(19.50 hodin)
(pokračuje Paroubek)
Chtěl bych zdůraznit to slovo, které jsem použil, tedy "formálně", aby byl formálně schopen, protože zcela nepochybně přijdou další problémy, tak jak jsem dnes naznačil, i někteří jiní, kteří zde hovořili, o tom, že Evropská unie vlastně rozhodla o tom, že nebudou certifikovány projekty v rozsahu jedné miliardy eur, to je 25 miliard korun. A pokud třeba v příštím roce tohle to bude pokračovat - já se obávám, že to bude pokračovat ještě v tomto roce - tak je tady další díla ve státním rozpočtu. Proto hovořím o tom, že formálně.
Topolánkově vládě se podařilo prosadit v roce 2007 změny daňových zákonů s platností od počátku roku 2008. Tyhle změny zcela rozbily do té doby vyvážený daňový systém, ve kterém byla daňová zátěž dosti rovnoměrně, a tedy relativně férově rozložena na bedra všech vrstev společnosti, obdobně jako je tomu v západní Evropě, kde, jak doufám, hledáme naše vzory, což souvisí se západoevropskou snahou, se snahou západoevropských zemí a této kultury, hledat společenskou harmonii. Daňová reforma roku 2008 připravila příjmy státu o 80 až 90 miliard korun. Ministr financí říká, že to bude jenom - v uvozovkách - 60 až 70 miliard korun. Ale i kdyby to bylo tak, tak je to obrovská suma. Kdybychom ji teď měli, tak by asi vláda neměla tyhle ty starosti.
Přestože česká pravice v letech 2005 a 2006, tedy před volbami do Poslanecké sněmovny v červnu 2006, fantazírovala a velice ráda ukazovala akademický model Lafferovy křivky, tak musím říci, že tenhle ten akademický model zcela selhal. Tehdy nám, nebo české veřejnosti bylo tvrzeno, a významná část české veřejnosti tomu uvěřila, že čím menší daně, tím větší výběr daní. To byla tedy ta premisa a to byla tedy ta Lafferova křivka. Jak se ukazuje, teoretické modely v praxi příliš nefungují. Myslím, že by to mělo být velké poučení pro naše občany, aby se drželi spíš, řekněme, realistických řešení, aby stáli vždycky oběma nohama pevně na zemi.
Řeknu teď některá čísla, která tady často nebyla používána. Já už jsem je sice několikrát bez jakékoliv odezvy ministra financí, protože je nemůže zpochybnit, použil, proto je použiji ještě dneska. V roce 2011 byl výběr daní o 10 miliard korun nižší nežli v roce 2007. To jsou statistiky Českého statistického úřadu, to není nějaká dílna nějaké opoziční strany, třeba Národních socialistů, že by si to vymýšleli. Tedy o 10 miliard korun nižší nežli v roce 2007. A letos, jak se zdá, to bude ještě horší.
V roce 2008 ztratila česká ekonomika uplatněním podivného experimentu v daních a souvisejících zákonech dynamiku a od té doby se vlastně již nevzpamatovala. V závěru roku 2008, to je třeba připomenout, přišla krize a dneska se na ni vláda samozřejmě odvolává. Ale jenom připomínám, jak tehdy čelní představitelé vlády mluvili o tom, že šířím poplašné zprávy, když jsem začal hovořit o tom, že přichází krize.
Statistiky Českého statistického úřadu říkají, že v roce 2011 byl hrubý domácí produkt v běžných cenách - podtrhuji slovo běžných - o 40 miliard korun, tedy o 1 % nižší než hrubý domácí produkt v roce 2008. Znova opakuji, že ve 4. čtvrtletí roku 2008 už byla česká ekonomika do jisté míry zasažena krizí. Po promítnutí vlivu inflace, v letech 2009 až 2011 to střízlivě bylo nějakých 5 až 6 %, je reálný pokles hrubého domácího produktu už nikoliv jedno procento jako ten nominální, ale nejméně 6 %. To jenom abychom si uvědomili dopady toho experimentu z roku 2008.
