovně budeme hlasovat až na konci měsíce prosince a souvisí to i se schvalováním státního rozpočtu.
Myslím si, že vláda si vůči Poslanecké sněmovně a vůči celé české společnosti nepočíná odpovědným způsobem a vystavuje zemi tomuto stresu a vystavuje zemi zbytečně takovému napětí a do značné míry také legislativnímu zmatku.
Já jsem velmi pozorně poslouchal úvodní vystoupení pana ministra financí a očekával jsem, že řekne, jaký vliv bude mít státní rozpočet v příštím roce na fungování české ekonomiky. My totiž nejsme v jednoduché situaci. Už páté čtvrtletí po sobě je česká ekonomika v recesi, to znamená, že už pět čtvrtletí po sobě naše země ekonomicky klesá. Když se podíváte na čísla v historické řadě, tak naposledy na tom byla Česká republika takto špatně na přelomu let 1996 až 1997. Tehdy jsme zaznamenávali, bylo to na konci poslední vlády Václava Klause, tehdy jsme zaznamenávali vleklou strukturální krizi, která se projevila výrazným propadem hrubého domácího produktu, a česká ekonomika klesala či stagnovala. My jsme teď ve fázi druhé nejdelší recese v novodobé historii. Zdá se, že vlastně tato vláda ani nic jiného než recesi není schopna zplodit.
Pokud se podíváme na návrh rozpočtu, tak ten je absolutně pasivní a absolutně rezignuje na jakékoliv snahy v příštím roce s hospodářským propadem a s rostoucí nezaměstnaností cokoliv udělat. Zdá se, že vláda dělá stále stejné chyby. Zajímá ji jenom otázka snížení schodku státního rozpočtu a zcela rezignovala na jakoukoliv hospodářskou politiku. To znamená, že ji nezajímá reálná ekonomika, nezajímá ji otázka životní úrovně občanů, nezajímá ji téma nezaměstnanosti a soustředí se pouze na to, aby vyhověla ratingovým agenturám a prodávala státní dluhopisy s co nejnižším úrokem. Já se domnívám, že takováto redukce rozpočtové politiky pouze na obchodování se státními dluhopisy je velká chyba a naše země na to doplácí a my ztrácíme roky a roky a roky v důsledku toho, jaká se v naší zemi dělá rozpočtová a daňová politika.
Když se podíváme do okolních zemí, všechny okolní země se musí vypořádávat s problémy, které dnes v Evropě vidíme, ale řada okolních států je na tom lépe než Česká republika a i v té současné obtížné situaci, které čelí celá Evropa, tyto země rostou. Roste ekonomicky i Slovensko, roste ekonomicky i Polsko, jenom česká ekonomika jde dolů. A rozpočet s tím samozřejmě souvisí. Pasivita vlády, pokud jde o rozpočet na příští rok, je trestuhodná a bohužel na ni doplatí občané České republiky. Bohužel na ni doplatí lidé, kteří v důsledku tohoto rozpočtu příští rok přijdou o práci, doplatí na to lidé, kteří v důsledku tohoto rozpočtu budou mít i příští rok pokles svých reálných příjmů, ať už jde o zaměstnance veřejného sektoru, nebo jde třeba o seniory. Prostě tento rozpočet se projeví negativně v ekonomice, projeví se negativně i v životní úrovni, a proto sociální demokracie před tímto rozpočtem varuje.
Není možné debatu také oddělit od kroků, které se vláda rozhodla v souvislosti s rozpočtem podniknout. Chci připomenout, že takovýto rozpočet byl sestaven jen na základě plánu na další zdražování veškerého zboží a služeb v důsledku zvyšování daně z přidané hodnoty. Ministr financí tady hovořil o rekordní letošní inflaci, která se bude zřejmě pohybovat přes tři procenta. To je přece vysoká inflace a nikdo z ní nemůže mít radost. Příští rok možná inflace zpomalí někam ke dvěma procentům, ale stále to bude hodně, pokud se podíváme na čísla očekávaného nárůstu mezd či spíše stagnace mezd, který nás čeká v příštím roce. Důsledkem zvyšování DPH je zdražování, je zvyšování cen a zhoršování životní úrovně velké části obyvatel naší země. ***