(16.00 hodin)
(pokračuje Votava)
Nemají jen v pravém slova smyslu nahradit rodinu. Správně by si podle tvůrce zákona ani neměli vytvářet se svěřenými dětmi nějaké pevné citové pouto. Budou to jen takoví státem placení pečovatelé a dohlížitelé. Když si s dětmi nesednou nebo nastane nějaký problém, tak je prostě vrátí, děti půjdou o dům dál, třeba i několikrát.
A já se musím zeptat: Tak jaký je rozdíl mezi takovou pěstounskou péčí a dětským domovem? Proč chceme bourat zavedené a fungující a narychlo a nepřipraveně budovat něco, co nepřináší žádnou novou kvalitu, spíš naopak? A to jsem se vší vážností řekl, že si vážím lidí, kteří si vezmou děti do pěstounské péče. Proč raději neusnadníme adopce? Proč neomezíme práva rodičů, kteří si v některých případech jen odloží děti do státní úschovy? Ale bohužel takových rodičů je také dost.
Mám z tohoto zákona pocit, že má řešit problémy někoho úplně jiného než opuštěných dětí. A můžu se domnívat, čí problémy má řešit. Má snad řešit, s tím že se postupně budou rušit dětské domovy, problémy státního rozpočtu? Někomu se možná líbí lukrativní budovy, ve kterých jsou tato zařízení. Nebo už je tak málo příležitostí, jak kořistit na státu, že přijdou vhod i sociální služby? Teď mám na mysli třeba všelijaké agentury, které budou vyhledávat a vzdělávat nové pěstouny. Nevím, mohu jen hádat, to samozřejmě ukáže až budoucnost.
Kdyby však státu šlo opravdu o ty děti, zaměřil by se také na to, co s nimi bude, až opustí dětský domov nebo pěstouny. Prozatím je to tak, že pokud skončí svou přípravu na vzdělání a bylo jim osmnáct, musí si sbalit kufry a jít. I to je problém a myslím problém, který by se měl nějakým způsobem řešit. Některým domovům se podařilo zřídit takzvané startovací byty nebo byty takzvaně na půl cesty. Není jich tedy dostatek, je to opravdu jen na chvíli. Ale myslím si, že i stát by měl toto podporovat. Měl by podporovat, aby při dětských domovech vznikaly právě startovací byty a byty takzvaně na půl cesty. Dětem prostě chybí zázemí rodiny, která jim poskytne ubytování, radu, třeba i finanční pomoc do začátku, než se mladý člověk postaví na vlastní nohy. Tohle pěstounská péče, tak jak s ní počítá zákon, bohužel nijak neřeší.
A nemohu samozřejmě také souhlasit, že v tomto zákonu se objevil přílepek sKarty. To už v žádném případě. Myslím si, že tady o tom hovořil i pan kolega Sklenák, který vyjadřoval názor celého poslaneckého klubu sociální demokracie. Já se samozřejmě k tomuto názoru sociální demokracie, našeho klubu, připojuji a i pro to, co jsem řekl ve svém projevu, nebudu pro tento zákon hlasovat. Nepodporuji jej. (Potlesk poslanců sociální demokracie.)
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji. Dalším přihlášeným je pan kolega Seďa a připraví se paní kolegyně Kohoutová.
Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, pane předsedající. Vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, dnes se má završit dlouhý legislativní proces návrhu zákona, který od svého počátku vyvolával odborné polemiky. Jak zastánci pěstounské péče, tak zastánci fungujícího systému sociálně-právní ochrany dětí se doposud neshodli.
Osobně podporuji postupné rozšiřování pěstounské péče, ale takové, která bude mít příznivé důsledky na péči a vývoj dětí. Proto mi v návrhu zákona od počátku schází delší přechodné období, které by umožňovalo zamezit problémům, které ještě jednou zdůrazním.
Za prvé. Zákon nevytváří okamžitou náhradu současnému fungujícímu systému sociálně-právní ochrany dětí prostě proto, že zájemci o dlouhodobou pěstounskou péči spíše ubývají. Zákon pominul vtělit do systému, že lze předat do předadopční a adopční péče i z přechodné pěstounské péče. Zákon zhoršuje pozici prarodičů i pěstounských rodin se třemi či více dětmi. A také není pravdou, že novela zákona usnadní osvojování dětí, protože podle odborníků bude v budoucnu problémem zajišťovat péči pro děti jakkoli hendikepované, o které pěstouni zájem mít nebudou.