Vláda svou politikou rozpočtových škrtů oslabujících soukromou a veřejnou spotřebu a neschopností formulovat prorůstovou hospodářskou politiku, například politiku podpory výstavby komunálních bytů apod., způsobila negativní vývoj daňových příjmů. To je zřejmé. V tomto roce vlastně všechno klesá. Promiňte, s výjimkou cen. Ty vzrostou v tomto roce nejméně o 3 %. Pro domácnosti důchodců to bude ještě více. Abych byl spravedlivý, také mírně roste export, ale už to není taková sláva jako v předchozích letech.
Hospodářství tedy meziročně klesá. Je zaděláno podle mého názoru na meziroční pokles i v roce 2013. Je zajímavé, že jindy tak aktivní ekonomičtí experti v nejrůznějších novinách mlčí, nepředhánějí se v těchto prognózách. Ministerstvo financí je pochopitelně povinně optimistické. Snížená sazba DPH sice letos vzrostla o 4 % z 10 na 14 %, ale výběr v prvním pololetí poklesl o 2,5 miliardy korun. To už tady bylo hojně komentováno, myslím, že se tomu nemusím věnovat.
Ministerstvo financí přehlédlo - a musím říct, že já jsem studoval Vysokou školu ekonomickou za starého režimu, ale tehdy už se vědělo o jevu, který se nazývá cenová pružnosti -, že platí tento jev. Prostě když se zvyšují ceny, klesá poptávka, alespoň přechodně. Alespoň přechodně za normálních okolností, protože pokud klesá koupěschopnost obyvatelstva, tak k nějakému růstu prostě dojít nemusí. Okolní ekonomiky, hlavně obchodní partneři České republiky, rostou. Německo poroste někde o 1 až 1,5 %, slovenská ekonomika nejméně kolem 3 procent, polská rovněž tři, tři a půl, nejpomaleji rakouská, jak jsem se díval na odhady rakouských ekonomů, tak je to do jednoho procenta. Ale je to pořád růst. Problém je tedy u nás, když našim hlavním obchodním partnerům se daří a nám se nedaří.
Mluvil jsem již o Topolánkově a Kalouskově daňové reformě platné od 1. ledna 2008. Fantaskním cílem této takzvané reformy byla stabilizace veřejných rozpočtů. Jak se to vlastně podařilo? Jak se tenhle ten cíl té reformy podařil? Bylo by dobré, aby ekonomičtí beletristé a také další lidé, kteří podporovali v té době - mám na mysli mezi novináři, kteří v té době podporovali tuto záležitost, tento cíl, aby si připustili, jak to dopadlo ve skutečnosti. V roce 2007 skončilo hospodaření veřejných rozpočtů strukturálním schodkem 1,3 % hrubého domácího produktu. Připomínám, že na rok 2007 připravila v létě 2006 státní rozpočet ještě vláda pod mým vedením. Státní rozpočet byl nejen reálný a mobilizační, ale byl dobře nastaven také daňový systém. Připomínám také, že to byli především poslanci té strany, jíž jsem byl tehdy předsedou, kteří pro tento rozpočet hlasovali. Ne tak všichni poslanci Občanské demokratické strany. Takže 1,3 %.
Daňová reforma Topolánkovy vlády, jejímž cílem měla být stabilizace veřejných rozpočtů, prohloubila v roce 2008 strukturální deficit na 3,3 %. 3,3 %. V roce 2009 pak skončilo hospodaření státu strukturálním schodkem 5,1 hrubého domácího produktu. Pokud dnes ministr financí a pan premiér hovoří o potřebě snižovat strukturální schodek, napravují jen chyby, které sami v roce 2008 i 2009, alespoň zčásti roku, a později způsobili. Vláda nekončícím zvyšováním DPH z 10 na 14 % - když jsem končil jako premiér, tak to bylo pouhých 5 % v roce 2006 a má to být 15 %, nebo dokonce 17,5 %, jak všichni víme. Nekončícím zvyšováním DPH a spotřebních daní se prostě vláda dostala do zvláštní spirály. ***