(16.00 hodin)
(pokračuje Zvěřinová)
Kritika se rovněž týkala navrhovaného snížení podpor zemědělské prvovýroby pro rok 2013 a zrušení v roce následujícím. Jedná se sice o nesystémové opatření, ale v době, kdy naši zemědělci na tom nejsou dobře a kdy víme, že podpory zemědělcům v okolních zemích jsou vyšší, není navrhovaná úprava zemědělství příznivá.
V rozpravě bylo též poukázáno na skutečnost, že návrh zákona byl zpracován zcela novou legislativní technikou, kdy body novely jsou členěny do částí podle dvou kritérií, a to podle nabytí účinnosti a podle znění zákona, které je novelizováno. Bylo konstatováno, že tyto zásadní změny v technice legislativního zpracování novel zákonů nebyly dosud promítnuty do legislativních pravidel vlády, tedy vládou schváleny, a ostatními zpracovateli nejsou používány. Z tohoto vyplývá, že Senátu byly zároveň postoupeny zákony zpracované různou legislativní technikou, což samo o sobě při závažnosti změn postupů může znamenat oslabení právní jistoty adresátů zákonů, neboť se novelizace stávají nepřehlednými a téměř nepřezkoumatelnými.
Podle Ústavy je Parlament, který rozhoduje, jaké právo bude účinkovat ve vztahu k adresátům normy. Nesrozumitelné novelizace zákonů již nyní vedou k tomu, že faktické rozhodování se do značné míry přesouvá na provozovatele serveru právních předpisů, jako je například ASPI. Zejména však nový postup eliminuje zásadu, že zákon pozdější ruší dřívější, a z tohoto pohledu vzbuzuje i ústavní pochybnosti, neboť jde o zásadu akcentovanou Ústavním soudem, jak vyplývá z jeho judikatury.
Na základě usnesení Senátu Parlamentu České republiky číslo 727 ze dne 16. srpna 2012 vám doporučujeme navržený zákon zamítnout.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová To byla paní senátorka Dagmar Zvěřinová. Nyní dvě přednostní práva. V rozpravě, která byla otevřena, nejprve pan kolega Bohuslav Sobotka, poté paní poslankyně Kateřina Klasnová a dále oznamuji, že je zde potom dalších 11 přihlášených do rozpravy.
Poslanec Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych jenom velmi stručně zmínil několik poznámek na okraj tohoto hlasování.
Já jsem zde jménem sociální demokracie vystupoval při předcházejícím projednávání tohoto návrhu zákona, resp. daňového balíčku, který tady byl připraven. Já myslím, že z hlediska historie projednávání a té stávající situace vládní koalice se ukazuje forma projednávání takovýchto návrhů ve formě balíčků, kdy je to v zásadě postaveno na principu ber nebo neber jako celek, tak se neukazuje jako příliš šťastná. Ale to je na debatu do budoucnosti.
Já už jsem říkal, že my bychom si jako sociální demokraté, kdyby vláda ten návrh nepředložila jako balíček, ale předložila ho po jednotlivých návrzích zákonů, dokonce dokázali představit, že bychom některé z těchto návrhů i podpořili. Prostě proto, že se jedná o demontáž balíčku daňového, který tady prosadila Topolánkova vláda s ministrem financí Miroslavem Kalouskem v roce 2007. Prostě zčásti to demontáž je a já si myslím, že to souvisí s tím, do jaké míry se vlastně osvědčila pravicová daňová politika, která tady byla realizována po roce 2006. To si myslím, že je otázka, na kterou vlastně ještě nikdo neodpověděl.
My už tady šest let máme v zásadě pravicové vlády, ty vlády tady realizují odlišnou koncepci daňové politiky, než se tady realizovala před rokem 2006. Ta koncepce je založena na snižování přímých daní a na výrazném zvyšování daně z přidané hodnoty a já si myslím, že by bylo dobře, kdybychom tady kromě politické debaty, kterou mezi sebou vedeme jako pravice a levice, jako vláda a opozice, měli také nějaké studie, které by dokázaly, jestli se ty původní předpoklady, se kterými tady pravice začala v roce 2007 měnit daňový systém, vůbec potvrdily. Já se domnívám, že se nepotvrdily. Ale nemáme tady žádné explicitní studie a možná by to byl i docela zajímavý námět pro radu vlády NERV, aby se na efektivitu těch daňových změn vůbec podívala. Je to celá řada daňových změn. Bohužel ke změně daňového systému nedošlo naráz v jednom balíčku v roce 2007, ale ten daňový systém se mění permanentně. Návrhy na změny sazeb přicházejí téměř každý rok a to si myslím, že je jedna z hlavních nectností posledních šesti let - permanentní změna pravidel. Vlastně už ani specialisté a podnikatelé a další lidé, kteří se zajímají o to, jakou sazbu daně odvádějí, se ve skutečnosti nevyznají v tom, jaké daně tady platí a jaké daně budou platit příští rok.
