(9.30 hodin)
(pokračuje Váňa)
Dámy a pánové, výsledek Topolánkovy vlády je 90 mld. snížených příjmů státního rozpočtu ročně. To je velký experiment s českou veřejností. Tento velký experiment postihl naprosto každou rodinu, naprosto každého občana, protože lidé byli svědky zdražovacího šílenství. Zdražovacího šílenství, kde v důsledku právě zatěžování daní, nepřímých daní, které byly přenášeny na bedra občanů, tak se zdražovaly potraviny, oblečení, elektronika, služby, doprava, zkrátka lidem se zdražilo úplně vše. Prostě si ODS udělala z lidí jakési pokusné králíky. ODS tehdy vyhrotila sociální napětí ve společnosti, přestala vést dialog se sociálními partnery. ODS se rozhodla jíti cestou nekompetentní politiky, nekompetentní politiky v žoldu finančních elit, v žoldu privilegovaných vrstev miliardářů a zbohatlíků. Ještě před krizí ODS utlumila koupěschopnou poptávku občanů, snížila spotřebitelskou poptávku a podtrhla příjmy většiny obyvatel. Ano, ODS tak vybudovala v lidech strach. Strach z toho, co bude, strach z bídy, strach z chudoby. To je výsledek vlády ODS. Za vlády ODS rychle bohatli ti nejbohatší, ale to rychlé bohatnutí těch nejbohatších, želbohu, jim platil zbytek národa. To jim platily středněpříjmové skupiny obyvatel, to jim platily nízkopříjmové skupiny obyvatel, a to šlo koneckonců i z kapes chudých. Dvě třetiny důchodců dnes balancují na hraně chudoby. Dvě třetiny důchodců se pohybují se svým důchodem okolo sedmi osmi tisíc. Minimální mzda za dobu vlády ODS nebyla vůbec nikdy zvýšena. Je neustále na hranici osmi tisíc korun, což je 280 eur. Kupříkladu v Rakousku je minimální mzda 1 000 eur, ve Francii 1 300 euro a v Belgii 1 400 eur. To je výsledek vlády pravice.
A ta dnešní, současná vláda, vážený nepřítomný pane premiére? Ta dnešní, současná vláda, ta na počátku svého vládnutí rychle postavila na nohy 40 tisíc státních zaměstnanců, 40 tisíc zaměstnanců státního sektoru vyšlo do ulic manifestovat, demonstrovat, aby vládě dali najevo svoji nespokojenost, aby dali tito státní zaměstnanci najevo, že už se nechtějí nechat ponižovat, že už se nechtějí nechat vydírat, že už se nechtějí nechat vládou nadále šikanovat.
Tato vláda vychází i dodnes z naděje, že lidé mají krátkou paměť, že lidé rychle zapomínají. Začala tedy rychle lidem vysvětlovat, že miliardy, které ODS poslala do kapes těm nejbohatším škrtem pera při snižování daní, teď vytahá z peněženek středněpříjmových, nízkopříjmových občanů, z peněženek invalidů, z peněženek mladých rodin, z peněženek studentů, z peněženek policistů, z peněženek hasičů, z peněženek zdravotníků, záchranářů, celníků, daňových úředníků, zkrátka z peněženek téměř celého národa. A tak dopady krize tato současná vláda jednoznačně háže na bedra těch, kteří krizi ale vůbec nezavinili. Zejména na bedra středněpříjmových a nízkopříjmových skupin občanů. A tak co tady nadrobila vláda Mirka Topolánka tím, když snížila příjmy státního rozpočtu, tak tato dnešní současná vláda léčí a řeší tupými výdajovými plošnými škrty.
Vláda je nadržená na to, že provede privatizaci penzí. Vláda je nadržená na to, že provede privatizaci zdravotnictví. Třepe se na privatizaci školství, na privatizaci státních služeb. Vláda prostě nechápe, že růst ekonomiky a boj s nezaměstnaností nikdy nebude řešen plošnými výdajovými škrty. Vláda nechápe, že sociální smír ve společnosti nebude nikdy postaven na individuálním sólování jednotlivce na úkor ostatních. V tom není možno spatřovat celospolečenské štěstí. Zkrátka vláda nemá dlouhodobou vizi. Vizi celospolečenského rozvoje, vizi dlouhodobého sociálního smíru, vizi mezigenerační snášenlivosti, vizi vzájemné solidarity, dlouhodobou ekonomickou strategii. To jsou pojmy, které jsou této vládě naprosto cizí, protože si s nimi neví rady. Ne že by je neznala, ale neumí je realizovat a uvádět v život. Naopak. Celá veřejnost velmi ostře sleduje, jak vláda znevažuje roli státu. Jak vláda znevažuje roli státu. Jak vláda osekává jednu funkci státu za druhou.
A já nechci zneužívat té tragédie, ve které se nacházíme, té alkoholové řekl bych tragédie, ale, dámy a pánové, vážený pane nepřítomný premiére, teď hovořím k vám a nevím, kde se nacházíte, i to je důsledek současné zpackané vládní politiky. I to je důsledek současné vládní politiky. Já si pamatuji, jak jsme hovořili tady o tom, že téměř zrušíme celní správu, že už ty celníky skoro vůbec nepotřebujeme. A ejhle, teď se nám ti celníci hodí. Najednou se dozvídáme, že Česká republika je první v konzumaci nelegálně vyráběného a nelegálně distribuovaného alkoholu. Najednou nám lidé umírají, když si koupí alkohol v kamenném krámě. Najednou nám lidé umírají, když si koupí okolkovanou lahev. To, co garantuje stát, tak to neplatí. To selhává. To není skandál, ale to je rozpad, to je rozklad. To je rozklad vládnutí. To je rozklad fungujícího státu. To je rozklad fungujících státních orgánů. Kdo potom má ochránit zdraví občana? Kdo, když ne stát, státní aparát a státní úřady?
Dámy a pánové, vážený nepřítomný pane premiére, lidé jsou svědky rušení sociálních jistot, rušení veřejných služeb, a tak lidé jenom smutně přihlížejí k tomu, jak vydělávají ti nejbohatší, jak narůstá masový odpor k politice této vlády, jak lidé se bouří, jak lidé vycházejí do ulic, jak volají stále často hlasitěji po tom, aby se změnil způsob práce vlády. ***