(20.20 hodin)
(pokračuje Petráň)
Nedovedu vyčíslit celkové ztráty státního rozpočtu, ale jistě nebudou malé. Přitom se odvážím tvrdit, že všichni by rádi poctivě platili daně, zejména kdyby s nimi stát hrál poctivou hru. Proč si vlastně lžeme do kapsy? Vždyť se jasně prokázalo a prokazuje, že zvýšením sazeb se skutečný výběr nezvýší. Asi se tedy podaří sestavit rozpočet bez potřeby provizoria, ale skutečnost bude poté příští rok úplně jiná. Tento postup se mi nemůže líbit, ač uznávám, že některá opatření z balíčku mají logiku a jsou nutná. Osobně vidím ale úplně jiné možnosti, které však balíček bohužel neobsahuje. Jako by se Ministerstvo financí pohybovalo v jiném čase a prostoru než ti, co poctivě pracují a odvádějí daně.
Děkuji za pozornost. (Slabý potlesk.)
Místopředseda PSP Jiří Oliva: Děkuji panu kolegu Petráňovi. Dalším přihlášeným je pan poslanec Michal Doktor, připraví se pan poslanec Babák.
Poslanec Michal Doktor: Děkuji za udělené slovo. Vážený pane místopředsedo Poslanecké sněmovny, vážení členové vlády, dovolte, abych uvedl několik poznámek v debatě, která jistě od samého počátku trpí nikoliv neviděným hendikepem. Ani já nedokážu pochopit, proč vláda předstupuje v Poslanecké sněmovně s dokumentem, který zůstal nezměněn. Bez jediného písmene je to tentýž dokument, který byl v hlasování Poslanecké sněmovny, stejné Poslanecké sněmovny, již odmítnut, a zdá se, že dojde k nějakým mocnějším pohybům, třeba někoho zavřou, třeba někoho pustí, třeba někdo volby vyhraje, třeba někdo volby prohraje. Já nevím, co se má stát. Zkuste odhadovat, nakolik svědčí společenské atmosféře a vážnosti tohoto sboru fakt, že před týdnem - možná se mýlím, je to možná jenom deset dnů, zhruba - byl tento dokument odmítnut a teď se vrací s tím akcentem, který tady zmíněn byl, s tím, že hlasování o tomto dokumentu je spojeno s důvěrou vládě. Já to tedy čtu tak, že je to nátlak na skupinu poslanců, kteří se zřejmě mají stát přemýšlivějšími, čtu dohady o tom, kdo všechno jim bude volat a kdo je pověřen tím či oním, a prosím o to, abychom trochu prozřeli a odstoupili ze zákopů, v nichž jsme se ocitli. Pojmu to takto, budu mluvit o nás všech.
Tak, aby tedy ta debata byla trochu jiná než ta debata, kterou zmiňuji. Já bych rád uvedl hned na začátek několik naprosto jasných odpovědí, aby bylo jasné, že ten plovoucí prostor dogmat a zákopů, z kterých se vede ta či ona mediální válka, má přece jenom některé pevné záchytné body, které já tedy vnímám jako prostor, který rozhodně opouštět nehodlám. Tak za prvé, bude-li balíček změn daňových a pojistných zákonů v této podobě, tzn. nebude-li zásadně přepracován, nepodpořím jej, i když je spojen s hlasováním o důvěře vládě. Já jsem to říkal několikrát v médiích, není to žádný překvapivý posun, žádný vykalkulovaný postoj, který by mi mohl někdo podsouvat. Opakuji, opakuji to několik týdnů a takto to je. Je-li tento návrh dogmatem, je-li si opravdu Ministerstvo financí ve svých odhadech, ve svých úvahách tak jisto svou rozvahou, proč dochází k okolnostem, které budu ve svém projevu zmiňovat, a proč každý z nás - každý z nás - nemá právo a zároveň není veden k povinnosti přemýšlet o názorech těch ostatních.