Jsem ale přesvědčen, že daňová revoluce, ke které došlo v roce 2007 zavedením rovné daně a zvýšením daně z přidané hodnoty, na vývoj jak české ekonomiky, tak sociálních poměrů, tak i veřejných rozpočtů neměla pozitivní vliv.
Pokud jde o veřejné rozpočty, i když odhlédneme od vlivů hospodářské krize, tak je přece zřejmé, že Česká republika se dále zadlužila. Ten nárůst veřejného dluhu z méně než 30 % na víc než 40 % hrubého domácího produktu je evidentní. To znamená, daňová reforma realizovaná Topolánkovou vládou v roce 2007 nepomohla ke stabilizaci veřejných rozpočtů. Stejně tak vývoj hospodářství. Už procházíme druhou recesí v období od roku 2007. Samozřejmě první recese byla dána především vývojem v rámci evropské a světové ekonomiky, ale za tuto druhou recesi si do značné míry můžeme sami. Já se domnívám, že podíl na ní má i výrazné zvýšení daně z přidané hodnoty v minulých letech. Jsem tedy přesvědčen, že původní předpoklad, se kterým tady pravice zaváděla rovnou daň a zvyšovala DPH, totiž to, že to, co bude ušetřeno na daních, se projeví zvýšenými investicemi v domácí ekonomice a že to vlastně podpoří hospodářský růst, tak to se také ukázalo jako nepravdivý předpoklad.
Čili nepomohlo to veřejným rozpočtům, co udělala pravice v roce 2007, nepomohlo to hospodářskému růstu a rozhodně už to vůbec nepomohlo sociální situaci většiny společnosti a sociální soudržnosti. Protože tak jak se tady začaly měnit daně a jak se snižovalo přímé zdanění, tak k čemu to vedlo. Nevedlo to k tomu, že by firmy ty peníze, které ušetřily na dani z příjmů, daly svým zaměstnancům a zvýšily by jim o to mzdy. To se rozhodně nestalo. Naopak došlo k tomu, že se zvýšil odliv kapitálu z České republiky prostřednictvím dividend, protože nadnárodní společnosti, které tady získaly podíl na trhu, si peníze, které nemusely zaplatit státu na daních, prostě odvedly ve formě dividend. A velmi často ty peníze prošly nejrůznějšími daňovými ráji a Česká republika z nich neviděla vůbec nic. Když se podíváte na otázku přílivu investic, odvodu dividend, růstu mezd, tak je evidentní, že ty peníze z České republiky odešly a nezvýšily tady životní úroveň ani tady nepomohly k růstu sociální soudržnosti. Nemluvě o tom, že výpadky v přímých daních tam, kde jste snížili daně pro firmy a kde jste zavedli rovnou daň, kde jste dali daňové úlevy těm nejbohatším, tak to vedlo k tomu, že se narušila sociální soudržnost a zvýšily se sociální rozdíly ve společnosti. Protože progresivní daň kromě rozpočtové funkce plní také roli daně, která má posilovat sociální soudržnost a má zmírňovat ty nejvíce křiklavé sociální rozdíly.
První otázka, kterou jsem položil na začátku svého vystoupení, čili jestli vůbec byla ta daňová reforma, se kterou pravice přišla v roce 2007, úspěšná, tak já se domnívám, že v celé řadě aspektů úspěšná nebyla. Byla to chyba, byla to slepá ulička, nebo to byla odbočka. A konečný argument, že ta reforma úspěšná nebyla, je přesně tento daňový balíček, který tady dnes projednáváme. Protože právě tento daňový balíček řadu opatření, která byla zavedena v Topolánkově daňové reformě, mění nebo ruší. A mění je a ruší ve směru kritiky, kterou na daňový balíček uplatnila tehdy sociální demokracie. To je myslím velmi zajímavý paradox po šesti letech vládnutí pravice. Po šesti letech daňových experimentů se v některých aspektech, jako je třeba ona solidární přirážka, vláda vrací do hlavního proudu daňové politiky. A je to samozřejmě pod tlakem rozpočtové situace, protože je evidentní, že rovnou daň si Česká republika nemohla dovolit, nemohla si ji dovolit ani v roce 2007 a nemůže si ji dovolit ani v roce 2012. To prostě rozpočtově nevychází. ***