(19.40 hodin)
Poslanec Alexander Černý: Děkuji. Vážená paní předsedkyně, vážený nepřítomný nezodpovědný pane premiére, vážená nezodpovědná vládo, dovolte, abych se alespoň několika slovy vyjádřil k tomu, co tady dnes probíhá.
My jsme při začátku tohoto volebního období byli doslova zavaleni informacemi o tom, jak bude vypadat nová politická kultura v tomto parlamentu, ale nejen v něm. Nositelé té nové politické kultury velmi často skloňovali slovo morálka. A o morálce jsme slyšeli i dnes poměrně dost. Kdo z vás byl minulý týden na výboru pro bezpečnost, na řádném jednání, které se zabývalo nebo mělo zabývat sporem mezi ministrem Kalouskem a policejním prezidentem Lessym, tak si o morálce a politické kultuře určitě udělal svoji vlastní představu. Když jsem sledoval svoje kolegy, tak jsem si říkal, my už jsme vycvičeni a jsme docela odolní za ta léta a za to, co jsme tady zažili. Co na to ale budou říkat občané? Jak ti se dívají na to, co se odehrávalo před objektivy televizních kamer? Naštěstí jsem se, zatím tedy s těmi, s kterými jsem se stihl setkat, ti tak odolní nejsou, ti byli velmi znechuceni a dávali to docela razantně najevo. K čemu je to přiměje, to je pochopitelně otázka. Pevně věřím, že alespoň jim zůstanou zachovány zbytky zdravého rozumu a že se nepodvolí té nové politické kultuře.
Dnes, když vystoupil Radek John a hovořil tady o postoji Věcí veřejných, opět jsem si připomněl ty jejich počáteční proklamace o politické kultuře a musím říci, že jsou věci, které mě i po těch dvou letech pravidelného setkání se s těmito lidmi, docela šokují. Dva roky trpěli tuto vládu, dva roky ji drželi nad vodou, dva roky jí umožňovali, aby dělala to, co dělala. Ty další dva roky, které máme ještě téměř před sebou, je bude držet nad vodou zbytek Věcí veřejných. Jak se teď jmenují, je naprosto nepodstatné, ale sem do Sněmovny se dostali jako Věci veřejné a i oni přinesli onu svéráznou politickou kulturu.
Ta politická kultura byla tak vyhrocená, že mi dokonce včera jeden spoluobčan řekl: Jestli to tak bude pokračovat ještě chvíli a jestli pan Kalousek a premiér půjdou policejnímu prezidentovi po krku dál, je docela možné, že ho zlikvidují. Ale je také docela možné, že pan policejní prezident potom velmi snadno sežene 50 tisíc hlasů a bude moci kandidovat na prezidenta, protože bude patřit mezi nejpopulárnější politiky v této zemi. Koneckonců i politici z vládní koalice se netají tím, že pokud má někdo sympatie, tak to není ministr financí, ale ten, kdo v tuto chvíli stojí proti němu.
Dovolte mi, abych se několika slovy vrátil ke kauze CASA. Paní exministryně Parkanová kdysi dávno prohlásila, že může být ministryní prakticky kteréhokoliv resortu. Pochopitelně že může. Ministrem může být takřka kdokoliv. V České republice, v české vládě to platí asi téměř absolutně. Problém bude pouze s tím, jak dlouho mu to vydrží a jaké budou důsledky toho jeho ministrování.
My jsme paní exministryni Parkanovou minulý týden vydávali k trestnímu stíhání pro trestný čin zneužití pravomoci a porušování povinností při správě cizího majetku. Tak zněl požadavek policejních orgánů.
Tuším, že to bylo včera večer, kdy jsem asi už popáté viděl velmi kvalitní americký film Wall Street - peníze nikdy nespí, kde hlavní hrdina Gordon Gekko odpovídá na otázku, co je morální riziko, asi těmito slovy: Morální riziko je, že někdo vezme vaše peníze a nechce za ně být zodpovědný. To se dá napasovat pomalu na jakéhokoliv veřejného činitele. Ten, kdo hospodaří s vašimi penězi a přitom se necítí být za to hospodaření zodpovědný, to je člověk, který podle Gordona Gekka má problém s morálním rizikem.