Zároveň chci říci, že bude-li trvat onen neuvěřitelný a nepochopitelný kontrast a posměch zvyšování daní občanům na straně jedné a úlev na daních pro církve jako právnické osoby na straně druhé, nepodpořím jako poslanec této Poslanecké sněmovny ani návrh na restituční zákon v podobě, v níž je navržen. Tváří-li se pan ministr financí tak, že s vypětím všech sil vymetá poslední pavučiny tam, kde se dají ještě peníze vybrat, já tedy vidím několik tučných pavouků, kde je peníze možné brát, kde je možné efektivně vybírat na daních, a ne zvyšovat daně lidem. Já prostě nechápu, nechápu, proč se někdo v obhajobě daňové úlevy, nově navržené daňové úlevy pro právnické osoby v oblasti restitučního projektu odvolává na onu výhodu poskytnutou restituentům, kteří byli fyzickými osobami, přičemž nechápe rozdíl mezi účetnictvím a zdaněním právě fyzických osob, případně restituentů fyzických osob, pakliže vůbec vložili ten majetek do podnikání, a firem, kterými jsou církve. Církve jsou právnickou osobou. Já cítím efektivní problém spočívající v tom, že ten restituční projekt se týká právě právnických subjektů, neb tady bylo jisté společenské rozhodnutí, které říkalo, že restituovat právnickým subjektům se nebude. Tato hrana je tudy prolamována. Ale jestli nepochopím jednu věc a budu stát na jiném místě a nepohnu se ani o milimetr, pak je toto skutečnost. Dokud bude platit výjimka pro církve, není podle mého soudu možné zvyšovat daně lidem. (Potlesk části poslanců.)
Já málokdy své projevy zahajuji a nebo uvádím v nich slova jiných osob, jiných autorit. Dnes si nemohu odpustit pokus o citát slov pana ministra - není přítomen pan ministr Jankovský. On řekl: "Změní-li se daňový balíček a peníze budou z rozpočtu ubývat, nebudou restituce." Kdyby toto řekl prostý poslanec-zlobil, pochopil bych, že je to jistá forma nátlaku, změna optiky pohledu na ty dva projekty. Na druhou stranu musím říci, že když to říká ministr vlády, pak tím činí minimálně hned dvojí pohyb. Jako ministr vlády by měl být loajální k dokumentům, pro které hlasuje. To, že nastoluje atmosféru vydírání a stavění jednoho projektu proti druhému, je velmi, velmi zarážející. Na druhou stranu ale v té rovině druhé okamžitě jaksi dovozuje, že jakákoliv změna toho balíčku tady, provedená v Poslanecké sněmovně, bude znamenat výpadky na straně příjmů. Tady rovnou je řečeno, že bude-li udělán jakýkoliv ústupový manévr, bude-li zvolen jakýkoliv jiný přístup, než je navrhován předkladatelem, znamená to výpadek, což je nesmysl. Což je nesmysl a já to vzápětí dokážu.
Již několik finančních období, minimálně tedy po dva roky, roky předchozí, a to zdůrazňuji, předchozí dva roky se očekávání Ministerstva financí České republiky výrazně liší od reality. Reálná ekonomika, my všichni, plátci daní, bez rozdílu, jestli to jsou fyzické, nebo právnické osoby, vysíláme vládě v tom, jak daně platíme, odvádíme do soustavy veřejných rozpočtů, signál, kterému je podle mě správné porozumět. Já pochybuji o tom, že se o to poctivě snažíme. Pan ministr financí přece ví, zdůrazňuji, a teď bez přívlastků a bez popichování, nejlépe z nás všech, jak moc se liší reálná čísla, plnění příjmů rozpočtů - a zdůrazňuji slovíčko rozpočtů, nikoliv státního rozpočtu - rozpočtů roku 2012 od schválené představy, od schváleného projektu plnění rozpočtu státního, municipalit a souvisejících rozpočtů. Vědí to samozřejmě i hejtmani, starostové měst a obcí. V pokladnách rozpočtů státního i souvisejících chybějí peníze na výběru daní, a zdůrazňuji permanentně - permanentně - permanentně musí vláda prokazovat svou schopnost vyrovnat se s tím, že reálná čísla na straně plnění příjmů státního rozpočtu jsou výrazně, v řádech převyšujících desítky miliard korun, jiná od toho, než očekávala.
Proč je tady skupina poslanců, teď bez ohledu, kam bych se díval, v podstatě nevím, kde očima spočinout, abych někoho (poslanec se významně odmlčel) nevynechal (smích), proč předem pohled někoho jiného je brán jako útok na stabilitu vlády, útok na vážnost České republiky v očích našich partnerů, když vláda dennodenně vysvětluje, jak je možné, že se naše realita, tzn. reálná čísla, reálný výběr daní, liší od toho, co očekávala? Já myslím, že to nikoho nezneklidňuje. Světové finanční trhy to prostě berou tak, že takto život přichází. A vláda je povinna dělat jednu věc: vyrovnat se s tím.