Za druhé. V návrhu vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí k projednávané novele zákona o sociálně-právní ochraně dětí jsou uvedeny tyto základní problémy: Sociální šetření bude možné provádět jen v pravidelné pracovní době, kdy jsou lidé v zaměstnání, takže většina šetření bude muset být předem ohlášená. Standardy č. 4b a 8d jsou nesplnitelné, neboť jinak by musel být současný počet pracovníků navýšen na dvojnásobek, s čímž ovšem novela nepočítá. Na každé dítě v evidenci se bude muset zpracovávat obsáhlé vyhodnocování situace dítěte a jeho rodiny a individuální plán ochrany dítěte, čímž nesmírně naroste administrativní zatížení pracovníků na úkor práce v terénu.
Za třetí. Není pravdou, že pěstounská péče je nejlacinější typ náhradní výchovné péče. Tím je osvojení a svěření do výchovy třetí osobě, poté následuje dlouhodobá pěstounská péče. Přechodná pěstounská péče je téměř srovnatelná s náklady ústavní výchovy.
Za čtvrté. Novela zákona opomněla stanovit, že děti mohou jít z přechodné pěstounské péče anonymně na základě rozhodnutí orgánu pro sociálně-právní ochranu dětí do péče budoucích osvojitelů. Proto se již nyní chystá další změna zákona.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, podle pana prezidenta byl zákon přijat pod tlakem mezinárodních institucí. Jsou obavy z rušení kojeneckých ústavů a zejména novela vnímá pěstounskou péči nikoliv jako poslání, ale jako zaměstnání.
Osobně souhlasím s tvrzením, že děti nejsou a nemohou být zbožím. Na tuto skutečnost navrhovaný zákon velmi málo pamatuje. Proto i dnes nemohu a nebudu hlasovat pro podporu tohoto návrhu zákona.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců sociální demokracie.)
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji. Dále je přihlášena paní kolegyně Kohoutová, připraví se pan poslanec Šlégr. Prosím.
Poslankyně Lenka Kohoutová: Pane místopředsedo, dámy, pánové, já bych chtěla jenom vysvětlit takovou maličkost, abychom si všichni dobře rozuměli, a to je pozměňovací návrh, který dneska prošel hodně médii. Je to pozměňovací návrh pana kolegy Cempírka. Já jsem se s ním dohodla, že tady vysvětlím, oč jde.
Tento pozměňovací návrh říká, že kartou sociálních systémů bude hrazena nejenom - nejenom (s důrazem) - podpora v nezaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci, ale také - ale také (s důrazem) - kompenzace podle § 44b.
Já bych řekla těm, kteří nevíte přesně, co je to kompenzace podle § 44b - je to poskytování dávek nemocenského pojištění s výjimkou dávek nemocenského pojištění, které jsou uchazeči o zaměstnání poskytovány z účasti na nemocenském pojištění z titulu výkonu činností podle § 25. Paragraf 25 zákona o zaměstnanosti říká, že toto je zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání. To znamená, že tomu, kdo je zařazen v evidenci uchazečů o zaměstnání a má nárok na nemocenskou, je vyplácena prostřednictvím karty sociálních systémů. Takže aby nám to všem bylo jasné.
Už teď, od ledna 2012, se podpora v nezaměstnanosti dávno vyplácí prostřednictvím karty sociálních systémů samozřejmě s tím, že každý má svobodnou volbu vybrat si, jakým způsobem bude vyplácena dávka, nebo ten příspěvek v nezaměstnanosti. A to, co se tam pouze přidává, je "a kompenzace podle § 44b" - a to je ta nemocenská, pokud má na ni nárok z úřadu práce vyplácenou, je tedy v systému uchazeče o zaměstnání. Domnívám se, že média trošičku nepřesně tady zaznamenala nebo napsala, co je problémem, a trošku zkreslila. A proto pokud je u někoho z vás jediným důvodem tento problém, tak garantuji, že to je ten nejmenší a že skutečně přes kartu sociálních systémů čili jejím prostřednictvím už dávno příspěvky v nezaměstnanosti, pokud vůbec někdo tuto kartu už odebral, tak jsou.
Děkuji za pozornost. ***