My jsme předali paní exministryni a naši kolegyni Vlastu Parkanovou orgánům činným v trestním řízení, nezbývá nám než počkat, jak dopadne vyšetřování této trestní kauzy. Ale to, k čemu se můžeme vyjadřovat směle, to jsou ony morální aspekty toho, co paní ministryně dělala a proč to dělala a jak to vypadalo.
Dovolím si připomenout, že v kauze CASA je dnes už odborníkem skoro každý, protože díky sdělovacím prostředkům toho víme o těch letadlech strašně moc. Není pochyb, že Armáda České republiky potřebuje transportní letouny, to bezesporu uzná každý, kdo alespoň tuší, k čemu by armáda měla sloužit. A ujišťuji vás, že to není jen otázka převozu koní do Mongolska. Paní exministryně Parkanová ale při svém rozhodování učinila několik kroků, které pro mne zůstávají nezdůvodnitelné, nedovedu si je vysvětlit.
První věc je, že věděla, že armáda v tu dobu, kdy ona rozhodovala o pořízení těch letounů, transportní letouny měla a podle svého vlastního plánu nijak nespěchala, tedy nespěchala rozhodně v řádu takovém, jak potom rozhodovala vláda. Proč byl tento spěch, komu to sloužilo, k čemu to bylo dobré, to mi zatím nikdo nevysvětlil.
Nikdo mi také nevysvětlil, proč paní ministryně, která sice může šéfovat každému resortu, ale která evidentně ve věcech obrany, alespoň zpočátku, příliš zběhlá nebyla, alespoň to neprojevovala například svou účastí na výboru pro obranu, tak proč paní ministryně alespoň trochu nenaslouchala vojenským odborníkům, kterými je obklopena ve svém resortu a kteří jí všichni radili, když už tedy chce mermomocí řešit transportní letouny, aby se orientovala jinam, že existují jiné typy, které by mohly mít pro armádu větší užitnou hodnotu. Původně vojáci počítali s tím, že bude klasické výběrové řízení, dokonce na něm začali pracovat, připravovali podklady, vytipovali několik společností, které byly schopny dodat transportní letouny, o jakých měli nějakou představu. Nakonec výběrové řízení nebylo.
Hlavním důvodem, proč nebylo, byl tehdy argument, že se snad zbavíme nepotřebných L-159. Už tady o nich dnes také byla řeč. Suma, kterou jsme za ně vydali, byla opravdu velmi, velmi vysoká, přes 40 miliard korun, to není žádná maličkost, a k použití je jich sotva třetina. Co s těmi ostatními, jejichž hodnota je již dnes v záporných číslech? Nejenže neslouží, ale už spotřebovávají peníze, jejich zakonzervování stojí mnoho milionů. Zbavit se alespoň jednoho nebo dvou takových letounů, to by bylo pochopitelně politické krédo. Nicméně s odstupem času je naprosto evidentní, že letouny L-159 měly být jen jakousi zástěrkou pro to, aby se nemuselo konat výběrové řízení. V tom výběrovém řízení by pravděpodobně casy nezvítězily. Španělská vláda určitě L-159 nepotřebovala. Pokud vím, tak nelétají, a pokud vůbec je tam někde mají, tak je dnes konzervují Španělé, na rozdíl od nás. My jsme do nich museli vrazit dodatečně peníze, protože jsme je předělávali na dvoumístné, a tím jsme údajně snížili celkový náklad té operace, který i tak zůstal obrovsky vysoký a pro tu částku se tím zabývá policie.
Vrátím se ke Gordonu Gekkovi. Morální riziko je, že někdo vezme vaše peníze, tedy peníze daňových poplatníků, a nechce za ně být zodpovědný. Nakládá s nimi tedy tak, jako kdyby ho nezajímaly, jako kdyby nebyl dobrým hospodářem, rozhodně by se svými nakládala paní exministryně jinak. ***