(12.30 hodin)
(pokračuje Opálka)
V Rakousku-Uhersku se tehdy nepodařilo toto Taaffemu prosadit. A když se podíváme na první republiku a vlastně Českou republiku až do současnosti, tak vidíme, že důchodová reforma byla vždy jablkem sváru různých pohledů. Za první republiky to byla nemožnost uplatnit plošně tento systém, protože agrární strana, která měla velkou sílu v parlamentu, nedovolila prosadit, aby i zemědělští zaměstnanci byli takto zabezpečeni na náklady svých zaměstnavatelů. Když se podíváme na rok 1945, resp. 1946 a 1947, byl to taky boj o to, jakou formu bude důchodové zabezpečení na území tehdejšího Československa mít. A zase šlo o zájmy zaměstnavatelů, aby ta pracovní síla byla co nejlevnější a aby nešlo o plošné zabezpečení. Nakonec se vše podařilo prosadit. A dneska jsme ve stejné situaci, kdy se vracíme do systému ne solidárního, ne plošného, ale postupně, vytvářením dalších pilířů a oslabováním toho pilíře prvního, státního. A já chci říci, že přijetí či nepřijetí dnes tohoto zákona je vlastně o tom, jestli ten druhý pilíř bude schopen být spuštěn. (Silný hluk v sále.)
Jaká byla příprava, co tady poznamenával pan předseda Sobotka, to dokazuje jenom tento dokument, protože kdyby byl v pořádku, tak by - já vím, že tento tisk vyvolává odložení pokladní správy. Ale když se do něho podíváte, tak je tam spousta řešení nedostatků toho prvního zákona. A to není konec, protože když se podíváte na program příští schůze, tak zjistíte, že se zapomněl zamontovat druhý a třetí pilíř v rámci antidiskriminačního zákona, že se teprve budou dopracovávat předdůchody a že vlastně platnost zákona, ale ne jeho účinnost, přináší další a další legislativní změny. (Hluk v sále trvá.)
A já chci říci, že poslanecký klub KSČM je především rozhořčen tím, že dochází k oslabení onoho státního pilíře. Důchodová reforma byla vlastně vyvolána tím, že nebude dostatek peněz v tomto pilíři, a druhý pilíř vyvádí peníze ven. Rozumím tomu, že pravicové smýšlení se snaží ukázat, aby se člověk zabezpečil víc individuálně nebo čím dál víc individuálně a stát měl méně a méně povinností. Ale kam až to může vést, to jsem se snažil naznačit tím rokem 1848. Můžete mi namítnout, že jde o nějaká pouhá 3 %. Ale ta pouhá 3 % jsou dneska, příště to může být víc. Já vás ale ujišťuji, že oslabení prvního pilíře o každé procento je pro státní rozpočet problematické. A protože je to problematické pro státní rozpočet, tak se převádí tíha těchto problémů na bedra důchodců a v budoucnu, kdo ví na bedra koho.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Promiňte, pane kolego. Dámy a pánové, všechno, co si potřebujete říci a netýká se tohoto bodu... Nerušte prosím pana kolegu. Prosím.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, paní předsedkyně. Myslím, že vaše snaha bude marná, protože hluk už je tady dlouhodobě a každý čeká na tu 14. hodinu.
Chci říci, že výzvy Komunistické strany Čech a Moravy, aby občané bojkotovali tento pilíř, nejsou nikterak ideologické, ale jsou jednak žádostí, aby byla síla prvního pilíře zachována, a za druhé varováním toho, že v tom druhém pilíři nemají žádnou státní jistotu, pouze na úkor státu některé režijní výdaje tohoto pilíře, aby věděli, že za čtyřicet let jim tento pilíř pomůže v zabezpečení na stáří. Já si netroufám odhadnout, co bude za deset let, natož co bude za dvacet, třicet či čtyřicet. A z tohoto pohledu je třeba, aby šlo opravdu o dobrovolné rozhodnutí každého občana, protože druhý a třetí pilíř není jediná možnost. Je tady spousta jiných finančních produktů, je tady možnost nákupu, jak zde uváděl už zde zase nepřítomný kolega Rath, třeba investičního zlata, které záhadou není zatíženo daní z přidané hodnoty. Je tady možnost nakupování majetku a pak jeho pronájem nebo postupný prodej. Prostě každý člověk, který má na odloženou spotřebu, a těch v té republice zase tak mnoho není, má desítky a desítky možností zabezpečení na stáří. Nepotřebuje k tomu snahu státu o vytváření nových a nových pilířů, které ve své podstatě pouze vyvedou současné veřejné peníze do privátních fondů. A rozumím tomu, že snaha Světové banky a Mezinárodního měnového fondu, OECD a dalších tlačí reprezentaci České republiky, která je ve zpoždění, aby tak konečně bylo učiněno. Přesto si myslím, že bychom měli vzít rozum do hrsti a vyhodnotit naši situaci nejenom z perspektivy, ale i z příštího a dalších let, že tato republika na takový luxus nemá.
Varuji proto před schvalováním této normy a chci upozornit, že kromě těch dopadů, o kterých hovořily kolegyně a kolegové, je tady samozřejmě připravena armáda dealerů, kteří jenom čekají - a vlastně nečekají na 1. leden 2013, oni svoje aktivity rozběhli už v roce 2010. Já jsem se jedné takové akce inkognito zúčastnil a můžu říct, že jsem z toho byl celkem šokován. Ten organizátor si přivedl s sebou jednoho kolegu ze Slovenska, který vydělal nehorázné peníze jako mladý člověk právě na této transakci, a první otázka k auditoriu byla: kdo z vás chce být chudý? Na této tezi rozvíjel hodinovou přednášku. Přednáška byla zakončena tím, že vše je garantováno prohlášením premiéra Nečase, ministra Kalouska a dalších a že je to jisté, a pak už se sepisovaly jenom individuální smlouvy, za které zaplatili 3000, které samozřejmě bohatě dostanou zpátky z provizí, až budou v rámci rodin, pracovních kolektivů, sousedů a dalších tyto produkty prodávat. Prodávat pro koho? Pro penzijní fondy nebo správcovské společnosti nebo jak tomu chcete říci.
Víte, a zarážející je dokonce i taková akce, která byla zveřejněna, a to že byli osloveni učitelé na středních školách, aby stejnou akci rozvíjeli směrem ke studentům. A chci říci, že nechci být občanem národa a státu, který je jenom montovnou a doménou dealerů. Měli bychom tedy přemýšlet spíše o tom, jaké vize bychom měli zajišťovat pro rozvoj národního hospodářství. Ale to jsem trochu odběhl.
Chci tedy závěrem říci: Občané, ale i poslanci Poslanecké sněmovny, bojkotujme tento druhý pilíř! Jiných možností je daleko víc. Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Nyní žádá o slovo místopředseda Sněmovny Lubomír Zaorálek. Prosím.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Dámy a pánové, říkám v této Sněmovně jen to nejnutnější, co musím. A teď bych chtěl jenom jednu poznámku, kterou nemohu neříct. Chtěl bych reagovat na vystoupení pana poslance Marka Šnajdra, který tady řekl, že ten argument, že by ty fondy privátní mohly zkolabovat, je takový pouze levicově populistický, ten on prostě nebere, protože jsme v demokratické společnosti. ***