(12.40 hodin)
(pokračuje Petr)
A já bych se teď chtěl zmínit k některým záležitostem horního zákona.
Dámy a pánové, spěch, se kterým byla tato novela horního zákona zařazena na schůzi Poslanecké sněmovny jenom proto, aby byl zrušen odst. 4 § 31 horního zákona, a vytržení této změny z kontextu dalších úprav horního zákona, které byly i v prohlášení koalice, se mi zdá být nějak podezřelým. V tomto smyslu si dovolím připomenout prohlášení koalice, která říkala, že vláda schválí aktualizovanou státní energetickou koncepci, schválí surovinovou politiku, a teprve po schválení těchto dokumentů bude provedena úprava horního zákona, která si myslím, že je v daném okamžiku nezbytná. Ale úprava horního zákona nespočívá v tom, že zrušíme jeden odstavec jednoho paragrafu proto, abychom naplnili sliby, které byly dány některým z poslanců za to, že budou hlasovat pro některé zákony, které už prošly.
Máme jistě štěstí v tom, že jsme v Evropské unii a že pro nás neplatí americké zákony. Totiž podle mě to lze přirovnat k tomu, že je to něco za něco. Nechci říci přímo, že je to korupce. A ve Spojených státech amerických na to platí zákon, který se nazývá state cupture, kde spodní sazba je deset let.
Je třeba říci jednu věc, že ani státní energetická koncepce ani surovinová politika není přijata a vláda, pokud jsem četl její prohlášení, záznam z jejího jednání, to odložila. Takže jaký je důvod, abychom schvalovali zákon, který je vázán na to, aby byly schváleny dva podle mě a podle celé řady jiných, důležitých dokumentů, které by měly předcházet změně a úpravě horního zákona?
Další záležitost je, že proces RIA chce, aby zákon byl vždycky rozebrán minimálně ve dvou alternativách. Něco takového v důvodové zprávě je, ale mám takový dojem, že je to jenom proto, že to musí být, ale že to neobráží vůbec žádnou skutečnost. Ale proces přípravy nového zákona taky vyžaduje, aby byl projednán s řadou institucí, které jsou bytostně závislé na onom sektoru, o kterém se jedná. A je třeba říci, že všechny zákony ať už energetické, anebo báňské, anebo geologické jsou vždy projednávány asi s deseti institucemi. Já aspoň ty rozhodující tady přečtu: s Hospodářskou komorou, Konfederací zaměstnavatelských svazů, Svazem měst a obcí, Svazem průmyslu, dopravy a celou řadou dalších institucí - a on, představte si, nebyl projednán ani s jednou z nich!
Čili jde tady o nějakou snahu urychlit něco, aby ti, kteří ještě budou hlasovat o některých aspektech reforem této vlády, nabyli představu, že budou, když budou hlasovat s vládou, náležitě odčiněni.
Tvrzení v důvodové zprávě, že jedině touto změnou, dámy a pánové, je možno docílit narovnání vztahů, je totální nesmysl. Je v oblasti nerostného bohatství naprosto irelevantní. V případě přijetí předpokládaného zákona nemůže stát vůbec garantovat, že to, co bude v surovinové politice, a to co bude ve státní energetické koncepci, bude možno zajistit. Tím, že vytvoříme institut nemožnosti vyvlastnění, dochází k tomu, o čem všichni víte, a já vám uvedu ty příklady - ať je to paní Havránková na dálnici do Hradce Králové, anebo paní, která blokovala výstavbu závodu na elektroniku v Hranicích. Peripetie s dálnicí do Hradce Králové trvala více než dvanáct let. Tak chceme něco takového vytvořit? Že nedáme záruku ani těžařům ani obci, ale ani státu, že bude moci pro záležitosti energetické politiky zajistit, že budeme moci bez dalších atomových elektráren a bez další fotovoltaiky vyrobit 80 terawatthodin elektrické energie. Myslím si, že vyvlastnění je jeden z důležitých aspektů, který bychom měli akceptovat.
A teď pokud si někdo myslí, že institut vyvlastnění je něco, co je tak jednoduché, tak bych ho chtěl odkázat na řadu pojistek, aby stát nemohl vyvlastnit někoho proti Ústavě a zákonům České republiky. Je tady přece správní řád a podle správního řádu je tady celá řada starostů anebo hejtmanů a podobně, není jednoduché docílit vyvlastnění. A třetí záležitost je, že existuje soudní přezkum institutu vyvlastnění, takže když já si anebo někdo z nás bude chtít někoho vyvlastnit, tak je to proces na rok, na dva nebo ještě na delší dobu. Myslím si a tady tlumočím ze znalosti horního zákona, že institut vyvlastnění je to poslední, co tady prakticky může existovat. V horním zákonu je pojistka, že těžební činnost nemůže být zahájena, povolena, pokud nedojde ke shodě mezi vlastníky nemovitostí a těžařem. Takže pokud nedojde k této shodě, tak žádný institut vyvlastnění nemůže existovat.
Institut vyvlastnění je běžnou záležitostí celé řady zákonů a nikomu to vůbec nevadí. A jedná se o zákon energetický, geologický, stavební, o elektronických komunikacích, a dokonce i o lázeňský zákon. Tam za stejných atributů, jako by to bylo u horního zákona, s tím souhlasíme, a tady najednou ne.
Je taky nezbytné připomenout jednu záležitost, že jsme součástí Evropské unie, a když nepůjdu nikam jinam než kolem států, které s námi sousedí, tak ať je to Německo, Polsko, Slovensko, Rakousko, tady tyto instituty v rámci načerpání nerostných surovin existují. A já si dovolím říci to, co říká německý zákon: že je možno vyvlastnit pozemky, pokud by jejich vlastník nedůvodně bránil využití nerostného bohatství, významných nerostných a energetických surovin, které jsou nezbytné pro zajištění našeho hospodářství. ***