(20.30 hodin)
(pokračuje Doktor)
A tady patří ke cti, aby to nebylo vnímáno, že jsem a priori zaujatý, že vláda to řeší a řešit bude muset. Protože já dovozuji, že bude-li balíček schválen takto, jak je navrženo, tak výpadek příjmů státního rozpočtu a rozpočtů souvisejících bude daleko větší, než je výpadek letošní. Prostě, tenhle manévr ekonomiku přirdousí ještě více, než se zdá. A budu o tom hovořit. Stejně tak jako se vláda musí vyrovnat s výpadky příjmů státního rozpočtu souvisejícími s prohibicí.
Teď tedy pohlédnu na bývalé kolegy, členy ODS, a prosím, aby se někdo v ODS rychle probudil. Já jsem zariskoval, jak je mi vlastní, nikoliv proto, že bych byl nějak vnitřně opoziční či kamikaze, abych použil pro tuto chvíli slova někoho jiného, a postavil jsem se k prohibici odmítavě. Z mnoha a mnoha důvodů. Na druhou stranu, neb se chovám stále loajálně k vládě sedící za mnou - z většiny tedy nesedící -, nechápu obraz, kterého jsme svědky. Takže minulý týden vláda vyhlásí prohibici, částečnou, pak přitvrdí, vláda jako jeden muž a žena ji brání, aby dnes ministr financí, který by měl být nejvíc raněn účinky prohibice, ohlásí světu, že prohibici zmírní. Co je tohle za divnou hru?
Copak ODS nechápe, že se tu hraje o volební výsledky a že se tady počítají poražení a vítězové? A možná to souvisí s úvahou, kterou jsem řekl hned na začátku. K čemu to tady má dojít? K jakému přerozdělení? No, je jisté, že z hlediska voličského elektorátu a dopadu na voličský potenciál nejvíce bolí voliče ODS, resp. středopravé voliče, fakt, že jsou to pravděpodobně oni, kdo ten alkohol prodávají a teď nemohou. A předpokládám, že to jsou oni, kdo ty daně platí, řádně, a že to nejsou oni, kdo mají v zásobách ty tisíce falešných kolků.
Nemohu si odpustit zmínku o 17,5 procenta, která tady zazněla několikrát. Znám autory toho konceptu, znám všechny, kteří se vesele hlásili k 17,5 procenta jako ke skvělému dítěti. Hledím sem, mohl bych tak hledět i na pana ministra financí, on tu není, a prosím v kontrole toho, co tu říkám a nakolik si mohu stát za svými slovy, abyste si našli přívlastky, kterými jsem častoval tuhle věc od samého počátku. Hloupost, hloupost a ještě jednou hloupost. Pan poslanec Korte tu není, aby nastoupil: Marnost, marnost a marnost.
Pan ministr financí zmínil velmi důležitou věc, kterou není možné zlehčovat. Důvěru finančních trhů vůči České republice jako zákazníkovi a jako dlužníkovi. Bohužel jsme v postavení dlužníka, který neumí splácet své staré dluhy jinými způsoby než braním si dluhů nových. A souhlasím s jeho úvahou, že kdyby Česká republika vysílala signály, které by naši věřitelé vnímali jako projev nesolidnosti, nepředvídatelnosti, stali bychom se v jejich očích nesolidními partnery. Pak pouhý posun v řádu desetin týkající se cen obsluhy našich dluhů, obsluhy dluhů, které má Česká republika z minulosti a kterým se nedokáže vyhnout v obdobích budoucích, má samozřejmě pro nás zásadní vliv.
Ale stejně zásadní vliv má pro nás fakt, že se naše účetnictví, národní účetnictví a národní bilance, může stát něčím, čím procházeli Řekové. Řecký obraz už tady byl použit mnohokrát. Řekové přece taky leccos zfalšovali. Proč má Česká republika riskovat onen obraz spočívající v tom, že my si to tady krásně namalujeme, budeme žít s tím, jak jsme tam pěkně vyplnili ty kolonky, a první minutu po odhlasování toho dokumentu budeme řešit krizový plán, protože budeme počítat: minus pět, minus deset, a že ten výpadek příštího roku bude možná úplně stejný z hlediska nominálního vyjádření jako ten letošní a vláda bude muset řešit znovu krizový plán. Chápu, že tlačit na poslance a obviňovat je z lecčehos, je o něco snazší.
