(11.30 hodin)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Můžeme tedy otevřít obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se přihlásila jako první paní poslankyně Lesenská, takže ji poprosím, aby si vzala slovo.
Poslankyně Vladimíra Lesenská: Dobrý den, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážené dámy, pánové. Dovolte mi, abych vám zde zdůvodnila, proč předkládám v rámci druhého čtení pozměňovací návrh, ke kterému se pak v podrobné rozpravě přihlásím. (V sále je hluk.)
Cílem předložených pozměňovacích návrhů je odložení účinnosti zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců. Tento zákon měl původně nabýt účinnosti k 1. lednu 2008 a účinnost většiny jeho ustanovení byla již dvakrát posunuta.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pardon. Tady je najednou nějaký klid-neklid. (Zvoní.) Omlouvám se. Prosím.
Poslankyně Vladimíra Lesenská: Vláda svým usnesením č. 180 ze dne 21. března 2012 uložila v souvislosti s vypracováním návrhu zákona, kterým je právě zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, ruší, uložila předložit analýzu problematiky odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání s věcnými návrhy na budoucí řešení s tím, že návrhy budou vycházet ze závěrů porady ekonomických ministrů. Současně vyjádřila souhlas s výjimkou ze zpracování hodnocení dopadů regulace, tzv. RIA, k tomuto návrhu. Tato analýza měla být vypracována a předložena vládě do 21. září letošního roku.
Ministerstvo financí připravilo a v těchto dnech rozeslalo do vnějšího připomínkového řízení materiál s názvem Analýza problematiky odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání s návrhem věcného řešení. Jak vyplývá z četných odborných diskusí, které v současné době k předmětnému materiálu probíhají, analýza je spíše důvodovou zprávou k návrhu zákona o pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu z pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, řekla bych zákon o pojištění odpovědnosti zaměstnavatele, který již vypracovala v dřívějším období Česká asociace pojišťoven. S principy této úpravy byla seznámena Rada vlády pro BOZP na svém posledním zasedání v měsíci červnu tohoto roku a má se tento podklad vlastně stát novou právní úpravou.
Nejde o analýzu různých variant věcného řešení kompenzací újmy způsobené zaměstnanci pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, posuzování a hodnocení dopadů zejména na zaměstnavatele a zaměstnance, kterých se problém odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání nejvíce týká. Nejde ani o analýzu efektivnosti a nákladnosti různých způsobů správy takového systému a rozpočtových dopadů různých variant řešení, nýbrž jde o účelovou obhajobu řešení zvoleného vládou, nový zákon o pojištění odpovědnosti zaměstnavatele, a to bez ohledu na závažné negativní dopady jak na zaměstnavatele, na zaměstnance, ale i na státní rozpočet, které řešení zvolené vládou přinese. (V sále je stále neklidná atmosféra.)
Klíčovým problémem předložené analýzy je popření dosavadních tvrzení ze strany Ministerstva práce a sociálních věcí, ale i Ministerstva financí o finanční náročnosti úrazového pojištění, které potřebovalo ke své existenci přidělení pouze několika set milionů korun pro Českou správu sociálního zabezpečení na zahájení a provoz tohoto nového sociálního systému, které by bylo možné uhradit v rámci stávajícího vybraného pojistného a které mělo údajně podstatně zvýšit mandatorní výdaje státu, a to v rozsahu poskytovaných plnění. Totéž Ministerstvo financí, které vyslovovalo zásadní nesouhlas s dopady úrazového pojištění na státní rozpočet, dnes v předložené analýze samo předkládá k realizaci výše uvedeného vládního rozhodnutí návrh na dlouhodobé skokové zvýšení mandatorních výdajů státního rozpočtu, a to hned o několik miliard ročně. Jen v roce 2014 celkem o 4,1 miliardy s postupným velmi pozvolným snižováním v dalších letech, a to bez jakéhokoliv zvýšení poskytovaného plnění.
