(16.10 hodin)
(pokračuje Šťastný)
Když tento návrh byl schválen a vešel v platnost, zúčastnil jsem se asi tři nebo čtyři měsíce poté, co začal platit a byl vyhlášen ve Sbírce zákonů, jedné konference. Na té konferenci se z ničeho nic zvedla ruka jednoho pediatra a ten řekl: Podívejte, my máme problém. My jsme objevili v tomto zákoně chybu. My se bojíme očkovat pacienty, kteří jsou nezletilí, když nám nepřinese ten pacient nebo rodič souhlas obou rodičů.
Od té chvíle tam se toho někdo, jak se říká v uvozovkách, chytil a od té chvíle se začala rozjíždět mašinerie nejrůznějších nápadů nebo názorů, co vlastně se to v tom zákoně stalo, kdo to tedy opomenul a že tedy není možné poskytovat zdravotní péči dětem. Chtěl bych tento názor vyvrátit, byť se snažíme, aby ty diskuse byly už konečně jednou provždy utnuty, aby obavy pediatrů - to jsou především obavy pediatrů, to nejsou obavy pacientů nebo rodičů těch pacientů - konečně byly zažehnány, tak se snažíme legislativně ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví právě v tom sněmovním tisku, o kterém jsem mluvil, tuto věc řešit.
Ale chci opravdu jasně říci, že ten problém není tak ožehavý, jak by vypadal, protože v tom zákoně už dnes je napsáno poměrně jasně, v jakých případech je souhlas obou rodičů potřeba. A je to přesně v odstavci 3 písmeno b) § 35 a tam je napsáno přesně, že musí jít o velmi závažné zdravotní zákroky. Mám-li to říct lidsky, názor pacienta na poskytnutí zdravotních služeb, které mohou podstatným způsobem negativně ovlivnit jeho další zdravotní stav nebo kvalitu života a které nelze poskytnout bez souhlasu. Čili mohou podstatným způsobem negativně. A tady vznikla ta akademická debata o tom, co to je podstatným způsobem negativně, a že pokud tedy pediatr dá očkování pacientovi a on dostane alergickou reakci, může mít nějaké následky, jestli tato věc znamená automaticky, že to podstatně negativně může ovlivnit jeho zdravotní stav. Čili zákonodárce se původně domníval, že jde o věc, jako je transplantace srdce nebo nějaké velmi vážné zákroky. Prostě nepočítal s takovýmto výkladem. Nicméně rozumíme tomu a chci říci, že v tomto ohledu ten sněmovní tisk číslo 700, který byl předložen a bude projednán, tuto věc řeší.
V tomto ohledu bych se spokojil s konstatováním, že jako zpravodaj souhlasím s postojem vlády, a doporučuji tento návrh zamítnout a postupovat podle původního sněmovního tisku, který jsem citoval. Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu zpravodaji panu poslanci Borisi Šťastnému. Otvírám obecnou rozpravu. Je do ní přihlášená paní poslankyně Soňa Marková, poté se hlásí pan kolega Krákora. Prosím paní poslankyni Markovou o slovo.
Poslankyně Soňa Marková: Děkuji za slovo, vážená paní předsedkyně. Vážená vládo, dámy a pánové, dovolte mi, abych velice krátce reagovala na slova, která tady pronesl zpravodaj k tomuto tisku, protože se domnívám, že to, co on tady říkal, nebylo úplně přesně to, co se tady odehrávalo. Jenom připomenu, jakým způsobem se projednával zákon o zdravotních službách, zákon o specifických zdravotních službách a o záchranné službě, tedy celý tento balík zákonů, který nahrazoval původní zákon o péči o zdraví lidu.
Vzpomeňte si na projednávání vloni, kdy se tady silou a v nedostatku času projednávaly takto významné zákony, kdy ve zdravotním výboru nebyl dán vůbec čas na přečtení pozměňovacích návrhů, kdy se tady něco protlačovalo a vůbec nikdo nevěděl, co tam vlastně je, a z toho důvodu potom vznikly chyby, které teď jsou v několika novelách, které máme tady předkládány, a to i od poslanců za vládní koalici předkládány. Takže slova o tom, jak byl zákon připomínkován a jak se k němu mohli odborníci vyjadřovat, jsou poněkud nepřesná, protože v nějaké podobě tyto návrhy prošly vládou, ale v úplně jiné podobě byl potom předkládán tady v Poslanecké sněmovně. Takže vzpomeňte si právě na tuto dobu. Z toho automaticky vyplynuly všechny ty chyby, které teď horko těžko se musí napravovat.
