(18.10 hodin)
(pokračuje Paroubek)
Také na lidi s těžkým zdravotním postižením si tato vláda posvítila. Ve stovkách, či tisících případů šly zdravotní pojišťovny cestou Drábkova lourdského zázraku - tito lidé úředně ozdrávli. Co na tom, že je to v realitě jinak, a oni se ocitli díky tomu, že ztratili finanční příspěvky na základě rozhodnutí posudkových komisí, často v neřešitelných existenčních problémech.
A co zdravotnictví? Vláda neústupně kráčí cestou posilování finanční spoluúčasti pacientů. Senioři a rodiny s dětmi to pociťují velmi silně. Zato privatizační apetit vládě nechybí. Hledá se cesta, jak zašantročit čtyři velké české nemocnice. Na Homolce skončil pod tlakem ředitel za rok 2011 nejlépe vyhodnocené nemocnice v zemi dr. Dbalý ve své funkci. Zdá se, že doktor Dbalý skončil jen proto, že nemocnice se ne a ne propadnout do červených čísel, tedy do ztráty, a kvalitou svých služeb se dostala na úroveň předních evropských nemocnic. Takovou nemocnici pak není možné tak snadno privatizovat. A ten apetit ji privatizovat tady je již dvě desítky let.
Vláda byla a je odpočátku špatně personálně vybavena. Změny ve vládě, s výjimkou Ministerstva školství, byly snad ještě k horšímu. Většina členů vlády nemá ani potřebnou vynikající manažerskou praxi či význačnou praxi ve státní správě. Ministři nejsou považováni za celostátně uznávané odborníky ve svém oboru - až na výjimky. Nemůže tedy být úspěšná vláda, protože úspěšní nebudou ani jednotliví ministři. To je logické.
Vláda v současné době obhajuje dva velice kontroverzní zákony. Pokud by dnes padla, tyto zákony by nebyly již prosazeny. Mám na mysli církevní restituce a změny daňových zákonů v roce 2013. Ten první zákon znamená de facto úhradu reparací českým národem katolické církvi po příštích třicet let. Ten druhý zákon znamená další citelný útok na životní úroveň lidí dalším růstem z titulu DPH, zrušení příspěvků na bydlení atd.
A úplně na závěr mi dovolte, abych se nevěnoval ratingu, protože politiku přeci neděláme pro ratingové agentury. Alespoň jsem tomu já vždycky věřil, že to tak není, že bychom ji dělali pro ratingové agentury, ale pro lidi.
Dovolte mi malou exkurzi do spotřebního koše základních druhů potravin u nás a v Německu. Včera jsme provedli nákup ve dvou samoobsluhách, supermarketech stejné firmy, nebudu ji tedy jmenovat, v Ústí nad Labem a v Drážďanech. Jaký byl výsledek? Nákup byl proveden, musím říct, že ne v plné šíři spotřebního koše, tedy asi v těch 45 položkách, ale v 19 položkách základního spotřebního koše. U nás ten nákup byl za 799 korun - 799 korun. Nákup v Německu v přepočtu z eur byl za 570 korun. Tedy rozdíl téměř 230 korun. Německé zboží, které dnes dopoledne viděli novináři tady v Poslanecké sněmovně, bylo tedy ve dvou košících, v jednom německé, v jednom české, tak v tom německém zboží bylo o 229 korun levnější.
A jaké jsou německé a české platy a důchody? Průměrná mzda v roce 2011 v České republice činila 24 319 korun, v Německu 84 tisíce v přepočtu z eur. Průměrný důchod činil u nás 10,5 tisíce korun, v Německu 24 796 korun, opět v přepočtu z eur.
Proč je takový rozdíl cen mezi českými a německými supermarkety? Obávám se, že kdybychom udělali nákup v těch 45 položkách, tak by ten rozdíl byl ještě větší. Myslím, že tato vláda by spíše než tomu, co píší ratingové agentury, které mohou ovšem ten svůj nález změnit během několika týdnů, měla věnovat pozornost kvalitě tržního prostředí, konkurenci na trhu - zda jsou dodržována všechna pravidla. No ale také jedna nepopiratelná věc, která vyplývá z té hospodářské a zejména daňové politiky vlády. Jestliže před několika lety tady byla úroveň DPH 5 %, dneska je 14 %, tak je zřejmé, že i toto je velmi výrazný důvod.
Navyšování DPH, slušně řečeno, není fér vůči lidem, milá vládo. Už to je důvod, aby tato vláda skončila. Řešením by byly nové volby, nebo chcete-li, jak říkají Američané, nové rozdání sázek.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců klubu ČSSD.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Tak, já bych pozval pana Michala Haška, který je další přihlášený do rozpravy, připraví se Miroslav Opálka. Prosím, pane poslanče, můžete mluvit.
Poslanec Michal Hašek: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, kolegyně a kolegové, počtvrté v tomto volebním období se Poslanecká sněmovna zabývá návrhem na hlasování o nedůvěře vládě České republiky. Musím říci, že jsem byl poměrně překvapen argumentací předsedy vlády, který namísto toho, aby tady aktivně obhajoval z našeho pohledu špatnou vládní politiku, se místo toho uchýlil k historickému exkurzu a probíral tady věci staré šest, osm, deset let. Co se dozvíme příště? Bude to exkurz k 25. únoru 1948? Řekne nám něco pan premiér k Benešovým dekretům, které chce prolomit církevními restitucemi? Dozvíme se něco o první a druhé pozemkové reformě? Ale lidé čekají něco jiného. Lidé čekají od předsedy vlády a členů této vlády aktivní obhajobu jejich politiky, kterou my jako opozice kritizujeme, nabízíme alternativy, a jak je vidět, vláda mlčí. Asi se sama stydí za to, co dělá, a nemá argumenty pro to, aby obhájila svoji práci a svou existenci.
V roce 2010 lidé věřili tomu, že naše země potřebuje reformy. A vám se, dámy a pánové z vládních stran, tehdy povedlo, byť ne z pozice vítěze voleb, lidi přesvědčit, že vy budete ti, kteří budou ty reformy provádět. Stejně tak byli lidé připraveni si určitým způsobem znovu utáhnout opasky a uskromnit se v zájmu budoucnosti, v zájmu vlastních dětí, v obavě z toho, že vy jste strašili tzv. řeckým syndromem a také že jste levici dali nálepku rozhazovačné levice. Dnes jsem si absolutně jistý, že až na pár výjimek, možná vás samotných, už není nikdo, kdo by vám věřil vaše sliby. Nikdo, kdo by vám věřil váš program. Vy totiž svoje sliby popíráte a vyvracíte takovou rychlostí, že překvapujete občany, sami sebe a musím korektně přiznat, že občas i opozici!
Jak můžete od lidí v České republice, dámy a pánové z vládní koalice, například očekávat podporu pro zvyšování spoluúčasti ve zdravotnictví, když bez mrknutí oka tady ve zdravotních pojišťovnách létají miliardy komínem? Viz projekt IZIP. Jak můžete očekávat pochopení důchodců k rušení seniorských slev, když lidé dodneška čekají na relevantní vysvětlení všech pochybností o vámi zaváděných nových systémech na výplatu sociálních dávek, vůbec okolností jejich zprovoznění? Jak můžete chtít podporu pro stále se zdražující dálniční známky a vysokou spotřební daň na pohonné hmoty, když lidé díky neschopnosti resortu Ministerstva dopravy několik dnů nemohou zaregistrovat auto? A už jsou to desítky tisíc případů. Jak můžete chtít podporu pro rušení práv zaměstnanců, když vy nevytváříte nová pracovní místa?***