(15.30 hodin)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Chtěl bych učinit k panu premiérovi tři poznámky
Ta první je, že se obávám jedné věci. Jsem si jist, že bankovní dozor v eurozóně vznikne. Pokud bude odmítnut a nebude vznikat na úrovni všech členských států Evropské unie, tak prostě vznikne na úrovni mezivládní, mezi těmi, kteří ho začnou budovat, a my prostě budeme bokem.
Druhá věc, kterou k vystoupení poznamenávám. Samozřejmě vím, že Česká národní banka hájí názor, že ona je schopna zajistit dozor a že ho má kvalitní. Mám pochyby o tom, že v době, kdy všechny naše významné matky jsou v zahraničí, je naše Česká národní banka schopna tento dozor na úrovni, která překračuje hranice České republiky, efektivně vykonávat. Je řada odborníků, kteří říkají, že tuto schopnost ve skutečnosti nemá.
A třetí. Doporučuji zvážit, jestli není lepší strategie Polska, které se tradičně k těmto projektům hlásí poměrně silným hlasem, ale pak jde k tomu stolu a tam často i velmi tvrdě prosazuje změny a hájí svoje zájmy. Mně tento přístup připadá efektivnější než ten, který jste zvolil vy.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji, pane poslanče. Budete ještě reagovat, pane premiére? Ano, prosím, máte slovo.
Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, opět drobná oprava. To nebyl přístup, který jsem zvolil já, to byl přístup, který zvolila vláda České republiky. Čili ne nějaký osobní postoj premiéra, ale postoj vlády. To za prvé.
Za druhé. My razíme princip předvídatelnosti. To znamená, že máme-li s něčím problém, je nezbytné dopředu našim partnerům oznámit, že věc považujeme za vážnou, protože pokud nedáte najevo, že tu věc považujete za vážnou, tak se velmi často stane, že s vámi prostě nikdo nechce jednat, anebo ještě další špatná věc, že své partnery najednou překvapíte až u toho stolu, kde najednou začnete říkat: ale to je pro nás vážná, principiální věc. A znovu opakuji ten prvek, že pro schválení některých záležitostí typu jednotného bankovního dohledu je nezbytná jednomyslnost, kdežto pro ostatní prvky navrhované bankovní unie stačí již hlasování kvalifikovanou většinou, to znamená, že tam se již váha hlasu České republiky velmi vyprazdňuje. My jsme považovali a považujeme za korektní dopředu oznámit, že dokud nebudeme mít na stole celý balíček, který řeší problematiku bankovní unie kompletně, tak prostě ten jednotný bankovní dohled nepustíme, abychom pak byli odkázáni na to, zda se náhodou podaří, nebo nepodaří vytvořit blokující minoritu v rámci hlasování kvalifikovanou většinou. To za prvé.
Za druhé jsme v opravdu specifické situaci. 95 % bankovního trhu v České republice je ovládáno dcerami zahraničních matek, a to z eurozóny. Velmi snadným opatřením k převedení dcery na pobočku zahraniční banky dramaticky klesají pravomoci České národní banky vůči pobočce, a tím pádem možnost regulovat a stabilizovat český finanční trh. To je velmi komplikovaná otázka. Tento názor má řada dalších členských zemí Evropské unie. A mimochodem, ostré výhrady vůči tomuto postupu nezazněly pouze z České republiky a Velké Británie, ale například i ze strany Švédska. Naše postoje, jestli jsou někomu podobné v rámci Evropské unie a podobné tak, že až takřka totožné, tak postoji Švédska.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji, pane premiére. Další interpelaci na pana premiéra vznáší paní poslankyně Lenka Kohoutová ve věci podpory zaměstnanosti. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Lenka Kohoutová: Vážený pane premiére, pro náš stát, pro naše občany je zaměstnanost stěžejním ukazatelem. Zásadní je zaměstnanost i pro stát, jak jsem již uvedla, a jen díky ní je možné počítat s inkasem daní z příjmu a s odvody pojistného na sociální a zdravotní pojištění. Čím méně lidí bude pracovat, tím méně bude samozřejmě zdrojů pro stát a tím více budeme muset platit takzvaně za státní pojištěnce. Evropa se nyní snaží o prorůstová opatření, jednotlivé země chtějí hojně podpořit zaměstnanost. Je to jednoznačný trend, byť se to různě jiné země pokoušejí dělat různým způsobem a samozřejmě nemůžeme říci, že každá země má na to ten správný patent.