A nesouhlasím ani s názorem, že je potřeba tento tisk zamítnout, protože tady máme tisk číslo 700, který, jak tady bylo přiznáno, je z práce ministerstva a pod který se podepsali někteří koaliční poslanci, protože tyto dva tisky kromě toho, o čem tady bylo hovořeno, tzn. problematický souhlas obou rodičů s určitým zdravotnickým zákrokem, tak kromě toho tady jsou další věci, které ten sněmovní tisk 700 neřeší. To znamená, když už bychom chtěli být korektní, a to doufám, že chceme, tak bychom měli oba dva ty tisky propustit a projednávat je současně a vyřešit alespoň část těch problémů, které bohužel špatně napsaný zákon a ještě hůř schválený tady tou Poslaneckou sněmovnou, tedy poslanci a poslankyněmi vládní koalice, kteří, věřím tomu, že ani mnohdy nevěděli, pro co vlastně zvedají ruku, tak abychom to alespoň částečně napravili a nepřiváděli lidi do problémů, ať už to jsou pacienti, ať už to jsou zdravotničtí pracovníci, lékaři, sestry, nebo ať už to jsou třeba nemocnice.
Právě o tom problematickém souhlasu obou rodičů, o kterém tady také pan zpravodaj hovořil, kdy mluví o tom, že to bylo nějak myšleno a jinak pochopeno, tak to je právě přesně ono. Jestliže takovéto zákony tady schvalujeme, ušité horkou jehlou, tak potom se stane, že ten výklad může být skutečně takový, jak to předvedli naši lékaři a lékařky. Ti se samozřejmě v rámci zákona brání tomu, aby byli následně napadáni za to, že poskytli péči, kterou někdo z rodičů třeba nechtěl. A není to jenom otázka rodičů z neúplných rodin, ale vzpomeňte si, že před prázdninami, které měli žáci našich škol, se tento problém široce diskutoval i u těch akcí pro děti, jako jsou dětské tábory, kde tisíce dětí a statisíce rodičů se dostávaly do problémů, že vlastně nevěděly, jak s tímto špatným opatřením v zákoně naložit.
Takže minimálně doporučuji, abychom tento tisk nezamítali, protože jak ten tisk 720, tak tisk 700 řeší i když jeden problém stejně, tak tam je ještě několik dalších problémů, které je potřeba řešit. Takže propusťme tento tisk do dalšího čtení. Na zdravotním výboru určitě najdeme nějaký kompromis, nějaké možné řešení, abychom se s tím dobře vyrovnali. Není to tady o nějakém koaličně opozičním přetlačování, ale o tom, abychom lidem této země neškodili, ale abychom jim pomáhali.
Děkuji za pozornost. (Potlesk zleva.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji paní poslankyni Markové. Prosím nyní pana kolegu Jaroslava Krákoru.
Poslanec Jaroslav Krákora: Vážená paní předsedkyně, vážená paní senátorko, vážené kolegyně, vážení kolegové, všechno již tady bylo řečeno. Já si myslím, že tento zákon - zákon, který byl před ním, tak ten asi vůbec vzniknout neměl, protože tento zákon je preciznější a napravuje všech těch pět oblastí, co tady paní senátorka říkala. To znamená souhlas rodičů, informovanost pacienta, úchop pacienta, volný pohyb pacienta i pátý bod - zdravotní dokumentace a nahlížení do zdravotní dokumentace.
Samozřejmě pan zpravodaj tady mluvil spíše o sněmovním tisku 700. Tam se souhlas rodičů také upravuje. Víme, že to bylo nesprávné opatření dané do zákona, které přineslo, a to mluvím jako aktivně sloužící pediatr, zvláště v pediatrii četné komplikace. ***