Předložená analýza tak názorně ukazuje cestu privatizace veřejné služby, kterou dnes stát pro zaměstnance a zaměstnavatele zajišťuje v podobě průběžně financovaného zákonného pojištění, a podle údajů v příloze číslo jedna předložené analýzy bude vládou připravované povinné smluvní pojištění více než dvakrát dražší než dnešní systém. Tento systém v roce 2011 spotřeboval cca 3,6 miliardy korun. Bude dražší i než rušené úrazové pojištění zaměstnanců. Toto zdražení půjde k tíži státního rozpočtu a bude zvyšovat podle mého zadlužení České republiky. Jde přitom o zdražení navrhované v situaci, kdy současný průběžně financovaný systém zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovních úrazech a nemocích z povolání je přebytkový a přebytkovou bilanci zachovává i platný zákon o úrazovém pojištění zaměstnanců.
V předložené analýze tak chybí jasné konstatování, že oproti tomuto rušenému zákonu č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, který nepředstavuje z hlediska veřejných financí žádné riziko, vláda přichází s úpravou, která představuje z hlediska veřejných financí vážné riziko dlouhodobého zvyšování zadlužení naší republiky. To je v kontextu rozsáhlých restrikcí prováděných vládou do sociální oblasti se zdůvodňováním nutností ozdravení veřejných financí zcela nepřijatelné.
Dalším významným rizikem vládou navrhované úpravy, o kterém výslovně předložená analýza nehovoří, je zvyšování sazeb pojistného. V analýze se sice konstatuje, že pojistné bude na dobu pěti let zmrazeno na úrovni podle stávající právní úpravy, avšak současně se počítá s tím, že bude zvyšováno i v této době podle míry inflace a škodného průběhu podle jednotlivých kategorií činností. Chybí jakékoliv propočty takového růstu pojistného obdobné těm, které se týkají financování tvorby technických rezerv na základě předpokládaného vývoje inflace a odškodného průběhu. Chybí analýza a vyčíslení dopadů spoluúčasti zaměstnavatelů na odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání a dopady opatření spočívající v právu pojistitele požadovat na zaměstnavateli, pojištěném, náhradu pojistného plnění, a to až do výše vyplacených částek, pokud zaměstnavatel poruší některou z konkrétních povinností stanovených zákonem nebo zvlášť závažné předpisy k zajištění BOZP. Toto opatření může v extrémním případě na straně zaměstnavatele prakticky eliminovat smysl povinného smluvního pojištění. Zaměstnavatel zaplatí v takovém případě dvakrát. Nejprve odvede pojistné a následně zaplatí pojišťovně i plnění poskytnuté zaměstnanci.
Oproti zákonu o úrazovém pojištění zaměstnanců se nepředpokládá, že by na tyto pojišťovny, které v současné době provádějí povinné smluvní pojištění a následně budou provádět i další z nich, přišla agenda odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání zcela bezezbytku. Naopak počítá se i nadále s tím, že velkou část s tím spojené administrativy budou i nadále za takzvané své provádět místo pojišťoven zaměstnavatelé. I zde chybí potřebné propočty ekonomických dopadů a rozsahu administrativních činností, které představují nezanedbatelné dopady na podnikatelské prostředí v České republice.
Rovněž chybí analýza dopadů do stanovení výše pojistného odváděného zaměstnavatelem, pokud jde o uvažovaný systém bonus - malus. Naprosto nedostatečná je role zaměstnavatelů a zaměstnanců ve vládou navrhovaném povinném smluvním pojištění s radou úrazového pojištění, s nímž počítal zákon o úrazovém pojištění zaměstnanců v podobě poradního orgánu, a to s ohledem na význam tohoto systému pro oba sociální partnery, který má poskytovat ochranu zaměstnancům i zaměstnavatelům. Ty chrání přiměřenou úrovní dávek před uplatňováním jejich odpovědnosti za škodu způsobenou zaměstnancům pracovními úrazy a nemocemi z povolání. A zaměstnavatelé tento systém financují svým pojistným.
Nová úprava nepočítá ani s jakýmkoliv jiným reálným zapojením sociálních partnerů do fungování povinného smluvního pojištění. Podle stanoviska vlády pro BOZP je třeba, aby existoval tripartitní orgán, který by hodnotil průběh a výsledky fungování takového systému, který se svým multidisciplinárním charakterem odlišuje od ostatních pojistných systémů. Tento orgán by dával podněty státním orgánům k opatřením jak v oblasti BOZP, tak na případné úpravy příslušné legislativy, podílel by se na rozhodování v otázkách prevence, úrazové rehabilitace apod. ***