Nemohu vám, kolegové, odpustit jednu výtku. Neb pro věc, kterou zmíním, jsem nehlasoval, o to je to pro mě snazší. Tenhle malér, malér spočívající v tom, že Česká republika nemá pro některé již odhlasované koncepty, zákony přijaté, dostatek zdrojů, jsme způsobili my tady. A já mohu použít tu výtku, že já jsem pro tu věc, kterou zmíním, nehlasoval. Ale necítím se o mnoho svobodnější a rozhodně se mi snáze nedýchá.
Rozpočtové určení daní, tak jak prošlo touto Poslaneckou sněmovnou, přece mělo a má jeden velký problém. Nemá 12 mld. oněch kapacit, které potřebuje. Hlasování, které tu máme před sebou, tíha toho fiskálního nedostatku je mimo jiné spojena i s tím, že tady prošel návrh zákona, na jehož manévr nebyly žádné kapacity. Takže hrozit zde tím, že nemáme peníze na důchodovou reformu, hrozit tím, že nám snad klesne obraz v očích našich věřitelů, a zároveň nezmínit, že jsme si to tady zavařili sami, mi připadá velmi krátkozraké.
Pan premiér Nečas zmínil ve svém dodatečném projevu fakt, že nebude-li cesta jiná, už budeme muset pouze šetřit. A já si neodpustím jíti naproti této výzvě a uvedu dvě drobnosti v oblasti výdajů státních rozpočtů, resp. ministerstev a fondů napojených na rozpočty.
První. Můžete říct, že je to naprostá marginálie, a připouštím, že je to v podstatě drobnost. Nicméně z drobností se spojuje ta velká věc, jako je finanční rovnováha a vyrovnaný rozpočet. Projekt "Ryba domácí", 150 mil. poprvé, 60 mil. podruhé. Vždy čirou náhodou zrovna když jsou volby! Při kontrolním šetření Nejvyššího kontrolního úřadu na projektu "Ryba domácí" provedeném na 150milionovém balíku byl odebrán kontrolní vzorek a provedeno šetření. 30 % plnění poskytnutého v tomto projektu - zdůrazňuji ještě jednou, na kontrolním vzorku, který byl ovšem velmi vypovídající - nebylo nikdy doloženo, nebyly nikdy doloženy faktury, doklady o plnění, nebyly nikdy doloženy billboardy, nebyly doloženy nikdy kopie dokumentů, na kterých byly peníze vyplaceny. A dnes vláda, ministr zemědělství, pouští ten projekt znovu. Spočítejte dohromady 210 mil., vydělte si to počtem domácností a zjistíte, s jak velkou dotací by mohla přicestovat jedna jediná ryba do jedné jediné domácnosti. Žádná taková akce tady samozřejmě spuštěna nebyla.
A akcent druhý. Připouštím, lehce regionální, avšak ve svém finančním vyjádření naprosto brutální. Omlouvám se za výraz, který použiji. Existuje-li nějaké investičně finanční lejno veřejných rozpočtů, pak leží v zájmu některých skupin Jihočeského kraje prosadit (potlesk poslanců VV) do rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury už opakovaně koncept Šumavské elektrické dráhy. První rozpočet: čtyři miliardy korun. Druhý rozpočet: 12 miliard korun. Tramvaj, která má jezdit kolem Lipna, cesta z bodu A do bodu B se oproti dnešní dopravní obsluze - považte - nezrychlí, ale prodlouží, to aby se turisté mohli kochat. Je-li něco takového ve veřejných rozpočtech a vidím-li to já, připojte se někdo další, začneme to sčítat a věřte, že manévr spočívající ve zvyšování daní nebude tak prudký, jak se zdá.
A námitka poslední. S neopakovanou zálibou s sebou nosím tuhle stránku. A ta čísla zde vyjádřená vyjadřují to, jak v zásadě přistupujeme k daním a k potenciálu výběru daní. Chovám velkou úctu k panu náměstku Minčičovi, jen se obávám, že zahnáni v ouzkých už přistupujeme k daním jako k bankomatu. A tady opravdu neplatí, že kolikrát zmáčkneme nebo kolikrát zasuneme kartu, dostaneme peníze z toho stroje zpět. Pro mě naprosto nepochopitelně je to, co máme na stole, vždy vybaveno pouze plusy. Tam je prostě vyjádřen potenciál výběru nových daní. A já tam nevidím žádná rizika poklesu ve výběru daní, protože změní-li se chování daňových poplatníků, zasáhneme-li vyšší daní jejich spotřebu, jejich schopnost utrácet, logicky musí přestat odevzdávat peníze někde jinde. ***