(12.50 hodin)
(pokračuje Petr)
V této záležitosti je třeba říci, že od roku 1990, kdy byl naposled ve větším a širším měřítku novelizován horní zákon, nikdy při dobývání černého a hnědého uhlí tento institut nebyl použit. Proč tedy existuje? Já tvrdím, abych to řekl lapidárně a jednou větou, že je to Damoklův meč, který visí nad nereálnými požadavky některých majitelů nemovitostí a taky nad tím, aby těžaři, kteří mají poněkud více peněz než ti, kteří se brání, se nemohli chovat zpupně. Existence možnosti vyvlastnění vytvořila mezi těžařem a mezi vlastníky jisté prostředí, ve kterém se nakonec podařilo tyto problémy vyřešit.
Důvodem, proč je předkládán tento zákon, jsou dvě obce - Horní Jiřetín a Černice. Já bych jenom podotkl, že zde žije 1 650 lidí v necelých 500 domech a že oficiálně mostecká společnost nabídla všem těm, kteří tam bydlí, za dům, který bych hodnotil spíše v rámci Česka jako zanedbaný než udržovaný, proč by ho někdo udržoval, když se 30 let nevědělo, zdali se bude těžit, nebo ne, že průměrná cena za vykoupený dům bude 6 mil. korun a že za inženýrské sítě společnost Czech Coal uhradí 70 % nákladů. Víte, co je nejzajímavější? Že když toto vzniklo, tak najednou u 20 domů v Horním Jiřetíně jsou vlastníci, kteří jsou z Prahy, Brna a odněkud jinud, kteří počítají už dnes s tím, že když se budou sporovat a nebudou chtít uzavřít dohodu, tak že možná dosáhnou dvojnásobek této ceny.
A snad jenom jednu poznámku na okraj. V horním zákoně Rakouska-Uherska z roku 1874 už institut vyvlastnění byl definován. Tento zákon platil na našem území 104 roků. Přežil Rakousko-Uhersko, první republiku, Sudety a Moravu, druhou republiku i komunistický režim. Takže ten institut vyvlastnění není v rámci báňské činnosti něčím úplně novým. Mám takový dojem, anebo se odvážím dokonce tvrdit, že v našem hornictví, ať už povrchovém, nebo důlním, od roku 1990 nebyl použit. Proč tedy ten spěch a z jakých důvodů ho chceme prosadit? Já si myslím, že jsou to úzké zájmy úzké skupiny lidí, kterým je vláda něco povinna za jejich loajalitu nabídnout.
Poslední otázka je tady. Podle vládního prohlášení měly být nejdříve schválené koncepce a posléze zákon. A když už chceme měnit horní zákon, tak požadavky obcí směřují poněkud k jiným záležitostem. Pokud vidíte bilanci těžařů, tak jejich zisky se pohybují v řádu miliard. Druhou záležitostí je, že za dobývací prostor obcím platí směšnou sumu 100 korun za hektar. Stávající horní zákon doslova v § 32 odst. a) říká, že vláda může svým nařízením toto změnit. Pánové, kdyby to bylo 1000 korun za hektar, tak by si to jistě tyto obce zasloužily. Moje otázka je, proč vláda, když to horní zákon uvolňuje a dává tuto možnost, nevyužívá těchto možností.
Další záležitost je, že horní zákon je špatný v tom, že když už někomu dáme dobývací prostor, tak že on platí za dobývací prostor a za vytěžený nerost pouze směšnou sumu, ale vláda už mu nemůže dát příkaz k něčemu, co je běžné v okolním světě. Máte dojem, že je běžnou záležitostí, že o sporu mezi těžební společností a elektrárnou Opatovice musí rozhodnout soud? Měli jsme snad to uhlí dovézt z Jihoafrické unie nebo z Kanady? To je další závažný nedostatek horního zákona. A
Bylo slíbeno, že bude definován takzvaný institut strategických surovin, to znamená obě uhlí, nafta, plyn a uran, kde stát by měl páky pro to, aby těžební společnosti donutil taky k tomu, aby v rámci zájmu České republiky byly povinny dodávat uhlí nebo jiné suroviny tam, kde to stát potřebuje. To se nám nějak nedaří.
A když jsem se díval do programu vlády a její legislativní činnosti, tak tam nic o těchto zákonech není. Na hospodářském výboru nám bylo řečeno, že se na tom pracuje a že by to mělo být v průběhu dvou až tří měsíců vyřešeno. Nebude vyřešeno nic.
Takže z tohoto důvodu si myslím, že tady dochází k tomu, že horní právo postupně ztrácí charakter speciálního zákona sui generis a do využívání vlastnictví státu čím dál tím víc zasahují nejenom organizace, ale i jednotlivci a státní správa nedokáže efektivně zajistit ochranu nerostného bohatství. Poslední návrh úpravy horního zákona je toho naprosto učebnicovým příkladem.
Dámy a pánové, doporučuji návrh horního zákona řešící nicotku, odst. 4 § 31 zákona č. 44/1988 Sb., nepřijmout. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji, pane poslanče. Dalším přihlášeným je paní poslankyně Konečná. Připraví se paní poslankyně Orgoníková. Prosím.
Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji, vážený pane předsedající. Kolegyně a kolegové, jen v úvodu požádám kolegu Stanjuru, aby mě poslouchal, protože v závěru svého vystoupení budu dávat návrh na odročení, tak abychom nehráli divadlo s pětiminutovým odročením, aby si své poslance do jednacího sálu přivolal již nyní. (Slabý potlesk zleva.)
Dovolte mi krátce zdůvodnit to, proč budu dávat návrh na přerušení a odročení, a to do doby, o které tady mluvil můj předřečník pan kolega Petr, do doby předložení státní energetické koncepce a surovinové politiky.
Mně je velmi líto, že tento návrh zákona tady předkládá pan ministr práce a sociálních věcí, který ho asi teď zrovna dostal na stůl, a nepředkládá ho premiér, který je přítomný. Já bych totiž očekávala, že něco tak závažného, jako je tady tato malá novela, bude vysvětleno premiérem České republiky. My se tady touto malou novelou totiž snažíme přijmout něco, co má údajně trvat možná rok, možná dva, možná do doby, dokud bude potřeba několika poslanců, ale vláda nám nezaručuje to, že velkou novelou, kterou dneska ještě nemá ani ve věcném záměru, je schopna tuto malou novelu změnit, a tím pádem posunout české hospodářství někam dál. To, co totiž předvádí tato malá novela zákona, je to, že nemá vše společné pouze s hornictvím, ona se týká všech nerostů. A to, že si vláda dovolí bez jakékoliv koncepce, aby předložila tuto malou novelu, znamená pouze to, že se jakkoliv vzdává hospodářské a sociální politiky tohohle státu. Protože ve chvíli, kdy si dovolíte de facto zrušit jakoukoliv těžbu čehokoliv, i když to Česká republika bude potřebovat, tak neděláte nic jiného, než že se díky církevním restitucím, daňovému balíčku, případně něčemu jinému, což promiňte mi, kolegyně a kolegové, není tak vážné, vzdáváte samostatnosti v oblasti hospodářské politiky tohoto státu. A to si myslím, že by nám měl zdůvodnit premiér této země, který, jak předpokládám, ještě chvíli premiérem býti chce.***