Moje základní otázka je, že bych chtěla vědět, co může Česká republika reálně dělat pro podporu zaměstnanosti a pro tvorbu jednotlivých pracovních míst. Jaké má vláda k tomuto nástroje.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji, paní kolegyně. Prosím, pane premiére, máte slovo.
Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, rád bych zdůraznil, že vláda může aktivně vytvářet především prostor pro vznik pracovních míst, a nikoliv samotná pracovní místa, která by dokázala vytvářet dlouhodobé hodnoty. V nadsázce lze uvést parafrázi výroku ekonoma Keynese, jenž ironicky radil zakopat státní peníze v lahvích do země. Lidé, kteří je budou hledat, budou vykonávat práci, za kterou získají peníze. A takto by to asi příliš nefungovalo. Přesně tak by vypadala státem vytvořená místa. Náplň práce by se sice mohla stanovit rafinovaněji, ale faktická zbytečnost takových míst zůstane. Jedině podnikatelský sektor totiž vytváří udržitelná pracovní místa, která přinášejí reálnou přidanou hodnotu.
Úkolem státem financovaných pracovních míst je především zajistit kvalitní veřejnou službu, to je reálná přidaná hodnota veřejného sektoru.
Hlavním nástrojem státu pro ovlivňování zaměstnanosti jsou vládní opatření na trhu práce, jejichž cílem je změnit motivaci jednotlivých účastníků tohoto trhu. Zaměstnavatelé se nesmějí bát najímat další pracovníky a nesmějí mít strach z velkých nákladů spojených s případným propouštěním, naopak podnikatelé musejí mít možnost nastavit si zaměstnanost ve firmě dle aktuálních potřeb a zakázek. Flexibilita pracovního trhu se ve výsledku vyplatí všem, nikoliv jen zaměstnavatelům. Díky flexibilnímu trhu práce mohou zaměstnanci přecházet do lepšího zaměstnání a bez obav se realizovat tam, kde by je to bavilo a kde by byli přínosem. Strnulý a přehnaný ochranářský pracovní trh produkuje především nespokojené zaměstnance, pro které se nevytváří dostatek vhodných míst. Navíc, jestliže dle rad odborů budeme zaměstnance takzvaně přehnaně chránit, podnikatelé je nebudou chtít za těchto podmínek zaměstnávat a pracovní místa jednoduše přestanou vznikat, nebo jich dokonce ubude. A to je pro zaměstnance ta nejhorší varianta, se kterou ale ani odboráři nic nenadělají.
Kromě vytváření podmínek pro podnikání můžeme stimulovat zaměstnanost například lákáním zahraničních investic. Bohužel program investičních pobídek byl zpočátku nastaven zejména na podporu investic vyžadujících pracovní sílu s nízkou přidanou hodnotou. Pro tehdejší vládu byl hlavní jen příslib co největšího počtu dělnických míst, na jejich udržitelnost nebo kvalitu se nemyslelo. Tato politika vedla velmi rychle k vyčerpání potenciálu pro dlouhodobé investice, ke zvýšení nezdravé koncentrace ekonomiky a častým odchodům firem dál na východ.
V současnosti již vláda nedělá megalomanské úlevy montovnám, podpora investic je promyšlenější. Nástrojem pro zvýšení zaměstnanosti je i důsledná rozpočtová konsolidace. Větší výdaje, a tedy i větší schodky rozpočtu vedou k nejistotě investorů, občanů i firem. Všichni by se v takovém prostředí báli investovat a spotřebovávat, což by vedlo k destrukci pracovních míst. Jedinou cestou pro podporu zaměstnanosti je tedy stabilní prostředí včetně vyrovnaných rozpočtů.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji, pane premiére. Paní kolegyně, máte ještě doplňující otázku? Máte. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Lenka Kohoutová: Pane premiére, já jsem tady teď dopoledne měla studenty z gymnázia, kteří se právě ptali i na zaměstnanost jako takovou, a já jsem říkala, že normální a běžné je vychovávat běžnou populaci, nejenom děti, ale od dětství je vychovávat k tomu, že normální a běžné je pracovat, že nosit peníze domů je o tom vydělávat si je vlastní prací, a ne stát frontu u úřadu práce. Proto bych se vás ráda ještě zeptala, jakých konkrétních výsledků bylo dosaženo a jaká opatření přímo plánujeme.
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji. Pan premiér bude ještě reagovat na doplňující otázku. Prosím, pane premiére, máte slovo. ***