(11.50 hodin)
(pokračuje Šťastný)
Takovýto - teď jsem to záměrně přehnal - takovýto mediální obraz byl určitě v poněkud střízlivějším provedení nebo v poněkud střízlivější interpretaci zaveden a nějakou dobu se udržuje. Nepochybně, jak se říká, na každém šprochu pravdy trochu, v některých případech k tomu určitě přispěla neetická jednání některých farmaceutických firem, na druhé straně neprofesionální přístup některých jednotlivých zdravotníků. Ale když to vezmeme kolem a kolem, tak já osobně jsem přesvědčen, že ta společnost, ta odborná komunita, ať už jsou to jednotliví výrobci, dovozci a distributoři léčiv, tak i samotní lékaři a zdravotníci, není na tom tak špatně, abychom je museli nějakým zásadním silným způsobem kritizovat. Na druhé straně vidím celou řadu odborníků, kteří od rána do večera profesionálně vykonávají svoji lékařskou praxi a kteří jsou rádi, že vedle svého platu mohou získat možnost využít nabídky, legitimní nabídky, farmaceutického či jiného průmyslu a legálně, transparentně jim může býti umožněno, aby se zúčastnili odborného sympozia, kongresu, tam přednesli svůj příspěvek a získali další zkušenosti, což podle mě zejména pro mladé začínající lékaře, kteří nemají často takové možnosti, a s ohledem na to, že často takovéto mezinárodní významné akce jsou velmi finančně nákladné, skutečně je způsob, jak vyměnit zkušenosti, přednášet, něčemu se naučit a dostat se někam, kam by se se svým platem a se svými možnostmi prostě dostat nemohli.
Je asi správné, že se stát snaží takovéto chování upravit, regulovat. Je správné, že vymezujeme způsob, jakým mohou účastníci takovýchto setkání využít, pohostinnost, a regulujeme zajištění dopravy či úhradu nákladů ubytování, stravy a registračního poplatku. Čili je určitě dobře, že se snažíme tuto věc regulovat skutečně na takové využití, které souvisí s danou odbornou akcí a kde skutečně nedochází k možnosti ovlivnění či nějakého jiného neetického jednání nad rámec takové regulace. V tom já velmi oceňuji návrh pana ministra. Co však já spatřuji za problémové v tomto zákoně, a proto věřím, že na půdě výboru pro zdravotnictví se ještě tou věcí budeme zabývat, a myslím, že to bude vyžadovat velmi hlubokou debatu, a jsem přesvědčený, že jejím výsledkem bude i nějaká forma akceptované změny, to je otázka regulace chování soutěžitelů při nabízení nebo prodeji a propagaci léčivých přípravků, zjednodušeně řečeno léků.
První věc, kterou já chci zdůraznit, je, že zákon jako takový hovoří o humánních léčivých přípravcích ve své regulaci a i ten návrh, který vzešel z pravicové vlády, skutečně postihuje celou tuto problematiku plošně. Já chci říci, že správné pojetí v tomto ohledu by mělo býti takové. Lze rozumět tomu, že v případě, že dochází k preskripci humánních léčivých přípravků, které jsou plně nebo částečně hrazeny ze systému veřejného zdravotního pojištění, může si ten, kdo tyto přípravky platí čili hradí, to jsou z mého pohledu, jak dobře víme, v systému veřejného zdravotní pojištění zdravotní pojišťovny, určit, jakým způsobem tedy nakládat při jejich preskripci a při všech okolnostech jejich propagace tak, aby jejich využití v návaznosti na systém veřejného zdravotního pojištění bylo co nejhospodárnější. Kdyby zde existovalo skutečné zdravotní pojištění, ne zdravotní daň, a kdyby zde existovala soutěž zdravotních pojišťoven mezi sebou, ne skupina zdravotních pojišťoven, které mezi sebou nemohou soutěžit, pak já bych určitě plédoval za to, aby to byli právě plátci, tedy zdravotní pojišťovny, kteří by určovali, jakým způsobem bude probíhat nejenom preskripce, ale všechny ostatní související věci, ať už reklama, propagace, nabízení preparátů, vzorkování atd., v souvislosti s plně nebo částečně hrazenými léčivými přípravky. Poněvadž skutečně takováto situace tady bohužel stále ještě není, i když věřím, že brzy nastane, tak v tuto chvíli je to stát, který je nucen takovouto regulaci plošně zavádět a hledat.
Ale já jsem přesvědčen, že beztak stát nemá právo zasahovat takovýmto způsobem do regulace reklamy preparátů, které nejsou hrazeny ze systému veřejného zdravotního pojištění, tzn. které jsou, zjednodušeně řečeno, volně prodejné. Já nevidím důvod - nechci tady jmenovat jednotlivé preparáty, abych nedělal na půdě Poslanecké sněmovny reklamu jednotlivým výrobcům, ale nevidím důvod, proč by nemohl výrobce preparátu, který si každý z nás může nechat u svého lékaře předepsat a který platí v plném rozsahu, dělat na tento preparát reklamu, jak se mu zlíbí. Proč stát má diktovat takovému výrobci, co v tomto ohledu smí a co nesmí? Je to snad proto, že bychom se domnívali, že lékaři jsou tupci, kteří musí dostávat takovéto příkazy? Nebo že občané jsou tak hloupí, že skutečně se nedokážou zeptat svého lékaře a dostatečným způsobem informovat? Ano, ale pak musíme v takovémto případě regulovat reklamu na téměř všechno, od okeny, čikuli až po rohlíky. Nebo prodej mikrovlnné trouby. Prostě pro mne není rozdíl mezi mikrovlnnou troubou, se kterou když nebude vědět někdo, jak zacházet... nebo jízdním kolem... také člověk si může koupit jízdní kolo a zabít se na něm, když nebude dávat pozor a nebude vědět, co dělat, a preparátem, léčivým přípravkem, který si sám občan za své peníze nechá předepsat lékařem. Ten lékař má povinnost postupovat lege artis vůči svému pacientovi. A následně nevidím důvod, proč bránit reklamě na takovéto preparáty nebo ji takovýmto způsobem regulovat.
Druhá věc, které naprosto nerozumím, je otázka obchodních zástupců. To je věc, která je velmi diskutovaná. Tady se z ničeho nic zjevil paragraf, že obchodní zástupce nesmí návštěvy uvedené ve větě první, čili návštěvy za účelem reklamy a propagace jednotlivých léčivých přípravků, uskutečňovat v ordinační době odborníka. ***