(11.20 hodin)
(pokračuje Paroubek)
Po promítnutí inflace v letech 2009-2011, to mohlo být střízlivě nějakých 5-6 %, činí reálný pokles HDP v roce 2011 už nikoliv 1 % jako nominální, ale nejméně 6 % oproti roku 2008. A v tomto roce HDP, jak už jsem uvedl a jak to řekli i někteří mí předřečníci, dokonce klesá, bude to nejméně 1 % a inflace je někde přes 3 %. Tak to už je reálný pokles HDP oproti roku 2008 o zhruba desetinu. Desetinu! Úspěch hospodářské politiky má nesporně jinou podobu než tuto!
Proč to všechno? Povšimněme si, že české hospodářství ztratilo dynamiku po uplatnění podivného daňového experimentu a souvisejícího zákonodárství v roce 2008, od 1. 1. 2008. Předchozí dynamiku z let 2005-2007 dosud české hospodářství neobnovilo a já se obávám, že s touto politickou garniturou nikdy neobnoví. Jediné, co z těch velkých makroekonomických ukazatelů zatím české ekonomice roste, tedy kromě již zmíněno exportu, jsou ceny, tedy inflace. To se této vládě daří brilantně. Hospodářský pokles a inflace, to jsou trpké plody hospodářské politiky této vlády.
Drahotním balíčkem, který je dnes znovu předkládán, se nebudu příliš zabývat. Je to skoro zbytečné. Část vládních poslanců do včerejška blouznila o nepřijatelnosti podle nich tzv. milionářské daně. Dodatečná daň z příjmů by ovšem znamenala jen vyrovnání degresivně se vyvíjející křivky u tzv. rovné daně. Nepochybuji o tom, že dotyční nevědí, o čem mluvím, ale přesto to připomínám.
Myslím, že pánové z koalice probalíčkoví i ti protibalíčkoví vůbec nechápou realitu české společnosti. Předevčírem při svém poslaneckém dnu v Ústí nad Labem jsem se setkal s občankou, tak jako jistě celá řada z vás. Je nezaměstnaná, a když zaplatí nájem, příspěvek na nájemné jí úřady z podivných příčin nechtějí přiznat, zůstane na spotřebu pro ni a její dvě děti 1 00 korun. Ne na den, jako je tomu v našem případě, nebo na týden, ale na celý měsíc. Snaží se, aby její děti neměly hlad. Chce si najít levnější bydlení, ale nemá peníze na kauci pro majitele domu. Pokud zrušíte příspěvek a také doplatek na bydlení, ohrozíte desítky tisíc lidí, zejména z řad osamělých důchodců, rodičů s dětmi, zejména matek samoživitelek a také lidí se zdravotním postižením, pochopitelně i lidí dlouhodobě nezaměstnaných a vystavíte jim vstupenku k bezdomovectví. Chtěl bych říci také, že to je krok jiným nežli standardním evropským směrem. Když vláda pod mým vedením v roce 2006 prosadila zákon, na základě kterého mohla být provedena deregulace nájemného, byl tento příspěvek a doplatek nájemného jedním z důležitých institutů, jak věci vyrovnávat. Tak to funguje v celé západní Evropě, tak to funguje v té nejcivilizovanější části světa a je to tak správné. U nás chceme jít jinou cestou.
Čeho se zmíněná občanka ovšem nejvíce obává, je to, že nebude mít na placení nájemného a budou jí poté odebrány její děti. Chybou koalice je dlouhodobě, že slabé, nemocné a nezaměstnané považuje za lenochy a parazity.
