(14.50 hodin)
Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci.
Pane předsedající, nemusíte uklidňovat pana poslance Dolejše, zmínka o hospodaření pana hejtmana Ratha ve Středočeském kraji a o čerpání evropských fondů ho zcela zjevně rozjařila. Jako bývalá pravá ruka pana poslance Ratha o tom asi ledacos ví, ale jeho rozjařenosti a rozesmátosti v kontextu s touto konkrétní kauzou se docela podivuji. Takže ho nemusíte zklidňovat, nechť si tady bujaře ryčí dál a vzpomíná na ty bohatýrské doby s Davidem Rathem a na čerpání evropských fondů jako jeho dlouholetá pravá ruka.
Nyní k otázce pana poslance Bureše. Údaje o objemu schválených úvěrových rámců souvisejí s faktickým dluhem vykazovaným v účetnictví jenom zprostředkovaně. Ze schváleného rámce se neplatí úroky, a není tak pro zadlužování z rozpočtového i účetního hlediska zásadní. Úvěrový rámec slouží k zajištění potenciálního nárůstu dluhu, garantuje přístup kraje k likviditě. V jistém smyslu je tak schválený úvěrový rámec sám o sobě výrazem odpovědnosti kraje za prováděnou hospodářskou a sociální politiku.
Je přitom prozíravé žádat o úvěrový rámec v situaci, kdy je potenciální věřitel ochoten takovou službu poskytnout. Možnosti kraje, který už je v problémech, jsou totiž limitované. Banky si pochopitelně všímají skutečné výše dluhu kraje a porovnávají dluh se stavem prostředků na účtech. Aniž bych chtěl jakkoli glorifikovat úvěrové rámce schválené před rokem 2009, nelze nevidět, že dnes jsou úvěrové rámce pro řadu krajů méně dostupné než dříve, a to přes relativní dostatek zdrojů na finančním trhu. Je to právě kvůli velké zadluženosti krajů a také proto, že před příchodem sociálně demokratických hejtmanů měly kraje vždy kryt svůj dluh příslušnými peněžními prostředky na bankovních účtech. Do roku 2003 kraje pod pravicovým vedením vygenerovaly polštář přesahující 10 mld. korun. Tento rozdíl mezi stavem na bankovních účtech a velikostí dluhu v dalším období udržovaly, nicméně tento polštář sociálně demokratičtí hejtmani dramaticky zmenšili.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Jenom bych pana premiéra požádal, je tady žádost pana poslance Kováčika, abyste uváděl, když oslovujete poslance, případně celé jméno, protože tady mohou vznikat souvislosti jiné. Jenom upozorňuji na to, že tady máme často více poslanců stejného jména, a je tady protest proti tomu, že jste použil pouze příjmení. Vím, že je to komplikované.
Prosím, půjdeme dále. Pan poslanec Karel Černý je další přihlášený do rozpravy, tedy jako interpelující. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Karel Černý: Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážený pane předsedo vlády, na minulé schůzi Poslanecké sněmovny jsem vás interpeloval ohledně návrhu zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi, ale protože jste nebyl přítomen na projednávání, zeptám se znovu nyní.
Pane premiére, často používáte argument, že o majetkovém vyrovnání s církvemi rozhodl Ústavní soud. Dobře víte, že nerozhodl, a už vůbec ne v podobě, kterou ve Sněmovně předkládá vláda ODS a TOP 09. Předseda Ústavního soudu k tomu řekl, že je povinností státu, když před 22 lety zakotvil blokační paragraf do zákona o půdě, neponechat zablokovanou tuto situaci na věky, ale naopak ji musí Parlament řešit. Ale v jakém rozsahu a jakou formou se rozhodne stát odškodňovat, restituovat tu či onu skupinu nebo jednotlivce, to vůbec Ústavní soud neřekl a nemůže říkat, protože není třetí komorou Parlamentu.
Sociální demokracie bere naprosto vážně nález Ústavního soudu, ve kterém je Parlament kritizován za nečinnost, ale stejně vážně bere upozornění Ústavního soudu, že novým rozhodnutím nemohou vznikat nové křivdy. Ústavní soud dává přednost naturálním vyrovnáním před stanovováním náhrady a připomíná, že není nutné plné odškodnění, ale platí koncepce pouhého zmírnění, ne odstranění křivd. Zároveň Ústavní soud říká, že je potřeba dodržovat princip rovnosti občanů při odškodňování a nové odškodňování nesmí vyvolávat nové nespravedlnosti.
