(17.50 hodin)
(pokračuje Paroubek)
Pokud jde o Řecko, myslím, že to pan předseda Filip řekl velmi dobře. Já bych jenom udal krátké reálie. V létě 2009, kdy končila myslím šestiletá vláda konzervativní Nové demokracie, bylo Řecko trop, bylo na bankrot. Vládu v říjnu 2009 převzali řečtí socialisté, kteří vůbec netušili, do čeho jdou, i když by ten stát měli dobře znát. Ale stát, který je prakticky oběma nohama v bankrotu, se těžko zachraňuje. Takže i tady ten, kdo připravoval projev panu premiérovi, já bych se nebál to nazvat, se dopustil určité eskamotáže.
Dámy a pánové, teď bych přešel ke své připravené části projevu.
Především bych chtěl říci, že minulý pátek vygradovalo představení v Poslanecké sněmovně až do absurdního divadla. A nejenom tam, ale také na bezpečnostním výboru, a dneska jsem měl pocit, že to divadlo ještě pokračuje. Mám na mysli mj. poněkud opožděné vyjádření policejního prezidenta o tom, že se s ním ministr financí telefonicky spojil v souvislosti s kauzou CASA a vykonával nátlak, který policejní prezident vlastně nechápal jako nátlak, a také vyjádření ministra vnitra, že policejní prezident mu již v červnu řekl, že skončí v září ve své funkci. Jakkoliv si nepřeji pokračování této vlády, a tedy ani tohoto ministra financí, nechci svou argumentaci spojit s podivným sporem ministra financí a policejního prezidenta, resp. ministra vnitra a policejního prezidenta. Pro blaho země by bylo nejlepší, kdyby odešli všichni tři tito funkcionáři a byla nahrazena celá administrativa. Buď má policejní prezident pro svá tvrzení důkazy, anebo by měl mlčet. A stejně tak ministr vnitra. Jedná se o tvrzení proti tvrzení. Nevím, proč bych tato tvrzení měl rozplétat a dávat na dojmy své či kohokoliv jiného. Není totiž vyloučeno, že zítra nebo za týden se situace vyvine ještě úplně jinak a hlavní aktéři si vzpomenou na něco jiného. Je to tedy možná dobrá záminka pro vyvolání vládní krize, ale ne nejlepší důvod, alespoň ne pro mne.
Jiná věc jsou ovšem letouny CASA. Celá kauza je velmi závažným důvodem pro hlasování o nedůvěře. Zdá se, že tady má policie opravdu ostře nabito a morální a politická odpovědnost členů někdejší Topolánky vlády, nejde přede vůbec jen o poslankyni a bývalou ministryni obrany Parkanovou, je mimo jakoukoliv pochybnost. A jádro Topolánkovy vlády, pánové Nečas, Schwarzenberg, Vondra, Kalousek a donedávna ještě Pospíšil, přešlo do klíčových pozic v Nečasově vládě. Pokud se prokáže, že byl předražen nákup problematických letounů o 658 mil. Kč, bude to děsivý příběh zneužití veřejných prostředků.
A k užitným vlastnostem letounu CASA. Nechci radit, ale když se koupí letadla, měla by alespoň létat. Že bychom se mohli letounů zbavit prodejem, tak to nevypadá, jedině snad, že bychom je prodali Albánii do Muzea moderního umění. Uvidíme, co v průběhu času všechno ještě vyplave na povrch jako olej nad vodu. Při boji zájmových skupin v určitých částech policie a státního aparátu to tak nepochybně dopadne. Znechucení obyčejných policistů dostoupilo vrcholu. Útoky na policii jsou nechutné. Od těch bych ovšem odpreparoval útoky na plukovníka Lessyho, který začal hrát vyšší nežli policejní hru. Jako ze seriálu o sicilské Cosa Nostře byla pro mě zpráva, kterou jsem vyslechl včera. Jak se zdá, klíčový svědek kauzy CASA je obviněn z mravnostního deliktu. (Ze sálu: Už není!) Jakou cenu má svědectví potenciálního zločince, sexuálního maniaka, že? Tahle slova jsem psal samozřejmě ve chvíli, kdy jsem předpokládal, jak to dopadne, že se po čase zjistí, a ono se to zjistilo vlastně během několika hodin, že je to všechno jinak, že policie činila na svědka nátlak.
