(16.00 hodin)
(pokračuje Gajdůšková)
Má to vazbu na sankce vůči lékařům. Jistě uznáte, že je obtížné při plném provozu, při vytíženosti zdravotníků v této chvíli, aby lékaři sledovali u každého jednotlivého pacienta lhůty, kdy s nimi mají hovořit opakovaně a prokazatelně o jejich zdravotním stavu. Navíc je to nesmyslné ustanovení u chronicky nemocných. A naráží to také - a to musím zdůraznit - na právo pacienta informace o svém zdravotním stavu nechtít.
Za třetí navrhujeme vyřazení tzv. úchopu pacienta z výčtu omezovacích prostředků. V praxi člověk, který má potíže s hybností, potřebuje podporu zdravotníka. To podle současně platné úpravy může být považováno za úchop, a tedy omezovací prostředek, a zdravotník může být sankcionován. Stejně tak může nastat případ u dětských pacientů. Je přece běžná praxe, že jestliže chce dítě zklidnit, sestřička si ho vezme na klín. Zase - může to být považováno za úchop, který je zařazen mezi omezovací prostředky, a mělo by to být hlášeno soudu. To je v praxi naprosto nepředstavitelná situace.
Další, čtvrtou oblastí je zrušení povinností oznamovat soudu, pokud je pacient na základě svého souhlasu nebo na dobu kratší osmi hodin omezen ve volném pohybu nebo styku s vnějším světem. Jde tady samozřejmě zase o to, že pacient dá souhlas, ať už dopředu, nebo pozdější souhlas, ve lhůtě do 24 hodin. Nebo je jeho- a teď cituji - "volný pohyb nebo styk s vnějším světem" - to je právní formulace - "omezen na dobu kratší než osmi hodin". Zase, je to v zájmu pacientů, je to v zájmu jejich bezpečnosti. Je zajištěno i právo pacienta na vyslovení se k této záležitosti.
Toto ustanovení se nedotýká ochrany svobody člověka. To musím zdůraznit, protože o tom byla debata i v Senátu. Je to procedurální ustanovení, které stanoví, kdy je takové omezení nutné ohlašovat soudu a kdy ne. Moji kolegové lékaři k tomu doplňovali spousty případů, kdy pacient je omezen v pohybu, protože je napojen na přístroje. Hlásit tyto situace soudu zase asi nemá úplně logiku.
Poslední záležitost této novely, tedy páté ustanovení, se týká doplnění osob oprávněných nahlížet do zdravotnické dokumentace o zástupce profesních komor v rámci povinností stanovených zákonem č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárenské komoře. Jde tady zase o zájem pacienta. Jestliže dojde ke stížnostem pacientů, jsou to především odborné společnosti a komory, které se mohou a musí fundovaně vyjádřit k tomu, zda stížnost byla oprávněná, případně hledat nápravu. K tomu samozřejmě musí mít přístup do zdravotnické dokumentace, protože jinak jejich vyjádření nemůže být relevantní.
Na závěr chci podotknout, že návrh je v souladu s ústavním pořádkem i právem Evropských společenství, slouží k naplnění práva každého na ochranu zdraví zakotveného v čl. 31 Listiny základních práv a svobod. Chci také zdůraznit, že tento návrh nebude mít dopady do státního rozpočtu ani do dalších veřejných rozpočtů v negativním smyslu. Naopak, jsem přesvědčena o tom, že oproti současně platné úpravě, té, která platí od 1. dubna letošního roku, bude mít naopak novela tohoto zákona pozitivní dopad, protože ušetří spoustu zbytečné administrativní zátěže jak zdravotnickým zařízením, tak soudům.
Dovoluji si vás tedy požádat o schválení tohoto návrhu. Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji paní senátorce Aleně Gajdůškové. Prosím nyní o slovo zpravodaje, kterým pro prvé čtení byl určen pan poslanec Boris Šťastný. Prosím, pane kolego.
Poslanec Boris Šťastný: Vážená paní předsedkyně, vážená paní senátorko, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové. Chtěl bych říci, že tento senátní návrh byl rozeslán jako sněmovní tisk 720 a také se k němu vyjádřila vláda. Vláda však s tímto návrhem vyslovila nesouhlas z mnoha důvodů. Toto vyjádření máte k dispozici jako sněmovní tisk č. 720/1. Asi ten nejhlavnější důvod, který bych řekl, je ten, že již existuje sněmovní tisk 700, tedy materiál, který si převzala skupina poslanců přímo pod gescí Ministerstva zdravotnictví a pana ministra zdravotnictví Leoše Hegera, který vlastně ve své podstatě, ve své převážné části upravuje totožnou materii.
Jak řekla správně paní senátorka, tím nejhlavnějším problémem, který se snaží změna zákona o zdravotních službách řešit, je právě otázka souhlasu, resp. kvalifikovaného souhlasu nezletilého pacienta nebo za nezletilého pacienta při poskytování zdravotních služeb. Tato věc byla poměrně rozsáhle medializována. Je zajímavé, jak vznikla.
Zákon o zdravotních službách, jak mnozí z vás víte, vznikal spoustu let, během několika let už za minulé vlády se k němu vyjadřovaly nejrůznější organizace, prošel mnoha koly připomínkových řízení. A konečně i v rámci legislativního procesu, na základě kterého tato Sněmovna v tomto volebním období tento velmi významný kodexový zákon schvalovala, byl připomínkován a prošel velmi rozsáhlou plejádou odborných organizací i pozměňovacích návrhů. ***