Uvítám, pochopím a podpořím takové řešení, pokud například část koaličních poslanců přitvrdí ve svých požadavcích na odstranění daňových úniků. To je přeci v zájmu všech podnikatelů, kteří hrají fér, všech řádných občanů. Ve všech opravdu vyspělých zemích je to běžná součást podnikatelské kultury. Ministerstvo průmyslu, a já to vítám, s velkou pompou vyhlásilo v pondělí boj daňovým únikům, pokud jde o pohonné hmoty. Stejný boj s daňovými úniky je nutné podstoupit také u lihovin a destilátů. Jeho cílem musí být likvidace výroby a prodeje pančovaného alkoholu, ale také třeba s pašovanými cigaretami. Rozvinuly se tu paralelní trhy s těmito zbožovými komoditami. Zato záběry zabaveného zboží ve vietnamských tržnicích nám policie dopřávala a dopřává často. Naposledy v televizi včera večer. To nikoho nebolí a veřejnost to potěší, týká se to přeci vietnamských prodejců. Ale sahat na černý trh, to bylo donedávna tabu. Jak je to jen asi možné? Nechápu, proč se ještě dnes Ministerstvo průmyslu brání zavedení registračních pokladen po zkušenosti s metanolem. Měly by značný fiskální přínos.
Uvítal jsem také plachou iniciativu Ministerstva pro místní rozvoj zavést ve státní správě jeden centrální úřad a soustředit do něj, pochopitelně delimitací pracovníků z ministerstev, všechna větší a velká výběrová řízení z ministerstev a dalších centrálních úřadů, podobně jako je tomu ve Velké Británii. Je to ostatně věc, o které hovořím programově dlouho. Bylo zajímavé si následně přečíst v jednom významném českém deníku o této iniciativě, chvályhodné iniciativě, jak já se domnívám, Ministerstva pro místní rozvoj zesměšňující článek. Komu, které zájmové skupině vlastně vadí, že by se takto mohly ušetřit desítky miliard korun? Je jich celá řada.
Rozumná vláda musí prosazovat férovost daní, a ne vytvářet v jedné sociální vrstvě společnosti dlouhodobě populisticky dojem, že daně je možné platit vlastně jen dobrovolně. Dalo by se říci, že jde o obchod. Asi k podpoře pravicových stran za velkorysé daňové řešení pro tuto sociální skupinu.
Nechápu, proč vláda dále nerozumně trvá na svém a nechce obnovit daň z dividend. Vládu vůbec neznepokojuje, že v posledních pěti letech ze země odtekl 1 340 miliard korun dividend. To je průměr zhruba 270 miliard korun na jeden rok. Proč vláda neuvažuje alternativně ani o zavedení druhého, či dokonce druhého a třetího pásma korporátní daně? Až na výjimky by v tomto druhém, anebo druhém a třetím pásmu byly jen firmy se zahraniční majetkovou účastí. Jen tak mimochodem, v roce 2005 byl odliv dividend ze země 158 miliard korun. V posledních pěti letech je to v průměru 270 miliard. Čili tady je nějaký prostor, možná v řádech desítek miliard korun. I tak by firmy se zahraniční majetkovou účastí měly úžasné zisky a dividendy, ale pochopitelně menší než dnes.
A co takhle daň z finančních transakcí? Vládní většina hledá důvody, proč to nejde. Tak například nejde formulovat pravidla daňových úlev, či dokonce daňových prázdnin při reinvestování zisků firem v republice. Své může sehrát při reinvesticích také změna systému investičních pobídek. Investice dnes jsou zisky zítřka a dividendami pozítří.
To, co jsem zde naznačil, tedy možné změny v daňové oblasti, důslednost ve výběru daní a konec loupeživých baronů vysávajících přes výběrová řízení státní rozpočet, může přinést desítky miliard korun do státního rozpočtu. A česká veřejnost to jistě podpoří. Ti, jichž se to týká, samozřejmě ne. A to jsem ještě nemluvil například o iniciaci celoevropského boje, tedy boje EU, proti daňovým rájům. Možná že zejména při brzkém projednávání finanční perspektivy EU na léta 2014-20 by to byla dobrá taktická finesa spíše dosud euroskeptické vlády Petra Nečase vůči evropským vyjednavačům o penězích pro Česko na příštích sedm let. ***