Proč vaše vláda, pane premiére, předkládá takový návrh, který na jedné straně řeší církve a na straně druhé diskriminuje jiné občany České republiky?
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Tak to byla tedy interpelace pana poslance Karla Černého a prosím premiéra, aby na ni ve svém čase reagoval. Prosím, pane premiére, máte slovo.
Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, chtěl bych připomenout, že návrh zákona, který předložila vláda do Parlamentu, neřeší pouze otázku restituce církevního majetku. Jeho záměr je širší, je to otázka narovnání vztahu mezi státem a církvemi, protože skutečně naším cílem musí být faktická odluka státu od církví. A považuji za dlouhodobě neudržitelný stav, aby byli např. duchovní jednotlivých církví placeni ze státního rozpočtu v podstatě jako státní úředníci. Jsem přesvědčený, že přechod na model, kdy církve budou samofinancovány, je krok správný a nezbytný.
Současně musím říci, že vláda přesně respektuje judikaturu Ústavního soudu. To znamená, že vláda upřednostňuje naturální vydávání majetku, na druhé straně si uvědomme, že právě proto, že v té judikatuře Ústavního soudu je, že těmito novými rozhodnutími nesmí být spáchány nové křivdy, je nezbytné přijmout princip finanční náhrady. Proto na základě tohoto zákona vláda navrhuje vydávat pouze ten majetek, který je ve vlastnictví státu, resp. institucí vlastněných nebo zřizovaných státem, jako je Pozemkový fond nebo Lesy České republiky. Majetek, který je v posledních dvaceti letech ve vlastnictví, byť je zablokován, např. obcí, měst, různých dalších spolků, ale i v soukromém vlastnictví, nebude naturálně vydáván. Čili v tomto je judikatura naprosto respektována, tím nebude spáchána křivda. Na druhé straně je za tento majetek vyplacena finanční náhrada, což považuji za správný krok s tím, že je respektováno rozhodnutí Ústavního soudu, aby stále bylo upřednostňováno naturální vydání tohoto majetku, a z hlediska celkových objemů finančních prostředků se jednoznačně ukazuje, že tomu tak je.
Současně ale, protože jak jsem již řekl, záměr toho zákona je širší, nejenom vydání majetku nebo návrat majetku, je zaveden i systém, kdy postupně klesá příspěvek státu daný jednotlivým církvím tak, aby v dlouhodobém horizontu byly církve samofinancovány. Já chci také připomenout, že celková částka finanční náhrady navržená v tomto zákoně odpovídá prakticky naprosto přesně, dokonce je o půl miliardy nižší, částce, ke které dospěla speciální komise pro církevní majetek zřízená bývalým ministrem kultury v sociálně demokratických vládách Pavlem Dostálem. Pokud si totiž vezmeme částku, kterou navrhovala tato církevní komise zřízená ministrem kultury Pavlem Dostálem, a započítáme inflaci od počátku minulého desetiletí do současné doby, dospějeme k prakticky úplně totožné finanční částce, která je jako finanční náhrada navrhována dnes, dokonce při přesném propočtu, který provedl např. pan doc. Švarc z Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické, je ta částka ještě o půl miliardy nižší, než je částka navržená církevní komisí pana exministra Dostála.
Takže je vidět, že tento princip kombinace naturálního navrácení majetku a finanční náhrady přesně respektuje judikaturu Ústavního soudu, to znamená, že dochází k vydání majetku, za prvé. Za druhé je upřednostněno naturální vydání a za třetí, novým rozhodnutím nejsou páchány křivdy na těch držitelích majetku, kteří jsou nestátní institucí.
Chci také zdůraznit, že tento krok je nesmírně důležitý i pro více než 1 200 obcí a měst v České republice, které mají ve svém katastru nemovitý majetek, který je zablokován, jehož rozvoj je tímto blokačním paragrafem v zákoně o půdě blokován a který bude nyní možno skutečně hospodářsky využívat. Čili není překvapením, že tento návrh zákona je vítán a podporován např. i Svazem měst a obcí. To já považuji za nesmírně důležité, protože ve všech komorách Svazu měst a obcí jsou zastoupeni starostové a starostky, případně primátoři a primátorky všech politických stran, samozřejmě i velký počet nestraníků, a to, že tato organizace podporuje toto narovnání vztahu státu s církvemi, je podle mého názoru velmi důležitým signálem. ***