Při vší hrůze kauza CASA dokresluje způsob vládnutí především v době Topolánovy vlády. Nemusela by tedy mnoho svědčit o dnešku. Bohužel svědčí také o tom, že Nečasova vláda byla a je jen pokračováním Topolánkovy vlády trochu jinými prostředky. Nečasova vláda vznikla jako vláda boje proti korupci, vláda práva, boje proti rozpočtovému deficitu. Dnes, po pouhých dvou letech její existence, nikdo z členů vlády ani z početných spřátelených novinářů už nemá odvahu tyto smělé charakteristiky připomínat. Prostě mluvit o této Nečasově vládě jako o vládě práva, boje proti korupci a deficitu je dokonalý učebnicový příklad oxymóronu, protimluvu.
Představme si ideální situaci, že dnes Nečasova vláda skončí. Bude proto dobré připomenout její počátky. Před dvěma lety přijal český tisk vznik této vlády s jásotem přímo frenetickým a fanfárami nadmíru hlučnými. Co následovalo, to by mělo poučit všechny obyčejné lidi, aby se příště nenechali před volbami opít rohlíkem, tedy názorem tzv. celebrit s mnohonásobně vyššími příjmy a jinými osobními zájmy, nežli jsou ty, jaké má průměrný zaměstnanec či důchodce nebo matka samoživitelka. Vlajkovou lodí předvolební prolhanosti byl klip oblbni dědka a bábu. A tím méně aby lidé poslouchali rady velmi dobře placených novinářů. Ti jsou pochopitelně zarytými odpůrci progresivního zdanění. Před volbami zejména Johnovy Věci veřejné - a já si to nemůžu odpustit, protože pan předseda tady velmi sebevědomě hovořil, a myslím, že se sebevědomím, které mu nepřísluší - Johnovy Věci veřejné, o Vítovi Bártovi neměl běžný volič tušení, měly plná ústa boje proti korupci a dinosaurů. Dnes a včera Radek John tuto osvědčenou terminologii oprašuje. Co předvedly Věci veřejné za necelé dva roky pobytu ve vysoké české politice, to by nedokázal předvídat žádný pokleslý román. Hlavní figury této podivné strany jako kdyby vypadly z nějakého dekadentního románu Matěje Čapka-Choda. Dnes se tváří, jako by ve vládě vlastně nikdy ani nebyly, jako by to nebyl jejich lídr, který dovedl českou policii na hranici rozpočtového a personálního kolapsu, úplného rozkladu! Připomeňme si, že rozpočet Ministerstva vnitra poklesl o 8,3 mld. korun. To je odpovědnost Radka Johna a jeho strany, že zmizelo několik tisíc policistů z Policie ČR, kdy dojezdové intervaly, když se něco stane, se prodloužily právě proto, že někdo neuměl spravovat tento resort, neměl tu správnou odbornost! Jejich podíl na decimaci české policie a hasičského záchranného sboru nesmí být zapomenut.
Stává se naprosto běžným zvykem v české politice, že volební programy stran slouží vesměs jen k oblafnutí voličů, a zcela bezskrupulózně to předvedly v posledních dvou letech vládní strany. Vládní strany vesměs slibovaly něco úplně jiného nežli to, co nyní dělají! Sami voliči si musí říci, zda je to pro ně to pravé ořechové, zda je to ten správný model v jejich zájmu pro budoucnost, a vyhodnotit si, které strany a kteří politici v tom zejména vynikli. Nečasova vláda klesla v těchto dnech morálně až na dno. Hlubší sešup nežli na samé dno Mariánského příkopu už snad ani nejde! Ale to jsem si říkal v souvislosti s touto vládou už několikrát předtím, a zase mě ta vláda překvapila, co všechno je možné v politice přežít! Krize vlády stíhá krizi, ostuda ostudu a pravicová vláda se propadla do strašidelného marastu.
Prostě je to jednoduché: Česká pravice neumí vládnout! Vlastně jaká je Nečasova vláda? Začala ve lži - prý republiku zachraňuje před řeckým osudem - a končí, pokud dnes skončí, zamotána do lží. Prý vláda boje proti rozpočtovému deficitu. Tento ministr financí - teď nepřítomný tady za mnou v lavici - dokázal zvýšit od roku 2007 vládní dluh o 700 miliard korun! Z 950 miliard na konci roku 2006 na 1650 miliard k 31. 5. 2012! ***